My máme zrovna v rodině případ, kde se vysvětluje a vysvětluje a jaksi to nikam stále nevede, dítě se každou chvíli snaží psa dloubat, tahat za kožich, ocas atd. Tak si říkám, zda ho to přejde s věkem, ale už to trvá dva roky v nezměněné podobě (dítěti jsou tři). Nicméně taky jsem viděla děti, které se i přes nízký věk a jistou neohrabanost, ke zvířátku chovaly jemně a s respektem.
Pamatuju si, že když jsem byla dítě, zvířata jsem milovala a vyrostla jsem s nimi, ale zpětně mě mrzí, že dospělí v určitých případech nezasáhli, protože jsem přeci jen byla asi někdy dost urputná….
Hezké pondělí všem. Snad nevadí, že tohle je zvířecí téma jen napůl, ale již delší dobu o tom přemýšlím. Jistě mnoho z vás má bohaté zkušenosti se soužitím dětí a zvířat. Zajímalo by mě, jak lze naučit dítě citlivě zacházet se zvířetem, tj. netahat ho, nedloubat do očí, dopřát mu klid a podobně. Od kdy je vůbec dítě schopno pochopit, jak se má ke zvířeti chovat? Bohužel často ve svém okolí vídám situace, kdy se děti nechovají ke zvířeti zrovna hezky a rodiče téměř nijak nezasáhnou nebo jejich napomínání nemá vůbec žádný efekt…. Díky za vaše poznatky.
Absolvovala jsem s kocourem odběr moči přímo z močového měchýře u veterinářky několikrát a troufám si říct, že z toho stres neměl. Ono hodně záleží, jak na tom konkrétním zvířeti, tak i na veterináři. Náš kocour je celkem pohodář, což hrálo určitě roli, ale na druhou stranu máme i skvělou veterinářku a opravdu bych řekla, že si toho odběru ani nevšiml, vše proběhlo naprosto v klidu 🙂
Souhlas, ta odběrová sada je super věc. Nicméně správný veterinář by měl umět moč kočce odebrat přímo z močového měchýře. Výsledek je pak nejvíce vypovídající.
Já se tedy vrátím k tématu…hovňajsy seberu do pytlíku a vyhazuju do popelnice na komunální odpad. Bylo tady zmiňováno, že se to má vyhazovat do hnědé popelnice na biodpad, ale teda my máme přímo v pokynech od města, že do této popelnice nepatří exkrementy masožravých zvířat. A i když samozřejmě pes není výhradní masožravec, psi krmení granclemi marketovkami by se snad dali považovat za býložravce, tak si prostě myslím, že teda masožravcem jsou určitě myšleni pes a kočka…
Přesně tak, u nás taky visí pokyny, že do kontejneru na bioodpad žádné exkrementy nepatří, nejen od masožravců 🙂
Odpověď na příspěvek uživatele Saga z 16.08.2023, 10:02:54
Já myslím, že lze najít i útulek, ve kterém vám dají plašanky na lovení myší nebo kočku, která bude polodomácí/polovenkovní. Nejsem si teď na 100 % jistá, ale myslím, že jsem slyšela rozhovor s paní ze spolku CATICO, která o tom mluvila, že lidem dávají i kočky ven…. Nevím, odkud jste. Je pravda, že hodně útulků, po tom, co kočky vypiplaly, je na ven dávat nechtějí, což chápu, ale jsou i takové, kde s tím problém nemají. 🙂
Miluju černé kočky a kdybych si vybírala z různých barev, černé bych dala přednost. Prostě se mi líbí nejvíc. Je to jako mít doma malého ďáblíka (i když toho máte s každou kočkou 😄). Černou kočku mám teď a měli jsme vždy především černé kočky, i když jsem byla dítě. Ne, že by jsme si takové cíleně vybírali, ale prostě to tak nějak vždy vyšlo. 🐈⬛🐈⬛🐈⬛
Nekastrovaný kocour si venku "užije, akorát že průměrná délka života je výrazně kratší. Takže trpí fyzicky. Doma jsou jenom kocouři kastrovaní (jinak si neumím představit s nimi bydlet). Ti domácí chovní vesměs obývají samostatnou místnost, lépe domeček s voliérou. A taky si užijí.
U těch kastrovaných koček souhlasím. S domácí nekastrovanou se taky moc žít nedá + zdravotní problémy. I ty venkovní jsou po kastraci spokojenější, když nemusí řešit opakované březosti a péči o koťata. Pomíjím, že takové zabřezávají ještě jako dorostenky a podle toho taky vypadají. Tady je bonus psychický i fyzický.
A nestresuje se nekastrovaný kocour více kvůli teritoriu než kocour kastrovaný?
Když pominu vše ostatní, tak nekastrovaný kocour/nekastrovaná kočka dle mého laického pohledu mnohem více trpí i psychicky, než nekastrovaný pes/nekastrovaná fena. Vnímám to tak, že přestože pes i kočka jsou domestikovaná zvířata, v kočce stále zůstalo více té divokosti a pudovosti či jak to nazvat… Ale jak říkám, je to pouze můj názor laika…Kastrovaná zvířata (kočky) mi však připadala vždy mnohem více v pohodě než nekastrovaná, u psů jsem ten rozdíl nikdy až tak nevnímala.
Má vaše kočka i “ženich” testy na HCM, PKD, FIV a FeLV? Rozumíte genetice, máte chovatelský plán?
Předpokládám, že ne. Předpokládám, že nejspíš nejsou s PP, tudíž se nejedná o plemeno britská kočka, ale nejspíš o křížence. Nejspíš ani nepoznáte, že vámi vybraný ženich není nějakým způsobem příbuzný.
Ideálně kočičku vykastrovat a pokud chcete doma koťátka, určitě bude nějaký spolek nadšený, když se ujmete jako dočaska vyhozených a nechtěných koťat, kterých jsou všude mraky.
Víte, že vám vaše kočka může u porodu i zemřít? Víte, že koťata bez matky budou potřebovat neustálou péči a dohled?
Mám z toho příspěvku úplně stejný pocit….. ach jo, ach jo 😕
Ještě k tomuto… no kočka něco zničit prostě může, stejně jako dítě, pes, a podobně… s tím je třeba počítat. My třeba sedačku zničenou máme taky 😄 Už to neřeším 🙂
tak to zase prrrr, i na nás hleděly starší generace jako “ no tohle zásadně roste pro kriminál ” a to jsme slýchaly i od úči ( tak jsme je jmenovali ), ale respekt byl a to veliký. Když šel policajt radši obloukem jsme se vyhýbali. Vždy byl respekt, ale dnes hruza a děs a co generace to bude horší.
Taky mám dítě a vnučky a taky pozoruji, že já bych to vychovávala jinak, no prostě po stáru, ale jsem jen babička nerozmazlovaci, ale vychovávaci když jsou u nás.
Asi tak Dája.
Pracuji s lidmi. Nedá se říci, že by se starší generace chovala nějak uctivěji než ta mladší, někdy je to naopak horší. Proč? Jakože dříve tedy měli úctu ke starším nebo k autoritám, a teď když jsou sami starší, tak ji už nemají k nikomu? Ale to jen tak na okraj, nechci plevelit vlákno.
