Kilian

..už jsem Vvám to psala jinde,škoda, že nejste bliž ku Praze, take bych si u vás zamluvila s radostí lekci….

..škoda, že nebydlite blíž ku Praze…

..miluju koláč z rebarbory…to věřím, že jsi nepotěšena…

….máme pod domem vinárnicku malou útulnou, kde se de facto scházíme ustálené partě takřka denně…když jsem postupně přecházela z vina na kafe bylo diveni, trocha řeči, ale dnes už nikdo neřeší, že už jenom kafuju…

…já mám takhle odpor respective nechutná mi pivo, tvrdé, kokteily a časem i červené vino …dávala jsem si sem tam suché bile a výjimečně sekt….před cca čtyřmi  třemi roky částečně i tohle, takže teď se napiju opravdu max jednou za měsíc, dva, tři ….navíc mám po druhé sklenice zaklopku….ale vše bez mého přičinění.... 

…u nás na chalupě rodina řídících, upijel se starý pán řídící i jeden z jeho synů, rovněž učitel, druhý abstinent…syn alkoholik má syna a dceru, oba abstinenti, oba vystudovali vysokou, dcwra je dětska lékařka, syn ma ČVUT a práva …oba už mají svoje děti, tak snad….oba páni alkoholici velmi inteligentní a všestranně nadani a šikovní i na ruce, pracovití….starého pana jsem nezažila- jen z vyprávění, ale syn alkoholik sousedi s námi dodnes, mojí mámě vždy pomůže, když ho poprosi a není tedy opilej a on je mimochodem tak moc chytrej a sečtelej, že i opilý byl schopnej dobře odpovídat když šel v televizi jakákoli vědomostní soutěž….je to prostě tragédie

..koukám 🙂ale faktem je, že co jsem byla na stopach a někým, tak se převážně krmí dost, čtvrtky kuřat a různé masové  kapsičky jsou běžné ….to za nás tehdy fakt nebylo…no já jsem limitovaná velikostí psa a krmim zatím tím salámem neb Keliš neřeší vo tam je ale kolik toho pro něj kápne..

…no je to tak, ale tak zatim mravence na stopach nemá, tak budu chodit dokavaď to půjde a pak začnu s těma krabičķama, už je mám doma….dneska na stopach ale ptáci, tak jsem jen s hrůzou trnula aby mi nevyzobali co jsem hezky nakladla…naštěstí se drželi zpovzdálí🙂

..souhlasím…ono taky kolik bylo tehdy těch exotů….dneska na cvičacich začínají pomalu převažovat, tedy v kurzech převážně..když to vezmu u nás, tak závodí i vrcholově a zkouškuji boxer, dobrman, RTW, howavarti, maliny, ovčoun, buldog a náš Keliš

…diky, ale už se to hodně zlepšilo….ale já vůbec nevzpomínám špatně, jenom to prostě bylo jiné….já vždycky cvičila na kokina a za míček….člověk musel hodně koukat, ležela jsem v časopisech a dostupných knízkach…kdyz jsem bebyla se psem na place, koukala jsem jak cvičí ostatni…před vlastním psem jsem chodila na cvičák s půjčování velký knírač, doga a nakonec fena sousedky znakatá NO, s tou jsem dělala i úplně první zkoušku….pravdou je, že jsem se dostala do oarty, která zezdila trénovat i na cizí cvičáky, na stopy, na figuranty a pak na závody a zkoušky….jezdila jsem na tábory kde se na konci zkouškovalo, pravda člověk se z toho týden se psem vzpamatovával…tehdy byla disciplina, nediskutovalo se…dneska když vidím ty kurzy, tak je mi smutno, nic neumi a dovolí si ledacos…my za to obihali cvičák, dřepovali…prostě když člověk chtěl naučit se naučil se….jenom třeba ty stopy jako dnes se prostě nevedly a já je fakt nesnášel….mám štěstí na cvičák, ktery vzali do rukou mladí, cvičí se tu i vrcholově, vezmou člověka na stopy, vše vysvětlí, pomůžou, podporují v závodech a zkouškách jak se dá…já vzhledem k tomu, že jsem kopyto a ne moc bystrá, velice přivítala, že jsem si mohla zaplatit individuální tréninky…chodím i na jiný cvičák, kde mám trenéku, tam jsem už spolkla kolik slz,xale posunuje nás to dopředu  …

