Pekingský palácový psík (pekinéz)

Tento „miniaturní lvíček“, spojený s buddhismem, patřil k čínskému dvornímu ceremoniálu. Jeho chov mimo císařský dvůr se trestal smrtí a plemeno se nesmělo ani vyvážet. Teprve po obsazení Pekingu se několik psů dostalo do Anglie, kde šlechtění tohoto plemene pokračovalo. Pekingského palácového psíka dostala darem i anglická královna Viktoria.

Dnes je Pekingský palácový psík využíván především jako společenský pes.

Charakter má Pekinéz velice tvrdohlavý, nebojácný, k cizím lidem obezřetný, dominantní a sebevědomý pes, který se nemíní podřizovat. Pokud mu vyhovíme, je přátelský, někdy až vtíravý. Co do temperamentu je Pekingský palácový psík klidný a pomalý, dovede se ale vznětlivě prosazovat.

Tento velmi svéhlavý pekinéz potřebuje partnera, který mu rozumí. Není snadno vychovatelný a není to ani pes, se kterým by si mohly hrát děti. Poněvadž nemá Pekinéz rád příliš dlouhé vycházky, vyhovuje mu městské a bytové prostředí. Je vhodným psem pro nepříliš aktivní lidi, ovšem s podmínkou, že se smíří s náročnou péčí o jeho srst. Toto plemeno má velmi citlivé, dopředu orientované oči a jeho krátký nos je při zvýšené námaze, stejně jako při vyšší teplotě příčinou dýchacích potíží.