Buggyra

Já si myslím, že Bobo volí výraz(ivo) hlavně takové, aby měla sledovanost. Dá se to říct i normálně, no ale to by nemělo tu šťávu, že ano.

Tak to zaplaťpánbu za plnokrevníka pohodáře, který žádný tygry a medvědy nehledá, a zahlásí, že je tam vlk, jen když tam teda skutečně je. Ale kamarádky kobyla taky řeší každý lístek ve větru, třeba je to těma kobylama 😀

Teď jak si to zpětně promítám, tak jo, plnokrevná taky lustrovala, co kde lítá, hucula taky, ta byla vůbec expertka na vymýšlení, druhá hucula zase vymýšlela, jak to udělat, aby nemusela dělat (na tu by seděly ty krávy za stromem), ale welšoid-huculoid, když pochopil, že to myslíte vážně, tak zanechal marných pokusů a ťapal, stejně tak plnokrevník, stejně tak huculoarab. Belgička byla spíš jako ten valach, taky to zkusila, jestli něco nevymyslí, ale pak dělala, co měla. Teplokrevníka jsem pořádně zažila jen jednoho, a to toho španěla, a ten je “jinej”, no. Ten potřebuje v člověku tu berličku a je schopný se jinak přizabít. Asi by se dal převychovat stejně jako ten plnokrevník, ale já jsem na to kapacitu neměla a teď už se toho nejspíš už nedožije.

Možná proto já mám ty športovní ambice, zatímco vám stačí jen to lesojezdectví, protože vy si venku prostě neoddechnete 😀 Teda…. možná na cestě domů - i když, s těmi tygry, nevím nevím 😂

JanaJanaJanaJana:

“Já totiž nehodlám v terénu řešit věci za koně, takže prostě položím otěž, a hledej si cestu sám, když myslíš, že tudy je to dobré, tak prosím, jsou to tvoje nohy…”

😀 tak to jste ještě předstupínek huculoida, u koně z názorem to, co popisujete platí, platí jen při cestě z kopce nebo do kopce směrem domů 😀

U nás třeba zásadně - jednou týdně jedu fakt hnusnej kopec v lese, naprosto záměrně, jelikož posílování zad, fyzička blablabla. Kdybych zahodila otěž ala “hledej si cestu sama”, tak do toho kopce v životě nevleze dobrovolně, neni přece blbá, aby se dřela zbytečně jen proto, že mě to napadlo 😀

jo no pozor, toto je u plnokrevníka těžký souboj vůlí. Od domova je to vždycky špatně, a hledá se jakákoli cesta, jak to vymyškovat směr domů. Takže jo, ona je ta otěž položená. Ale mozek ve střehu. A jak se naznačí zatnutí svalů na stranu nebo hnutí uchem, že se jde jakože jinam, než já velím, tak hned musím zatnout sval já nebo hnout uchem, aby se to zase narovnalo. No ale proti “a mám jít po té cestě nalevo nebo napravo nebo uprostřed a mám klusat nebo tryskem a necítím tě na otěži, nevím, co mám dělat” je to pořád pro mě leháro.

Jinak teda huculoid z kopce dolů “ježiš maminko já umřu, to je hrozný, tak krůček za maminku, krůček za tatínka, za tetičku” a šnečí rychlostí se teda s funěním sune z kopce. Hrozně zpruzelý. Jenže nutno uznat, že my máme teda “kopce”. Když mu necháte volnou volbu dráhy, tak jde cik cak, klidně z jednoho konce louky na druhý, aby nemusel rovnou po hlavě z kopce (a to ten kopec může mít třeba čtvrt kilometru, on si to klidně prodlouží na dva kilometry, jen aby nemusel rovně dolů).

Já jsem začínala v podstatě na huculovi a jak to tady tak sleduju, vychovala jsem plnokrevníka k huculímu obrazu 😀

Já totiž nehodlám v terénu řešit věci za koně, takže prostě položím otěž, a hledej si cestu sám, když myslíš, že tudy je to dobré, tak prosím, jsou to tvoje nohy… Naopak v terénu se mě jiní “ušlechtilejší” koně neustále ptají, co mají dělat, potřebují vedení, pokyny (jakože “po které straně cesty mám jít?”), zatímco huculovi, beganovi a teď chválabohu i svému plnokrevníkovi řeknu “jedem (do hospody, domů, ke kámošce…)”, a on si to už pak zprocesuje samostatně a já si můžu užívat. No a on pochopil, že ho v tom nechám vykoupat, takže zapojil mozek a začal se mnou mluvit, přesně tak, jak popisujete, naštěstí on na moc věcí nečumí, protože je otrkaný z toho dostihového provozu, ale když se v lese zastaví, vím, že je tam prostě vlk. A už jsem se taky jednou otočila a jela zpátky, protože on pravil, že je tam vlk, a že mi vážně nedoporučuje pokračovat. Taky už hmatá cestu, že by z něj měl Vydra radost, jak se mu pod nohama něco nezdá, hlásí, že jdeme jinudy. Nezrakví se na skále, v bahně, vybere cestu skrz chroští a dokonce (a to byl velký boj) si uvědomuje, že mám kolena!

