Scink tečkovaný

Znaky: Drobný scink s hladkými šupinami a dlouhým, hadovitým tělem bez končetin. Na malé, zašpičatělé a slabě hranaté hlavě se zaobleným čenichem jsou drobné oči, sluchové otvory jsou neznatelné a překryté šupinami. Ocas je zaoblený a zakončený kuželovitě. Základní zbarvení je žlutavé, krémové nebo světle hnědé. Boky a břišní část těla mohou být masově růžové. Na každé šupině je tmavý bod. Tyto body, tvořící podélné řady, jsou výraznější na bocích, na břiše a na ocase než na hřbetě. Mladí scinkové jsou světle břidlicově šedí až břidlicově bílí a tmavé body splývají do podélných pruhů. Celková délka je 180 mm.

Rozšíření: Východní a jihovýchodní část středního Řecka, Attika a Peloponés i malé ostrovy u Githionu a ostrov Kythira. Jihozápadní Anatolie.

Prostředí: Scink tečkovaný obývá slunné a velmi teplé, suché oblasti. Často žije na hlinitých půdách se sporými travinami a bylinami (přičemž se vyhýbá prudkým svahům). Tento druh ne byl dosud pozorován výše než v nadmoř ské výšce 600 m.

Způsob života: Biologie tohoto druhu je jen velmi málo známá. Tento scink nebyl dosud v přírodě za dne pozorován, a proto Ize předpokládat, že se na povrchu vyskytuje jen v noci. Několik málo doposud pozorovaných zvířat bylo sledováno pouze na jaře v dopoledních hodinách a vždy pod kameny.

Všeobecně: Tento výborně se zahrabávající scink patří nejen k nejvzácnějším evropským plazům, ale i k nejméně známým druhům. Proto víme o jeho potravě a vývoji mláďat stejně málo, jako o jeho biologii rozmnožování či o tom, zda klade vejce nebo rodí živá mláďata.

Mohlo by vás také zajímat

Scink modroocasý,  Scink uťatý,  Scink ohnivý,  Scink lékařský,  Scink alžírský,  Scink Schneiderův,  Scink šalamounský,  Scink Cunninghamův,  Kunovec tečkovaný,  Vakorejsek tečkovaný