Aktuálně: 4 345 inzerátů189 197 diskuzních příspěvků17 953 uživatelů

Kakariki žlutočelý

Cyanoramphus auriceps

Kakariki žlutočelý

Cyanoramphus auriceps

Kakariki žlutočelý

  • Výskyt: Nový Zéland
  • Velikost: 23 cm
  • Hmotnost: 95 g
  • Kroužek: 4,5 mm
  • Počet vajec: 5-10 ks
  • Inkubační doba: 19 dnů
  • Potrava: Směs semen, ovoce a zelenina, zelené krmení
  • Cena: 250 Kč/ks
Kakariki žlutočelý
Kam se řadí?

Kakariki žlutočelý

Taxonomie

  • Říše: Animalia - živočichové
  • Kmen: Chordata - strunatci
  • Třída: Aves - ptáci
  • Podtřída: Ornithurae - praví ptáci
  • Infratřída: Neornithes - létaví prvoptáci
  • Nadřád: Neognathae - letci
  • Řád: Psittaciformes - papoušci
  • Čeleď: Psittacidae - papouškovití
  • Podčeleď: Psittacinae - papoušci
  • Rod: Cyanoramphus - kakariki
Kakariki žlutočelý
Kde žije?

Kakariki žlutočelý

Austrálie

  • Nadmořská výška: 640 m
  • Povrch: rovinatý, východ hornatý
  • Teplotní pásy:
  • Tropický: severovýchod
  • Subtropický: východ, jihovýchod, jihozápad
  • Mírný: nejjižnější část + ostrov Tasmánie
  • Roční období:
  • Zima: červen až srpen (13 °C)
  • Léto: prosinec až únor (29 °C)
  • Roční úhrn srážek:
  • Většina území: 250 mm
Ing. Zbyněk Pokorný 18.09.2013, 07:41
31 769 2 minuty čtení

Popis

Kakariki žlutočelý je menší než kakariki rudočelý. Staří ptáci jsou celkově zelení, ve spodních partiích oproti mladým mnohem žlutavější. Těsně nad zobákem na čele je úzký karmínový pásek zasahující k očím. Temeno je zlatožluté. Na každé straně kostřece je karmínová skvrna. Vnější prapory letek jsou fialovomodré. Bledě modrošedý zobák přechází do tmavé špičky. Duhovka je oranžovočervená, končetiny šedavě hnědé. Mladí ptáci mají kratší ocas a světle hnědou duhovku. Odlišení od kakarika rudočelého nečiní přes zjevnou podobnost problémy ani v přírodě, neboť barevné znaky na hlavě jsou zdaleka patrné.

Výskyt

Nový Zéland a okolní ostrovy - Stewart, Aucklandovy, Chathamské.

Život v přírodě

Kakariki žlutočelý býval velmi běžný a početný, ovšem dnes je vzácný a výskytem omezený na souvislé rozsáhlé lesní porosty hlavně v horských oblastech. Poddruh forbesi z ostrůvku Malý Mangere zřejmě přežívá v populaci jen o několika desítkách jedinců. Jednotlivé páry nebo rodinné skupinky nejčastěji zahlédneme na vrcholcích stromů nebo mezi větvemi keřů. Přednost dává hustším lesním porostům. Hnízdní sezóna závisí na počasí, hnízda byla nalezena od července do dubna, nejčastěji od října do prosince. Hnízdní chování je stejné jako u kakariki rudočelého.

Chov

Do Evropy (londýnské zoologické zahrady) se kakariki žlutočelý dostal poprvé v roce 1865, dlouho byl velice vzácným chovancem. První odchov ohlásil v roce 1872 Fiedler v Jugoslávii. K nám byl dovezen početněji až kolem roku 1980, dnes se běžně odchovává a pořídit si ho mohou i začátečníci.

Potrava

Směs drobných semen, zelené krmení, ovoce a zelenina.

Názvy ve světě

Kakariki žlutočelý

Latinsky: Cyanoramphus auriceps, Anglicky: Yellow–fronted Parakeet, Dánsky: Springparakit, Finsky: kruunuviherkaija, Francouzsky: Perruche à tête d'or, Holandsky: Geelvoorhoofdkarakiri, Italsky: Kakariki frontegialla, Japonsky: kigashiraaohashiinko, Japonsky 2: キガシラアオハシインコ, Norsky: Gulkroneparakitt, Německy: Springsittich, Polsky: modrolotka zóltoczapkowa, Rusky: Желтолобый прыгающий попугай, Slovensky: kakariki skákavý, Čínsky: 黄额鹦鹉, Španělsky: Perico Maorí Cabecigualdo, Švédsky: Gulpannad parakit

Mohlo by vás také zajímat

Kakariki červenočelýKakariki jednobarevnýPapoušek žlutočelý

Podělte se s námi o názor na tento text →