Arassari pestrý

Pteroglossus torquatus

Arassari pestrý

Pteroglossus torquatus

Arassari pestrý (Pteroglossus torquatus) patří mezi menší příbuzné tukanů a upoutá nejen dlouhým pilovitě lemovaným zobákem, ale i výraznými barvami. Hlava a hřbet jsou převážně tmavé, spodní strana těla žlutá s červenými a černými pruhy a okolí očí bývá jasně zbarvené. Na rozdíl od těžkopádného vzhledu zobák tvoří lehká struktura, která umožňuje obratně sbírat plody z větví. Jde o společenského ptáka, jehož přirozenou životní jednotkou nebývá osamělý pár, ale menší pohyblivá skupina. Většinu času tráví v korunách stromů.

Lesní život

Arasari pestrý se přirozeně vyskytuje od jižního Mexika přes Střední Ameriku do severozápadních oblastí Jižní Ameriky. Obývá vlhké nížinné lesy, jejich okraje, lesní průseky a místy i starší druhotné porosty. V krajině se přesouvá mezi místy s dozrávajícími plody a ke svému pohybu potřebuje souvislou síť stromů. Často se pohybuje v menších skupinách, které spolu komunikují hlasovými projevy. Za nocí využívá dutiny stromů; několik jedinců může spát pohromadě. Hnízdní a nocovací dutiny jsou důležitou součástí jeho prostředí, proto jej nenahradí samotná výsadba mladých stromů bez přirozených úkrytů.

Potrava

Hlavní složku jídelníčku tvoří měkké plody a bobule. Pták je sbírá na koncích větví, někdy se při tom natahuje nebo visí hlavou dolů. Velká semena může vyvrhovat, menší přenáší trávicím traktem a přispívá tak k jejich šíření. Vedle rostlinné potravy příležitostně loví větší hmyz, drobné ještěrky a může vybírat vejce či mláďata z hnízd jiných ptáků. V chovu nelze takto pestrou přirozenou stravu nahradit pouze běžnou směsí ovoce. Je potřeba zohlednit zvláštní výživové nároky tukanovitých, zejména vhodné složení kompletní směsi, obsah minerálů a omezení nadměrného příjmu železa.

Hnízdění

Arasari pestrý sám obvykle nevytesává hnízdní dutiny. Využívá opuštěné dutiny po datlech nebo přirozené dutiny ve stromech, které mohou ležet mnoho metrů nad zemí. Samice zpravidla snáší přibližně tři vejce. Inkubace trvá okolo 15–18 dnů a oba rodiče se střídají v péči. Pro tento druh je nápadná také pomoc dalších dospělých ptáků, často starších sourozenců, kteří přinášejí potravu mláďatům. Ta se líhnou slepá a neopeřená, v dutině zůstávají přibližně šest týdnů a zpočátku se bez péče dospělých neobejdou. Při chovu je tedy důležité respektovat sociální vazby a neoddělovat podpůrné jedince bez důvodu.

Chov ve voliéře

V českých podmínkách je arasari pestrý vhodný jen pro zkušený chov s možností celoročního vytápění vnitřní části. Prostorná voliéra má umožnit vodorovné přelety mezi pevnými větvemi a poskytovat úkryty v různých výškách. Vnitřní zázemí musí být suché, bez průvanu, ale s dobrým větráním; zimování bez vytápění nepřipadá v úvahu. Ptáci potřebují stabilní denní rytmus, čistou vodu a větve různých průměrů. Potrava se předkládá v několika dávkách, protože plody snadno podléhají zkáze. Zbytky se odstraňují a zařízení pravidelně čistí.

Skupinový chov může být přirozenější než držení jednotlivce, přesto je nutné sledovat prostorovou toleranci a přístup všech ptáků ke krmení. U dutin je vhodné předem promyslet umístění a možnost bezpečné kontroly. Čerstvě získané jedince nelze ihned připojit do stávající skupiny bez karantény a zdravotního vyšetření. Zvířata s nejasným původem je třeba odmítnout a před pořízením ověřit příslušné povinnosti držitele.

Ochrana

Významnými zásahy do života arasariho pestrého jsou odlesnění a úbytek starých stromů s dutinami. Ztráta míst k nocování a rozmnožování může být problémem i v jinak zelené krajině. Místní populace bývají ovlivněny také odchytem pro obchod. Při ochraně tohoto druhu má význam zachování lesní struktury, nikoli jen samotné plochy porostu.

Názvy ve světě