Pěnice bělohrdlá
Sylvia melanocephala
Pěnice bělohrdlá
Sylvia melanocephala
Znaky
Pěnice bělohrdlá je podobná pěnici mistrovské, ale znatelně menší - dlouhá 13 cm proti 15 cm - a s holým nápadně červeným očním kroužkem. Sameček má hlavu černou až k hrdlu, tmavošedý hřbet a s výjimkou bílých vnějších per černý ocásek, který míří při vodorovném držení těla, jaké mají pěnice při hopkání v křovinách, namířen lehce vzhůru. Samička je zbarvena stejně, je ale šedší a méně kontrastní a má nahnědlé boky. Nejlépe ji určíme podle samečka, když společně brání hnízdo nebo střídavě s ním nosí do hnízda potravu. Varovný hlas je naříkavé „če-če-če", připomínající varovné volání střízlíka.
Prostředí
Pěnice bělohrdlá je stejně typická pro Středomoří a středomořské klima jako olivy a žije zhruba ve stejných místech, kde olivy rostou. Ve velkém množství a v mnoha rasách je rozšířena ve světlých nízkokmenných středomořských lesích a v makchii. Některé rasy se vyskytují pouze na jediném ostrově, např. rasa melanothorax, která má hrdlo i hruď černé a jejíž sameček má hlavu s modravým nádechem. Ta je rozšířena pouze na Kypru. Tam, kde žije pěnice bělohrdlá, neklesá teplota znatelněji pod bod mrazu, jakže tento druh může žít trvale na hnízdišti. Část ptáků - pravděpodobně loňská mláďata - táhne ovšem také na jih a v zimě se objevuje na střední Sahaře, kde ptáci přezimují v pohoří Hoggar, někteří ještě dále na jihu v pásmu savan tropické Afriky.
Rozmnožování
Zpěv připomíná zpěv pěnice hnědokřídlé a je libozvučný, i když v něm tu a tam zazní skřípavější pasáž. Sameček zpívá jak v křoví, tak i v letu, přičemž vylétá šikmo vzhůru z křoviska a po rychlém obratu v něm zase mizí. Hnízdo staví ptáci v dubnu nebo v květnu - na jihu už od poloviny března - v hustém křoví ve výšce půl až jeden metr. Je velice důkladné a pečlivě vystlané. Čtyři nebo 5 vajíček, jež samička klade obvykle v jednodenních intervalech, je velmi různě zbarveno a mají i různou kresbu. Většinou mají šedohnědé skvrnky na olivově zeleném, bělozeleném až bílém podkladu. Pěnice kladou v sezóně pravděpodobně dvě snůšky, jistě ale snůšku náhradní, byla-li první zničena. Na vejcích sedí střídavě samička i sameček a oba také krmí mláďata. Mladí ptáci opouštějí hnízdo najednou po 10, častěji po 11 dnech. Dovedou se tak dobře ukrývat v listí, že mohou vetřelce pozorovat, aniž by je objevil.
Potrava
Jako všechny ostatní pěnice hmyz, jako přílohu bobule.
Názvy ve světě
Pěnice bělohrdlá
Anglicky: Sardinian Warbler, Finsky: Samettipääkerttu, Francouzsky: Fauvette mélanocéphale, Holandsky: Kleine zwartkop, Chorvatsky: Crnoglava grmuša, Islandsky: Hjálmsöngvari, Italsky: Occhiocotto, Maďarsky: Kucsmás poszáta, Německy: Samtkopf-Grasmücke, Norsky: Svarthodesanger, Polsky: Pokrzewka czarnogłowa
Mohlo by vás také zajímat
Pěnice černohlavá, Pěnice černohlavá, Pěnice hnědokřídlá, Pěnice kaštanová, Pěnice mistrovská, Pěnice pokřovní, Pěnice Rüppellova, Pěnice slavíková, Pěnice vlašská, Pěnice vousatá

Pěnice bělohrdlá Základní informace
- Výskyt: Evropa
- Délka: 13 cm
- Počet vajec: 4-5 ks
- Potrava: Hmyz, bobule

Kam se řadí Pěnice bělohrdlá
Taxonomie
- Říše: Animalia - živočichové
- Kmen: Chordata - strunatci
- Třída: Aves - ptáci
- Podtřída: Ornithurae - praví ptáci
- Infratřída: Neornithes - létaví prvoptáci
- Nadřád: Neognathae - letci
- Řád: Passeriformes - pěvci
- Čeleď: Sylviidae - pěnicovití
- Podčeleď: Sylviinae
- Rod: Sylvia - pěnice

Kde žije Pěnice bělohrdlá
Evropa
Orientační oblasti výskytu; přesný areál je uveden níže. Malé ostrovy mohou být zvětšené.
- Nadmořská výška: 290 m
- Povrch: většinou nížiny (60%), jih hornatý
- Teplotní pásy a srážky:
- Studený: oblast polární a subpolární (200-600 mm/rok)
- Mírný: oblast západopřímořská (nad 600 mm/rok), přechodná (400-1500 mm/rok), vnitrozemská (do 400 mm/rok)
- Subtropický: oblast středomořská (400-1000 mm/rok)
- Roční období:
- Střídání 4 ročních období: jaro, léto, podzim, zima
- Průměrná teplota:
- Zima: -2- +2 °C
- Léto: 21-25 °C