Pes hřívnatý

Typickým znakem tohoto statného psa jsou dlouhé tmavé nohy s černými tlapkami; vypadají trochu jako chůdy. Srst je rezavě žlutá a od týlu probíhá po hřbetě černý pruh, který se ježí jako hříva (odtud pochází jeho druhový název hřívnatý). Má také tmavý čenich. Ocas sahající po hlezna je huňatý, obyčejně rezavý, ale může mít i bílou špičku.

Pes hřivnatý obývá vysokostébelné stepi nebo křoviny, takže potřebuje rozhled nad vegetací, aby objevil kořist nebo případné nebezpečí. Je čilý za soumraku a v noci a živí se velmi pestrou dietou včetně králíků, ptáků, myší, různých larev a mravenců. Nevyhýbá se ani rostlinné dietě, zejména má rád ovoce nebo bobule. Pes (vlk) hřivnatý je schopen zabít malá domácí zvířata, zejména drůbež, a proto je místy pronásledován jako škodná, ale také chován jako mazlíček. Samec a samice vytvářejí monogamní pár, hájí své území a páří se každoročně, obvykle v květnu nebo v červnu. Zůstávají pospolu celý zbytek roku.

Vlk hřívnatý dosahuje délky těla 1,2-1,3 metru, ocasu 28-45 centimetrů, hmotnost se u dospělých jedinců pohybuje mezi 20,5-25,5 kilogramy.

Pes hřívnatý obývá střední a východní části Jižní Ameriky; kde navštěvuje otevřené prostory včetně pamp, křovinatých oblastí a obdělávané půdy.

Psu hřívnatému prospívají počáteční mýtiny při kácení lesů, ale intenzivní kultivace půdy ho připravuje o potravu, a tak snižuje jeho stavy Největším ohrožením jsou však nakažlivé choroby, které ho decimují.