Osel asijský

Osel asijský vytváří pět výrazných poddruhů (džigetaje, vyhubeného ašdari, khura, kulana a onagera) vesměs plavé až šedé barvy s tmavým pruhem středem hřbetu. Díky dlouhým holením je osel asijský schopen rychle urazit velké vzdálenosti. Klisny s hříbaty vytvářejí volná stáda, která se potulují na velké ploše, nedospělí hřebečci se sdružují do menších skupin. Dospělí hřebci kopáním a kousáním brání své území.

Dospělá zvířata dosahují délky těla 2-2,5 metru, délky ocasu 30-40 centimetrů, hmotnost kolísá v rozmezí 200-260 kilogramů.

Osel asijský obývá západní, střední a jižní Asii; konkrétně pouště a polopouště.

Oslové patří mezi lichokopytníky. Stavbou těla se oslové podobají primitivním druhům koní. Mají poněkud kratší nohy a větší hlavu, osel africký pak představuje „typického“ osla s dlouhýma ušima. Hřebec měří v kohoutku kolem 122 cm, klisna přibližně 115 cm. Všechny druhy oslů mají na hřbetě úhoří pruh, časté je také tmavé zebrování končetin. Asijské druhy oslů, osel asijský a kiang, se více podobají koni a bývají označováni také jako poloosli.

Jsou nenároční na potravu, divocí osli obývají odlehlé, často pouštní oblasti - oblast východní Afriky směrem na jih. Mláďata lze odstavit dříve než hříbata. Na svém hřbetě dokáže unést neuvěřitelně těžký náklad - až 300 kg. Ve volné přírodě se dožívají 10-15 let, v zajetí i 40 let.

Asijský osel dokáže běžet rychlostí až 70 km/hod