….jezdím abych byla před šestou na místě, to je ještě poměrně mokro, zatím dávám Okpet salám, ale už mám připravené granule, nechci to pokoušet, mravenci přibývají a ne vždy se dostanu na stopu ráno….jinak si lidi ještě pečou sušenky játrové s česnekem…

…no já teď našla dvě louky vedle sebe, jedná už tedy taky skončila dokud neposečou a ta druhá je tedy hnusná, ale zatím krátký porost a pak tedy ještě mám dva placi s trávou, ale to je zase na hodinu cesty….jinak všude už ocení dost vzrostlé….už se těším na srpen na chalupu, tam jsou skvostné terény….

..výborně, budeme konzultovat🙂

…no já teď měsíc byla taky marná…nejprve jsem si nechala udělat víčka neb už jsem skoro neviděla a když už to jsem byla skoro vyrobená,  jala jsem se ve stařecké nerozvážnosti doběhnout tramvaj a vysekala jsem se na dlažbě, takže koleno v orteze, ale minulý týden už jsem se konečně kousla a začala zase stopovat…do toho poslušnost na tu ZZO3 a speciálky na ZMMP,  když mi Sabča Gulivérková tak pěkně poradila…ale jde to ztuha..na očích tmave brýle proti sluníčku kvůli jizvám k tomu jsem ale skoroslepá🙂a na koleni ortéza, kdy čas od času zapištim, protože to koleno občas zabolí…

…asi to tenkrat tak bylo, ty psi byli úplně jiní a ten pristup k nim také….já už tehdy cvičila plné kapsy piškotů a míček na špagátu…psy jsem měla hodně živé, takže jsem v řadě moc necvičila….spoustu věcí člověk musel odkoukat, ptát se, otravovat, pokud na to měl nervy a psa…dneska je to jiné, každý si najde svůj směr….může si zaplatit trenéry, individuál….teď byla kamarádka letita pejskařka na stopovacím semináři, přijela  nadšená s tím, že ji ty stopy konečně začaly bavit …tohle tehdy fakt nebylo….

..je to stopa - poslušnost - obrana….

…prostě ovčák🙂..no ono to s tím hyperaktivnim Kelišem to ani jinak nejde neb nezaměstnat ho, tak mně i kočky přivede zdárně do blázince….na druhou stranu jsem tomu moc ráda neb jsem se oklikou zase vrátila po více jak třiceti letech zpět k milované sportovce…onehdá jsme vyjeli ze cvičáku ve čtyřech se psy na stopy a tak jsem si říkala, že by mně v životě nenapadlo, že ještě kdy na poli budu strašit🙂…vlastně diky Kelišovi jsem měla možnost přičichnout ke spoustě aktivit jako nosework, asistenční cviky, vyhledávání predmětů….teď zase rozlišování…začalo se mi libit stopování, ke kterému jsem tehdy vztah nenašla a bylo pro mně nutným zlem, ale to je spíš diky Kelišovo chovatelům, kteří si mně vzali pod svá křídla….když se na to tak teď koukám, tak spíš to já jsem měla obrovské štěstí, že jsem našla Keliše a vlastně i  lidi, kteři mně strašně moc podporují a fandí nám…a to vlastně i dřív na Fauně a teď tady…tenkrát diky Fauně jsem upustila od nápadu pořídit si borderu a šla jsem do Keliše…tam jsem také poprvé zaznamenala, že i s minipsy se dá smysluplně cvičit….

..nejprve jsem koukla na fotky a tříbarevna doga🙂

..můj sen, co jsem rozumu nabrala, byl vlkošedý NO, naprosto univerzální pes, jak v exteriéru, tak povaze…a svůj sen jsem si pak splnila, když jsem mohla mít psa vlastního ve svém bydlení…byl schopen dělat cokoli a kdekoli…miloval celou rodinu a mé dceři byl od jejího roku oddaným parťákem…pak jsem měla fenu a zase tak….zvláštní je, že Keliš je povahově zrovna takový, ale bohužel ho od jistých činností limituje váha a velikost…

🌼