Bažant ohnivohřbetý

Bažant ohnivohřbetý (Lophura ignita) je výrazně zbarvený hrabavý pták nížinných pralesů Bornea. Samec má leskle tmavomodré až černé peří, kaštanově hnědé partie v zadní části těla, světlý měděně žlutý ocas a jasně modrou neopeřenou kůži kolem očí. Na hlavě nosí krátkou vztyčenou chocholku. Samice je naproti tomu převážně hnědá, takže mezi spadaným listím snadno splývá s prostředím. Ohnivohřbetí bažanti se zdržují hlavně na zemi a při vyrušení rychle mizí v hustém porostu. V evropských chovech jsou zajímaví výrazným pohlavním dimorfismem i specifickými nároky tropického lesního ptáka.

Určovací znaky

Samec je mohutný bažant s tmavou kovově lesklou hrudí a zády. Modrá pleť v okolí oka je nápadná zvláště při toku, kdy se její viditelná plocha může zvětšovat. Silné nohy umožňují hrabání v listovém opadu a poměrně krátká křídla slouží spíše ke krátkému únikovému přeletu než k dlouhému letu. Zbarvení samice je krycí: kombinace hnědých a tmavých per chrání zejména při pobytu na hnízdě. U mladých ptáků se dospělé zbarvení vyvíjí postupně. Druh se v minulosti často uváděl ve společném pojetí s malajskými populacemi; moderní rozdělení však odlišuje bornejského bažanta Lophura ignita od malajského Lophura rufa. Při určování původu chovných ptáků je proto nezbytná opatrnost.

Výskyt

V současném užším vymezení žije bažant ohnivohřbetý především na Borneu a na ostrově Bangka. Starší záznamy z Malajského poloostrova a Sumatry mohou patřit příbuznému oddělovanému druhu. Přirozeným prostředím jsou vlhké nížinné a pahorkatinné lesy s dostatkem podrostu, zastíněných míst a silnou vrstvou spadaného listí. Ptáci se při hledání potravy často pohybují v malých skupinách. Lesní půda jim poskytuje bezpečné úkryty i potravu. Na otevřených prostranstvích se zdržují méně ochotně, protože se tam snáze stávají kořistí a rychleji se vystavují stresu.

Potrava

Bažant ohnivohřbetý přijímá jak rostlinné, tak živočišné složky potravy. Hrabáním obrací listí, sbírá drobné bezobratlé, červy a další živočichy. Současně vyhledává spadané ovoce, semena a měkké části rostlin. V zajetí proto nestačí pouze obilná směs. Krmivo by mělo zahrnovat kvalitní granulovanou kompletní složku určenou pro hrabavé ptáky, doplněnou vhodnými plody a přiměřeným množstvím živočišné potravy. Důležité je nabízet krmení také způsobem, který umožňuje přirozené hledání mezi listím nebo v jiné čisté hrabací vrstvě. Voda musí být dostupná trvale a krmné plochy je nutné udržovat hygienicky.

Chov

V podmínkách České republiky vyžaduje bažant ohnivohřbetý dostatečně prostornou voliéru se zastíněnými a krytými částmi. Zásadní je také temperovaná zimní ubikace, protože jde o ptáka z tropického lesního prostředí. Proti dešti a chladu musí mít možnost přejít do suchého prostoru bez průvanu. Husté keře, přepážky, klidné úkryty a měkký substrát na hrabání snižují vzájemné rušení. Především při sestavování chovné skupiny je třeba sledovat chování samců a možné projevy agrese. Náhlé změny sociálního složení skupiny mohou vyvolat stres. Nově získané ptáky je vhodné držet zpočátku odděleně a provést veterinární kontrolu, než se připojí ke stávajícímu chovu.

Rozmnožování

Při toku samec předvádí lesklé opeření, zvedá chocholku, zvýrazňuje modrou kůži kolem očí a může doprovázet předvádění hlasovým projevem či údery křídel. Samice připravuje jednoduché hnízdo na zemi, ukryté v hustém porostu. Snůška mívá několik vajec a inkubace bývá přibližně tři a půl týdne. Po vylíhnutí jsou mláďata schopna pohybu a vyhledávají drobnou potravu pod vedením samice. Při odchovu je zásadní suché bezpečné místo, dostatek klidu a kvalitní, výživově vyvážená krmná dávka. Ve volné přírodě ohrožuje druh zejména ztráta a fragmentace nížinných pralesů. Uchování původně rozlišených chovných linií má význam i proto, aby nedocházelo k nekontrolovanému křížení odlišných forem.