Jeřáb paví

Jeřáb paví (Balearica pavonina) je vysoký africký pták, jehož nejvýraznějším znakem je koruna z tuhých zlatožlutých per. Na první pohled připomíná svého blízkého příbuzného s šedším tělem, od kterého se však odlišuje převážně tmavou barvou krku i trupu. Dospělý pták má bílé plochy na křídlech, barevné krycí peří, červenobílé kožní partie na tvářích a pod zobákem malý červený lalok. Samci a samice jsou podobně zbarvení. Mladí ptáci mají méně výraznou korunku a odlišné zbarvení hlavy.

Výskyt

Jeřáb paví obývá pás Sahelu a přilehlé savany od Senegalu a Gambie po Súdán, Etiopii a severní Keňu. Areál není souvislý; jednotlivé populace závisí na zachovalých mokřadech a dostupnosti vody během roku. Využívá břehy jezer, podmáčené louky, mělké bažiny, nivy i travnaté plochy přiléhající k vodě. Při hledání potravy navštěvuje také obdělávaná pole. Jeho přesuny ovlivňuje střídání deštivého a suchého období. V České republice není původním volně žijícím druhem.

Potrava a chování

Potrava je pestrá: tvoří ji hmyz, larvy, červi, měkkýši, menší obratlovci, semena, výhonky a další rostlinné části. Ptáci se pohybují pomalou chůzí po travnatých a mělkých podmáčených plochách, kde sbírají kořist ze země i z vegetace. Přes značnou velikost umějí nocovat na stromech, protože mají dobře vyvinutý zadní prst schopný pevného úchopu větve. Mimo hnízdění se mohou sdružovat do větších hejn, zatímco v době rozmnožování jsou páry teritoriálnější. Jeřábi spolu komunikují hlasem a pohyby těla; součástí sociálního chování jsou poskoky, úklony, roztažení křídel a vzájemné předvádění.

Hnízdění

Jeřáb paví vytváří páry a při vhodném vodním režimu hnízdí v hustší mokřadní vegetaci. Hnízdo představuje nízká plošina z trav, ostřic a dalších rostlin, obvykle dobře ukrytá v mělké vodě či na podmáčeném podkladu. Snůška mívá dva až pět vajec, nejčastěji dvě či tři; inkubace trvá přibližně jeden měsíc. Mláďata jsou po vylíhnutí pohyblivá, rodiče je vodí za potravou a chrání před nebezpečím. Při delším suchu nebo odvodňování mokřadů může být hnízdění přerušeno či zcela neúspěšné.

Chov

V českých podmínkách ježáb paví vyžaduje především prostorný, bezpečně uzavřený venkovní výběh s travnatou plochou a mělkou vodou. Voda musí umožňovat brodění a zároveň snadné čištění, aby se nehromadily výkaly a zbytky krmiva. Součástí zázemí je suchý, před větrem a mrazem chráněný přístřešek; při nízkých teplotách musí mít ptáci možnost pobývat v odpovídajícím temperovaném prostoru. Krmení nemá tvořit pouze zrní. Vhodná je vyvážená směs určená pro jeřáby či vodní ptáky doplněná živočišnou složkou a zeleným krmením podle věku a kondice. Hluboké bahno, kluzké podlahy, ostré předměty a stres při odchytu zvyšují riziko poranění končetin. Jeřábi nejsou vhodní pro stísněné dvorky ani pro společné umístění s agresivními ptáky. Při sestavování páru a v době hnízdění je důležité sledovat jejich chování a zajistit klid.

Ohrožení

V přírodě druh ohrožuje vysušování a přeměna mokřadů, odchyt, rušení na hnízdištích a místy také používání chemických přípravků v zemědělství. Ochrana jeřába pavího proto závisí nejen na samotných hnízdech, ale také na zachování širší mozaiky mokrých a travnatých stanovišť. V zajetí je důležitý prokazatelný původ jedinců; jejich získávání nesmí podporovat odběr z volné přírody.