Strašilka obrovská

Heteropteryx dilatata

Strašilka obrovská

Heteropteryx dilatata

Strašilka obrovská, známá také jako strašilka obrovská, patří mezi nejmohutnější druhy strašilek chované v teráriích. Dospělá samice může vážit desítky gramů a její široké zelené tělo připomíná listovou vegetaci. Samec je naproti tomu štíhlejší, hnědavý a pohyblivější. Rozdíl mezi pohlavími je natolik výrazný, že dvojice na první pohled nepůsobí jako zástupci stejného druhu. Zvířata mají silné ostnité zadní končetiny a při ohrožení se jimi dokážou bránit. Nejsou proto vhodná k častému braní do ruky.

Vzhled

Samice dorůstá přibližně sedmnácti centimetrů a má mohutný zadeček, krátká krycí křídla a silné nohy. Zelené až žlutozelené zbarvení jí pomáhá splývat s listy. Samec je menší, štíhlejší a má delší tykadla i nápadnější křídla. Při vyrušení je může rozevírat a předvádět kontrastní zbarvení. U obou pohlaví jsou patrné ostny, zejména na zadních končetinách. Obranné sevření může být bolestivé. Takové chování však není agresivitou vůči člověku, ale přirozenou reakcí na pocit ohrožení.

Prostředí

V přírodě obývá strašilka obrovská tropické lesy jihovýchodní Asie, především Malajský poloostrov a Sumatru. V hustém podrostu nachází potravu, úkryty a vlhké mikroklima. Přes den bývá málo aktivní, po setmění se více pohybuje a okusuje listy. V chovu potřebuje vyšší vzdušnou vlhkost, ale také dobré větrání. Trvale mokré, zatuchlé terárium podporuje plísně a škodí vajíčkům i dospělcům. Důležité je proto vyvážit rosení, proudění vzduchu a pravidelnou hygienu. Samotné vysoké číslo na vlhkoměru není zárukou vhodných podmínek.

Krmení

V českých podmínkách tvoří základ potravy ostružiník, jehož listy lze na chráněných místech najít i v zimě. Podle dostupnosti lze použít také vhodné listy maliníku, růže, dubu a dalších ověřených dřevin. Každou novou rostlinu je nutné bezpečně určit. Větve se umísťují do nádoby s vodou, jejíž otvor musí být zakrytý, aby se hmyz nemohl utopit. Listy sbíráme mimo chemicky ošetřené plochy a frekventované silnice. Dospělé samice spotřebují velké množství zelené hmoty, takže výměna potravy patří k nejčastějším úkonům.

Svleky

Pro pár či menší skupinu je potřeba prostorné, dobře větrané terárium s pevnými větvemi a dostatečnou výškou. Nymfy se při svlékání zavěšují pod podklad a potřebují pod sebou volný prostor. Nedostatek místa může vést k deformacím nebo úhynu. Teploty přibližně 20 až 26 °C vyhovují běžnému chovu, pokud jsou stabilní. Dno může tvořit čistý mírně vlhký substrát, do něhož samice ukládají vajíčka. Substrát nesmí být rozbahněný a je třeba jej pravidelně kontrolovat kvůli plísním.

Odchov

Samice klade poměrně velká vajíčka do půdy. Jejich vývoj je pomalý a může trvat přibližně rok, někdy i déle. Nepřítomnost nymf po několika měsících proto nemusí znamenat neúspěch. Vejce lze opatrně oddělit a inkubovat ve vhodně vlhkém, dobře větraném substrátu. Po vylíhnutí potřebují mladé strašilky jemné listy a bezpečný prostor pro první svleky. Strašilka malajská se při dobré péči může dožívat poměrně vysokého věku na hmyz, její dlouhý vývoj a obranné chování však vyžadují zkušeného chovatele.

Názvy ve světě