ó ano, naposledy jsem se ve volném čase čistě a voňavě oblékla… na pohřeb 🤗 a protože průběh byl krátký a pak se šlo na žranici, tak pak jsem zalehla a asi čtyři hodiny spala.
Jak jsem měla pocit, že mě to doplnění vit. D nakoplo, tak to byl asi mylný pocit, protože včera a předevčírem jsem v práci mlátila hlavou do stolu a usínala vsedě, pracovala v mlze… hrozný toto. Min. týden taky, ale o víkendu jsem fakt poctivě odpočívala, a nějak nepomohlo. Včera večer jsem šlukla Déčko, vypnula budík a nařídila si dospat deficit, vzbudila se v sedm a dnes opravdu lepší. Tak snad to nějak postupně utluču, tu únavu.
Ono když se chodí domů po deváté večer a vstává v pět, tak se tak nějak nestíhá dospat asi, nebo co 😀
(v nevolném čase jsem jakž takž čistě oblečená pořád, protože sedím v kanceláři. Je tu ale hrozná kosa, mám teploměr u podlahy a ráno ukazoval 18,5 stupně, to fakt na žádné velké posedávání není. Tak si tady přitápím přímotopem, a už se zase do mě dává zima, takže si jdu zatopit… těžký život kancelářské krysy…)
Včera jsem vsedla na kůň, tentokrát bez pneumatiky za zadkem (tu na břiše počítat nebudem… ehem), a vyjely jsme s holčičkou do terénu. Holčička měla za úkol trochu s koněm pracovat a já jsem se vezla na černém za ní, většinu vyjížďky jsme klusaly, aby černého přešly zdrhací a lekací roupy, a na konec procházky se snad i povedlo a domů docapkal po hlavní ulici úplně hodný a s auty smířený. Podruhé v životě potkal autobus, tak před ním začal prchat, hodná paní autobusačka za námi zastavila a počkala, až dojdeme k odbočce, a projela kolem až když jsem černého zastavila u kraje a nechala ho si ten autobus prohlédnout. To už chápal, že ho to nesní, tak stál jak beran. Komediant. Je moc hodný.
Trenér mě ujistil, že WPBr. jsou takoví. Že trénoval holčinu mistryni republiky (parkur nebo všestrannost) a kůň milionovej, skočil by klidně cisternu nebo igeliťák na tyčce, ale napít z PET lahve jste se na něm nemohli. Tak to mě samozřejmě velmi uklidnilo, a hned člověk cítí novou energii do toho, zapřáhnout za toho koňa něco, co se neutrhne o první pangejt, a vzít do ruky oprať…
A teda byla jsem již druhou holčičkou ujištěna, že buď hubnu a nebo zpevňuju, takže kuní drastické cvičení zřejmě po dvou měsících nese svoje ovoce. Taky mě zřejmě od té doby, co se usadilo porovnání dornovkářkou, nebudí v noci ani k ránu bolavé žebro. Tak já tak nějak doufám, že už bude dobře. No a nepříjemné je, že zřejmě už do konce života budu muset nějak něco cvičit a posilovat, protože jinak se budu rozpadat. To je příšernost.
