….pravda, jako úplně malá jsem se starala o ocásek a tlapku z králíka, pak šneci a kobylky,pulci a žáby, rybičky a pak křeček, morče…kdyz jsem se odstěhovala a vdala, přišla na řadu kočka a pes….

0 To se mi líbí
….pravda, jako úplně malá jsem se starala o ocásek a tlapku z králíka, pak šneci a kobylky,pulci a žáby, rybičky a pak křeček, morče…kdyz jsem se odstěhovala a vdala, přišla na řadu kočka a pes….
..ale já to tak neberu, že mi to podstrkujete, jenom můj názor, pro mně má význam zvíře živé a aktivity s ním spojené…ne nějaká hračka, ta mi nestačila ani jako dítěti, to jsem raději doma měla šneky nebo kobylky, když hemohl být pes…takže pokud se těch osmdesáti dožiju, tak to spíš budu mít doma králíka nebo morčata a v rámci procházek jim budu chodit na zelený…
…jj na hlavu a orientaci je to náročné a učím se parkur napřed sama a pak se psem, ale s hračkou jako důchodce fakt ne, to bych si připadala jednak jako magor a jednak by to pro mně bez psa ztrácela smysl ..jsou i jiné aktivity, kdy si člověk ve stáří muze hlavu ještě cvičit, ale tohle fakt nee…
..jo jo Guliver z Fideláku…neuvěřitelnej minipes…
🌼moc držím palce aby už to mělo nějaký dobrý konec
…diky moc za gratulaci, ale já vás s Bončou fakt obdivuju….z toho koberce jsem měla obavy, protože Keliš, že se bude válet a čuchat a lítat doma tokový koberec nemaje…naštěstí se vzpamatoval…pravdou je, že já s ním venku tohle moc netrenuju, jen posledních pár dní jsme tedy při venčení něco spolu zopakovali…no a parkur jsem si u trenérky zkusila jenom párkrát, pak bránilo počasí a dělali jsme jenom karty jako takové…ona je ode mne chtěla vyfotit trenérka…ten kurz bude určitě moc fajn…moc se těším až se uvidíme na závodech…
Jj jsme na tom podobně…koukala jsem na to jako z jara…já vůbec nemohla pochopit ten svůj, až mi to tam bylo vysvětleno, a trenére, když jsem posílala jeho fotku, tak mi odepsala, že je to hezký, jednoduchý parkur, tak jsem ji obratem odpověděla, že na prohlídce už jsem na něm dvakrát zabloudila… tak asi tak…
..to je moc škoda, ale chápu …jinak je to pro psy myslím prima zábava…
..I tyhle parkury ve vyšších třídách tam byly, fakt nechápu…
🙂úzasnej film, dávali nedávno, tak jsem se zase s chutí zasmála
Diky moc..no to já si právě oddychla, jak krásně jsem do něj trefila, než mi nastavila rozhodčí zrcadlo
..až teď vás čtu, ja tady fňukat bad blbinama a vy takhle…opravdu pevně věřím,že se vše stanilizuje a vy to zase ujdete🍀🍀🍀moc na vás pořád nyslim
😀jj asi takhle se to odehráválo i u nás..ony to ty dvě kámošky, co mně tam nahlásila a přivezla beb uz jsem z hrůzy i navzdory propadnutí startovného prostě nejela, obrečela, protože Keliš šel prý fakt moc hezky….a můžu se prosím zeptat proč nesmíte?
..diky, ale složitý je to fakt jenom pro toho psovoda, tedy alespoň pro mně ano…já přisleplá, se špatnou orientací, která sí to prošla třikrát a stejně jsem se zamotala…vůbec nechápu ty vyšší třídy, kdy to ty holky dávaly..fakt vůči nim hluboký obdiv a respekt…
🙂Ó děkuji, jenom škoda, že nevyrostl alespoň barzojovi po kolena…
..tak jsme včera s Kelišem po několika málo trénincich vstoupili svým prvním závodem do světa RO - v kategorii Z…od začátku jsem věděla, že to není ani tak o psech, jako o psovodech, tedy o jejich paměti, postřehu, rychlosti a umění se zorientovat v prostoru, v čemž všem jsem Keliše zklamala a připravila o ho o 25 bodů a stupínek na bedně, takže z 95 bodů ze 100 kterých by dle rozhodčí dosáhnul jsme rázem mou vinou, zamotání se na trati a opomenutím jedné karty, byli na 70 bodech, ale splněná za dobře zkouška z toho nakonec byla, nějakým zázrakem i 4.místo a velká pochvala Keliše, jehož výkon se pani rozhodčí i kamarádkám, co to celé zorganizovaly, velice líbil…
😀ale jenom prázdný
Já taky nic
..ach jo, tohle by se nemělo dít…u nás v rodině taky topení, bohužel to skončilo fatálně, protože bratrancovi kamarádi se dlouho báli přijít to říct a pak když naši priběhli na místo, už nešlo pomoci, dodnes se nikdy nedozvěděli pravdu, stalo se to ještě před mým narozením…
..paradoxně reaguji, ale jsou v hluboké kómatu, takže jsou to jejich mimoděk reakce..rodiče si nechtějí nebo nemohou připustit…kamarádka občas tyto děti po urazech měla na ARU a bylo to prý strašné…