Jo, je to tak, že nad pobídkou nepřemýšlí a okamžitě reaguje, ale zase já jsem se naučila pobídkování holeněmi vypnout a používat nějak zbytek těla.

No ale je to valach - takže diskuse nevede 🙂 On dává jen taková doporučení 😀 Což zase mně dost vyhovuje.

Ale dalšího koně chci primitiva nebo něco mezi (huculoarab...). Už mám svůj věk a přeučovat dalšího hyperaktivce nepotřebuju. No ale při těch cenách koní, kdo ví, co se mi dostane do rukou…

Sarah, zkuste si tam nějak šikovně umístit zrcadélko, třeba nad branku na tyčku, nad úroveň toho sousedova auta, ať vidíte.

efe:

Můj zvládá nad 35.

Jo, tak už jsou chytřejší 🙂

Nevím, jestli ty moderní tempomaty zvládají třicítku, ty moje dvacet+ teda ne. Fungují až od 50 nahoru.

kometa:

Tuším, že z Brna. Ale objíždí republiku. Třeba i jižní Čechy. Mám kladné zkušenosti.

Možná i MVDr. Vlková, z Týna nad Vltavou.

Aha, děkuji, to jsou dardy. To i ten Seitl zní docela dostupně…

Lenacia:

😄 nejseš jediná

Šly jsme okolo rybníku, najednou tam vyskočila ryba… za ní hned Sára, a v sedle já 🤣

joo, ryby jsou zákeřný… no tak dokud jsi v sedle, tak to je ještě dobrý 🙂

Daja:

Jojo to mám i já, ale když na ni kliknu dostanu se do mých SZ. Potřebuji kliknout na určitou osobu a jí poslat SZ. Děkuji za snahu 👍

1) Tady v diskusi kliknete na přezdívku oné vytoužené osoby.

2) Otevře se vám stránka, na které někde nahoře by mělo být tlačítko “Odeslat soukromou zprávu”, na to kliknete.

3) Otevře se vám stránka, kde je psací vokýnko jako tady na diskusi, napíšete dotyčné vytoužené, co si kam může, a kliknete na “Odeslat”, které se skví pod vokýnkem pro text.

Já výjimečně pozitivní! Jen co to bude účinné, začnu tvořit! (a to budete koukat, co všechno se dá prohlásit za umění!)

Odkud je? Zase pokud je někde z Hradce, tak to si můžu zavolat rovnou Karettu 😀

Já bych teda 80 nedala ani za zdravého bývalého dostiháka, pokud není po redrezuře.

Lenacia:

tak po dnešku můžu přidat k seznamu věcí co žerou koně i kapry v rybníku… 🤣

Ježiš já to nejprv pochopila tak, že ti kůň sežral kapra! Až pak mi to došlo…

Verun:

U gerontů bacha aby to nevzal zubař moc z gruntu, pak ty zuby na sebe nedoléhají a nekoušou(stoličky) . 

Jj, ta, co nám teď právě jezdila, brala vše nadvakrát, jakože jeden rok kousek, druhý rok kousek. Jenže teď ji musím odepsat ☹️ Nevím, koho teď volat… už se mi nechce vracet se k zubařům, kteří nejsou veti a nepřispí…

Na mě z těch fotek kouká takový “nerad” výraz. Verun popsala pěkně detaily, kterých si nemám šanci všimnout, nemám to v oku, nemám znalosti. Ale prostě mi na tom koni něco nesedí, nepřijde mi, že je v pohodě.

Cenovou relaci a dostupnost zjistíte na bazoši a u chovatelů.

Náklady se liší podle péče, jakou koni věnujete, podle jeho zdravotního stavu, podle jeho metabolismu, podle oblasti, kde koně máte, podle ustájení, jaké pro koně zvolíte, podle vybavení, jaké musíte pořizovat a udržovat. Nedá se to jednoduše vyčíslit. “Nepočítám ustájení” je také velmi široký pojem. Nepočítáte nájem pozemku a nebo nájem boxu s prostorem ve výběhu, a nebo máte v rámci ustájení hrazenou i základní úpravu kopyt, příkrm, dekování, odčervení…

Pokud nemáte s plemeny, jaké si chcete vybrat, zkušenosti, doporučuji vám nějaké nejprve získat, abyste pak nebyli nešťastní vy i kůň. Najděte si někoho, kdo vás k takovým koním nechá docházet, můžete si zajet i na výstavu nebo závody, popovídat se zkušenými chovateli.

Pokud naznačíte, s jakými koňmi máte zkušenost, mohou znalejší vypsat, jaké můžete čekat rozdíly. Ale nakonec všechno bude záviset hlavně na individuální povaze toho koně, který se vám dostane do rukou.

U nás mínus 2 a ráno sněžení. Tak jsem zvědavá, co na to třešně 🙂 -2 ještě není žádný mrazík.

assil:

Ono to je jen o lidech, mohla bych povyprávět o oční prohlídce na řidičák. 😀

Já bych povyprávět nemohla, anžto se žádná nekonala 😀

díky, tak to já musím ulovit někoho jiného…