Kasuár menší

Kasuár menší (Casuarius bennetti) je nelétavý pták z horských lesů Nové Guineje. Ve srovnání s ostatními kasuáry je menší, přesto jde o silného živočicha, kterého není bezpečné považovat za neškodného pozemního ptáka. Na první pohled upoutá černým vlasovitým peřím, modře zbarvenou hlavou, krátkým hřebenem a mohutnými nohami. Křídla jsou zakrnělá a pták se pohybuje výhradně po zemi. Žije nenápadně v husté vegetaci a v přírodě bývá častěji slyšet nebo poznán podle stop než přímo spatřen.

Vzhled

Dospělý kasuár menší dosahuje výšky přibližně 1–1,35 metru. Samice bývají mohutnější než samci. Černá pera na těle připomínají hrubé chlupy a chrání ptáka při průchodu houštinami. Hlava a horní část krku jsou téměř neopeřené a nesou tmavě modré až červené kožní plochy. Na temeni vyrůstá nízký rohovitý útvar označovaný jako přilba. Na rozdíl od některých jiných kasuárů chybějí nápadné volně visící laloky na krku. Každá noha má tři prsty; vnitřní prst nese velký ostrý dráp. Právě silné nohy představují hlavní obrannou zbraň. Mládě má nejprve hnědavé ochranné zbarvení, které se s růstem postupně mění.

Horské lesy

Domovem druhu jsou převážně tropické a subtropické horské lesy Nové Guineje, místy ve výškách blížících se 3 000 metrům. V jednotlivých částech areálu se mohou lišit nadmořské výšky i podoba vegetace. Pro život potřebuje lesní porost s dostatkem plodonosných rostlin, hustými úkryty a vlhkým podrostem. Přítomnost na některých okolních ostrovech je nutné vyhodnocovat opatrně, protože ptáky mohli v minulosti přemisťovat lidé. Kasuár menší se běžně zdržuje samostatně; ve vhodných obdobích se však jednotlivci přibližují k místům bohatým na dozrávající plody.

Potrava a semena

Převládající složkou potravy jsou dužnaté lesní plody, které pták sbírá především ze země. Doplňkově přijímá houby, drobné bezobratlé a příležitostně menší obratlovce. Velké plody polyká i s peckami nebo semeny. Ta mohou po průchodu trávicí soustavou zůstat životaschopná a být přenesena daleko od mateřské rostliny. Kasuáři tím pomáhají obnově lesů a šíření některých stromů, jejichž velká semena nedokáže přenášet mnoho menších ptáků. Potravní nabídka se mění se sezónním dozráváním ovoce, a proto ptáci procházejí většími plochami lesa. Při hledání potravy využívají zrak, sluch i citlivé vyhledávání mezi listím.

Rozmnožování

U kasuárů je péče o mláďata nezvykle rozdělena. Po námluvách a snesení vajec přebírá hlavní rodičovskou úlohu samec. Samice může po snůšce odejít a vytvořit další pár. Hnízdo je jednoduchá prohlubeň v lesním podrostu s rostlinnou výstelkou. Snůška kasuára menšího čítá podle pozorování několik velkých zelenavých vajec, často přibližně čtyři až šest. Samec je zahřívá asi sedm týdnů a poté vede mláďata lesem, chrání je a ukazuje dostupnou potravu. Mladí ptáci jej mohou doprovázet řadu měsíců, než začnou žít samostatně. Přesný průběh rozmnožování se v jednotlivých horských populacích nemusí časově shodovat.

Chov a bezpečnost

V českých podmínkách by šlo výhradně o mimořádně náročný odborný chov. Kasuár menší potřebuje rozsáhlý, bezpečně oddělený výběh s možností skrývání, členitým terénem, vhodným přístřeším a celoročně kontrolovaným mikroklimatem. Mimořádnou pozornost vyžaduje skladba potravy založená na rozmanitých plodech a její přizpůsobení životnímu období. V zimě nelze tropického lesního ptáka ponechat bez ochrany před mrazem. Kvůli mohutnému kopnutí a ostrým drápům musí být kontakt s ošetřovatelem řešen bezpečnostními bariérami a promyšleným režimem manipulace. Chov v malé voliéře nebo přímý kontakt s návštěvníky by byl nevhodný. V přírodě je důležité chránit souvislé lesy, omezovat lov a ztráty prostředí a zachovávat přirozenou obnovu vegetace.