bambule

Včera u nás pršelo nepřetržitě snad 15 hodin. Dala jsem s Bambulí aspoň dva kilometry městem, teda za cenu toho, že jsme přišli domů obě hodně promoklé. Nová bunda mi vydržela, kalhoty se snažili ⅔ cesty. No ale nakonec to byla vycházka docela hezká, nikde nikdo. Žádní cyklisté, chodci ani jiní věnčitelé. Potoky se docela zvedly, dnes má znovu pršet tak snad z toho nebude nějaká lokální pohroma. 

Ne to určitě nejsem😀🙃.

Můj problém je to, že se žádné ze svých knih neumím vzdát. Ráda se k nim vracím. Jsem sběratel a křeček k tomu 😃📚📚📚📖📖.

Miluju svět fantazy, takže určitě Tolkien. Naposledy skvělá kniha od Jonathana Frenche Šedí bastardi. Pokud bych, ale měla říct úplně svého nejoblíbenějšího autora ke kterému se vždy vrátím tak je to Agatha Christie. Tohle je láska na celý život. 

To jistě, ale z vlastní zkušenosti vím, že papír o vydenzinfikovaní  snese všechno a forem umyté jatkařské auto tam jsme byli tam ne se také najde. Bohužel se na to přijde, až ve chvíli kdy je nacouvaný u přeháněcí rampy. 

Na většině farem funguje hygienická smyčka, projděte přes vrátnici,  vysvléct se, do sprchy, pracovní věci a obuv a pak teprve do provozu. Opačně to samé takže věci z provozu nepřijdou do styku s civilem. Větší problém vidím v příjezdu aut ať už jatkařů, krmivářů nebo vývozu třeba kejdy. Oni ti veterináři a různí poradci si dávají sakra pozor aby sebou nic nedotáhli. 

Na území České republiky se naposledy slintavka a kulhavka objevila v JZD Tišice na Mělnicku, a to v roce 1975. Nakazilo se jí tehdy 200 býčků. Vzápětí nato byla obec s více než šesti sty obyvateli odříznuta od okolního světa. Tamní kronikář Petr Brodský vzpomíná: "Byly tu doslova rojnice policistů. Milicionáři a vojáci byli rozestavění po vsi, aby nikdo nevyklouzl ven." V Tišicích nestavěly vlaky, nefungovala pošta a lidé se museli spoléhat na dodávky z okolních obcí, takže první tři dny byli nervózní, zda budou mít co jíst. Karanténa nakonec trvala patnáct dní. "Když se mluví o nízké populaci, tak bychom potřebovali slintavku a kulhavku. V následujícím roce se totiž v obci narodilo hodně lidí," směje se kronikář. Iva Špačková (TVD)

Zažít by to asi nikdo nechtěl…..

Telefon: “Dobrý den, rodí nám koza, trčí z ní napůl kůzle nemůže ho vytlačit. Potřebujeme aby jste co nejrychleji přijel!!!”

“Dobře do hodinky jsme tam! Jak dlouho z ní to kůzle visí?"

“Třetí den!”

Toliko k milujícím majitelům…..

Tak přeju marodovi rychlé uzdravení. Takový poblión není nic příjemného. 

Tak mám za sebou první letošní ztraceni se v terénu. Když mapy tvrdí, že je tam stezka, ale žádná stezka tam není, vyvstává otázka “Kudy tudy na Bavorov”. Naštěstí jsem se k nějakému vztyčenému bodu prodrala zvířecím chodníčkem s Bambulí v náručí a kalhotami plných trnů z ostružiní. Dobrodružství toho typu si na pár týdnů odpouštím, budu se držet známých tras než mě zase chytne touha poznávat neznámé 😃. 

Mám alergii na kočky ( zjištěnou u alergologa) a doma jsme měli kocoura, který se se mnou rád mazlil. Tři měsíce jsem užívala léky k potlačení příznaků a pak najednou příznaky vymizely.  Kocoura jsem mohla ňuchňat bez omezeni nebo bez příznaků. Doktorka na alergologii mi hned po zjištění alergie rozkazovala kocoura vyhodit z baráku pryč. No neudělala jsem to a k té doktorce jsem už nikdy nešla. Teď máme venkovní kočky (nalezence) které pravidelně chodí do domu na návštěvu. Nemazlim se s nimi, občas je jen pohladim, ale nepozorují žádné příznaky alergické reakce. Asi záleží jak silné jsou příznaky, já měla jen vyrážku v obličeji. Já si prostě na ten alergen navykla. Takže v mém případě to chtělo jen čas. 

