Holub hnědochocholatý

Holub hnědochocholatý (Ocyphaps lophotes) patří k snadno poznatelným australským holubům. Na hlavě má úzkou, vzpřímenou černou chocholku, kterou nese i při běžné chůzi. Šedohnědé tělo působí na první pohled nenápadně, při bližším pohledu však vyniknou tmavé příčné pásky na křídlech a zelené až purpurové kovové odlesky. Kolem oka je nápadný růžovočervený kroužek. Český název odkazuje na jeho charakteristickou ozdobu hlavy, zatímco anglické pojmenování zkráceně znamená chocholatý holub.

Australská krajina

Původním domovem je pevninská Austrálie. Druh obývá zejména otevřenou krajinu s travinami, rozptýlenými stromy a dostupnou vodou. Najdeme ho v suchých světlých lesích, na pastvinách, zemědělských pozemcích, podél cest i v městských parcích. Hustým deštným lesům a nejvyprahlejším oblastem se většinou vyhýbá. V mnoha částech Austrálie se rozšířil i do prostředí proměněného člověkem. V Česku není volně žijícím původním ptákem; setkání s ním je spojeno s chovem.

Chování a let

Holub hnědochocholatý často hledá potravu přímo na zemi. Chodí drobnými, rychlými kroky a při vyrušení prudce vzlétá. Jeho let provází nezaměnitelné svištění, které nevydává hlasem, ale prouděním vzduchu kolem upravených ručních letek. Tento zvuk může upozornit ostatní členy hejna na nebezpečí. Po dosednutí pták nápadně zvedá ocas. Bývá vidět jednotlivě, v párech i v proměnlivě velkých skupinách, zvláště u míst s potravou a vodou. K dorozumívání používá také jemné vrkání a postojové signály. Ve srovnání s dobře známou hrdličkou zahradní zaujme především vysokou chocholkou a zvukem křídel.

Potrava a voda

Základem přirozené potravy jsou semena trav a dalších bylin, včetně kulturních plodin a plevelů. Doplňkově přijímá zelené části rostlin a drobné bezobratlé. Při hledání potravy tráví mnoho času na zemi. Pravidelný přístup k pitné vodě je důležitý a v suché krajině může ovlivňovat pohyb celých skupin. V chovu má být směs semen pestrá, hygienicky nezávadná a přizpůsobená velikosti zobáku. Krmivo nesmí plesnivět; misky i napáječky se pravidelně čistí. Nabídka vhodného gritu podle způsobu krmení může podpořit mechanické zpracování semen, ale nenahrazuje vyváženou krmnou dávku.

Hnízdění

Hnízdo je poměrně jednoduchá, řídká plošinka z větviček umístěná na stromě nebo v hustším keři. Samice obvykle snáší dvě bílá vejce. Na zahřívání snůšky i následném krmení mláďat se podílejí oba rodiče. Inkubace trvá přibližně tři týdny a mladí ptáci zůstávají na hnízdě další zhruba tři týdny. Stejně jako ostatní holubovití poskytují rodiče mláďatům zpočátku výživný sekret z volete, později přimíchávají další potravu. Načasování hnízdění závisí na místních srážkách a dostupnosti semen, proto není v celém rozsáhlém areálu jednotné.

Voliéra

Pro český chov je nejvhodnější prostorná, bezpečně uzavřená voliéra s volným úsekem pro let a suchou částí chráněnou před deštěm a větrem. Protože ptáci hledají potravu také na zemi, musí mít podklad takovou úpravu, aby jej bylo možné dobře udržovat. Součástí zařízení mají být různě umístěná bidla, místo pro klidný odpočinek, stinná část a trvalý přístup k čisté vodě. Zvířata se při prudkém vyplašení rychle rozletí, a proto je potřeba odstranit ostré hrany a omezit nebezpečné nárazy do pletiva. V chladném období se zajišťuje bezprůvanové, suché zázemí a možnost volby příznivějšího mikroklimatu. Holub hnědochocholatý není vhodný do malé klece určené pouze k sezení. Pokud je chován společně s jinými ptáky, je nutné sledovat soupeření o hnízdní místa a krmivo.

Ochrana

Jde o rozšířený australský druh, který se dokázal přizpůsobit řadě otevřených stanovišť a běžně využívá i člověkem vytvořené plochy. Při pořizování do chovu je přesto důležitý doložený původ, dobrý zdravotní stav a vhodná karanténa nově příchozích ptáků. Samotné široké rozšíření druhu neznamená, že jednotliví ptáci snášejí zanedbanou péči nebo přeplněnou ubikaci.