Můžu doporučit zajet si někam, kde huculy chovají, a objednat si tam vyjížďku nebo jízdárenskou lekci. Poznáte na vlastní zadek, hlavu a vůbec celé tělo, jestli je to kůň pro Vás.
Na Janově Hoře v Krkonoších nebo na farmě /Y na Cunkově u Tábora nabízejí vyjížďky výhradně na huculech. Janova Hora organizuje i vícedenní putování, můžete zkusit a pak uvidíte.
Mám 173cm a kobyla cca 138 v kohoutku, nemáme problém spolu projet kdeco, pokud jedeme s velkým koněm (jezdíme s plnokrevnou kobylou), tak na loukách jsme pozadu, o tom žádná, ale v terénu zase čekáme my na ně. Než přepočítá plnokrevné nožičky a najde cestu kopcem dolů, huculice dole požere nějaký ten trs, aby neměla zbytečné prostoje 😀
Já po přečtení několika příspěvků od Horsany mám zakořeněno -Frís-ruce pryč 😜
A naštěstí jsem nikdy nebyla cílovka, tihle koně pro mě tak na kouknutí a dost. Ale chápu, že hodně lidí osloví - vlající dlouhá hříva, rousy, černá barva …
Mmch známá známé má teď dvouletého fríse v Brně, kde se zotavuje po šíleném zánětu snad podkoží či čeho, viděla jsem foto jak má po zadku a boku rány a z těch mu teče hnus, a to vše po očkování. Chudák malý.
Efe, zkoušela jsi nahlížet do archivu stavebního úřadu k vašemu domu? Tam by něco mohlo být, i když ti rusáci asi byli dost devastační…
Dělám totiž na stavebním a tady v obci je dost prvorepublikových vil, byla to oblast rekreačních vilek továrníků a bankéřů z Prahy, a u těch máme leckdy v archivu i ty úplně původní plány, kreslené tuší a vybarvované, krásné věci. Už pár majitelů si to nechávalo zkopírovat a udělali si z toho podobnou výstavu jako chystáš ty. Tedy ti, co starý dům zrekonstruovali a ne ti, co ho srovnali se zemí a na místě postavili moderní kostku betonsklo…
Vojenský újezd Brdy mám kousek, chystala jsem se tam na výpravu zjara, leč nějaká paní tam couráním mimo cestu odpálila jakousi munici a tak se tam teď trochu bojím, aby Piraňa pobíháním po lese nespustila ohňostroj 🙂
Já tedy zubry znám pouze za ZOO, ale důvěrně znám bizony. Chovají je na Cunkově kousek vedle huculské farmy a to jsou opravdu monstra! Ten býk je obrovský, ani krávy nejsou zrovna tintítka. Mají tam ohradu z kovových trubek a ta je na mnoha místech zprohýbaná, zřejmě když si odháněli mouchu 🙂 Jednou se kamarádce zachtělo podobné fotečky jako má muž od Efe, mno kráva zafuněla, mrskla hlavou a přejela rohem po té tyči tak, že to vydalo zvuk jako když láme kosti, kámoška je na fotce rozmazaná jak odskakuje od ohrady a pelášily jsme pryč obě 🙂
U nás v areálu letos pořádala jedna známá závody HH, účastnilo se 22 dětí, někteří přijeli z dost velké dálky, byl parkur i drezura, parkur výška podle věku, drezura dvě úlohy. Pomáhala jsem s organizací, vyráběla pro ně mašle a byla jsem překvapená, jaký to byl fajn den. Všichni účastníci i s rodinami byli v pohodě, některé výkony holek v parkuru byly obdivuhodné. Ony normálně trénují prý i 2x týdně a mají fyzičku. Většina z nich i jezdila na koních a třeba braly drezurní úlohy jako trénink pro jízdu koňmo, že si to zapamatují lépe takto a pak s koněm nemají problém.
Kvituji, že to odtáhne děti od PC a mobilů a hodně mě překvapilo, jak to bylo pohodové.
Horsano, úplně vidím tu situaci, taky jsem měla podobný vjem, já zase měla pocit, že se vidím na filmu a nelíbilo se mi to. To jsem jezdila v oddíle, čistě sportovním a učili mě pobízet pořád a před skokem pořádně nakopnout a po doskoku hned brát na hodně krátko, aby se kůň nemohl rozběhnout ... jakožto nástiletá jsem nezpochybňovala trenéra, až do té chvíle, kdy jsem měla pocit, že se vidím a že vidím, jak je ten kůň ze mě nešťastný. A přestala jsem do toho oddílu chodit, čímž jsem se na pár let odtrhla od koní, pač jich tenkrát nebylo tolik. Ale stálo mi to za to, byť ne každý mě chápal. A občas ještě ten "film" vidím a stydím se za sebe.
K tomu sedlu se přidávám - mě žádný kůň bez sedla na hřbetě určitě nechce. Mám tak špičatý zadek, že když si sednu na ruce, tak si drtím kůstky a bolí to jak pes. Na Madam jsem to vyzkoušela jednou zezačátku, říkala, že se jí to nelíbí, pak už volala a já v bludném opojení jaké jsme přírodní nedbala. Tak jsem se poroučela 😄 Pochopila jsem, omluvila se a od té doby pouze sedlo. Mám ty sedací kosti fakt ostré - v práci mám vysezené na židli důlky, nikdo jiný to nemá 😄
Na hlavě má sidepul, zjistila jsem, že pokud se rozhodne jít jinam než jsem zamýšlela, stejně jí nepřeperu a diskutuje se mi lépe s tím sidepulem. Udidlo občas dostane, aby nezapomněla a taky když jdeme třeba Huberta, kde jsou i cizí koně, tak pro můj pocit většího "bezpečí" či zodpovědnosti - nevím jak to nazvat.
Moje Madam byla hysterická z tekoucí vody a to tak, že buď nechtěla přes potok jít vůbec, couvala, oči vypoulené, nozdry jak díry, nebo (pokud třeba před ní přešli koně ze stáda) tak skočila (máme tu potoky cca metr široké, spíše potůčky) a to tak že do výšky a ještě si přitáhla nohy pod sebe, aby jí to náhodou nekouslo.
Tak jsem vzala holínky, dlouhé vodítko a ňamky a šla si do toho potoka stoupnout, po chvíli, kdy kobyla skákala na dlouhém vodítku ze strany na stranu, usoudila, že když to nežere nohy mě, tak snad ani jí a vešla za mnou. Ovace, pochvala, ňamky a potoky již nejsou problém🙂 jako občas se zeptá jestli musí přes, ale je to spíš takové aby řeč nestála 😄 Na našem slavném putování kolem Kocáby jsme tuto brodily asi 20x, leckdy to měla po bříško a no problema.
Ale vloni jsme dojely k Berounce, vstup do řeky pozvolný písčitý, další tři koně se tam ráchali s rozkoší, ona vyděšená z toho množství vody se odmítala přiblížit na metr od vody. Nenutila jsem jí, viděla tak velkou řeku poprvé v životě a nejspíš i naposled, ta cesta tam není nic moc, tak proč to hrotit. A neberu to, že vyhrála, beru to jakože nemá ráda vodu, dokáže se kvůli mě zapřít, ale tady to nebylo nutné, tak jsem to po ní nechtěla. A necítila jsem to jako prohru, sama vodu nemám ráda, nemusím se koupat ani v těch pařácích, tak jí chápu.