Jsem pár km od Vás a špačky jsem slyšela ve středu 26.2. Vidět nebyli, ale slyšet teda pořádně. Vyhlížím hřivnáče ti ale zatím nejsou ☹️. 

Ano, děkuju. Mě to napadlo, jako jedna z možností, že prostě starého veterináře nemá kdo nahradit. To se bohužel stává i u lidských lékařů. 

Dnes jsem při venčení malém dostala infarkt, můj měřič stresu na chytrých hodinkách vyletěl do nekonečných výšin. Jdeme si tak s Bambulí jednou opravdu vedlejší ulici a za jedním velmi vachrlatým plotem se na nás rozběhl obrovský CC. Běhal kolem plotu a na jeho konci na něj vždy neběhl vší silou předníma nohama. Plot byl v těch místech o hodně nižší než jinde. Těch pár metrů než jsme přešli mě stálo nemálo nervů. Úplně se mi udělalo fyzicky nevolno a určitě za to nemůže chřipka, která se o mě, už pár dní pokouší. Fuj, už tou ulici nepůjdu. 

Zeptám se jako opravdový koňský laik. Prosím neberte to jako rýpání. Tedy pořídím si psa a mezi první věcí zařadim návštěvu veterináře… Máte koně, ale nemáte veterináře? Takže spoléháte, že se nic nestane? Nebo máte v záloze kliniku? Já jsem laik, nevím jak to mezi koňaky chodí. Děkuji za odpověď. Tímto se omlouvám za plevelení. 

Aha, no nebudu po tom pátrat… jak jsem nakoupila tak prodávám. Oni jsou fakt starší lidé, je možné popletli názvy. Prostě fenka se jim přiotrávila, veterinář jim doporučil něco na regeneraci jater. Co koupili netuším🙃. 

S těma jménama léků je to kapitola sama o sobě, zrovna nedávno jsem šla domů z práce a predemnou šli paní z domova důchodců a ta jedna povídá, že si koupila prostenal na žíly….. no takže asi tak. 

Jo mají malou fenku, prý ty tablety drtili,  rozpuštěli, aby jí to mohli podat stříkačkou. Ja jsem to moc nepitvala. Ani nevím jak ty tablety esentiale vypadají, jak jsou veliké….

Na regeneraci jater mám vyzkoušený Hepatiale Forte. Z tragických jaterních ukazatelů to moje fena stáhla na ideální výsledky za tři měsíce. Měla jsem to jako alternativu místo esentiale forte (doufám , že to píšu správně). Ted se mi na to ptali i známí, mají fenku po otravě a právě jí museli to esentiale různě drtit a rozpouštět, aby to do ní stříkačkou dostali. 

Můj vet má klienty, starší lidi, mají kočku s diabetem. Péči o ni nezvládají, už ji několikrát předávkovali inzulinem. Kočka prý vůbec nevypadá dobře, doktor jim několikrát navrhoval eutanazii.( Dvakrát mu ji přivezli v bezvědomí.) Bohužel tohle manželé nechtějí. Kočku mají rádi, i když ji svou péči týrají. Snaží se s nimi po dobrém, ale nikam to nevede. Říkal, že je z nich nešťastný, chápe, že je to pro ně těžké, ale nemůže vidět to nešťastné zvíře. 

Náš “domácí” veterinář, úplně to samé dopoledne objíždí podniky, dělá hosp.zvířata. Odpoledne má ordinaci od 17 do 20. Naočkuje, udělá sono, jednoduchý rozbor krve, kastrace, nějaké to jednoduché sešití, čipování atd. Je ochotný otevřít ordinaci o víkendu nebo ve svátek. Objednávám inzulín tom způsobem, že napíšu jeho ženě na WhatsApp co potřebuji, přiložím fotku ( protože ona si nemůže pamatovat všechno) a ona mi to objedná, většinou do 24 hodin to mám u nich. Vyzvednout si to můžu po domluvě kdykoliv. Takových lidí si vážím, on sám mi řekl, že diabetiky nedělá a doporučil nám svou “učednici”. Když jsem měli na začátku problémy s glykémii volali si mezi sebou, aby spolu konzultovali další postup. Mít takového kamaráda je k nezaplacení.