Amazoňan ohnivý

Oranžová křídelní zrcátka a bílé čelo. Zbarvení je proměnlivější než u kteréhokoli jiného příslušníka tohoto rodu: převážné zelené nebo hnědé. Čelo a temeno jsou bílé nebo krémové a vzácněji částečně žluté; zadní část temene je modrá nebo modrá a žlutá. Pera šíje má amazoňan ohnivý zelená, s širokými černými okraji. Líce jsou modré a příuší modré nebo žluté nebo mají obě barvy. Křídla vypadají hnědá nebo zelená; když se otevřou, objeví se duha oranžové, žluté, modré a zelené barvy nepodobná žádnému jinému amazoňanu; záda a dolní polovina těla jsou hnědé nebo zelené a hnědé. Spodní krovky ramenní jsou zelené s modrým nádechem. Křídelní zrcátko je oranžové. Dlouhý ocas je u kořene oranžový, s centrálním pásem tmavomodré barvy, a zbytek ocasu je žlutý s oranžovým nádechem. Spodní krovky ocasní má amazoňan ohnivý zelenavě žluté. Zobák je bělavý a duhovka oranžová, s vnitřním kruhem žluté barvy.

Mladí ptáci mají peří matněji zbarvené než dospělí. Duhovku mají hnědou.

Jeho ohrožený stav a impozantní vzhled z něj již dávno učinil cíl ilegálních sběratelů. Od 70. let 20. století ovšem vláda ostrova St. Vincent poměrně úspěšně chrání tohoto ptáka před ilegálním vývozem, který ovšem začal znovu koncem 90. let.

Legální skupina je v Paradise Parku v Cornwallu ve Velké Británii. V roce 1972 jim darovala tři ptáky vláda St. Vincentu. Druhý pár byl sestaven, když samice, odchovaná v tomto parku v roce 1994, byla spářena s jedním ze dvou zkonfiskovaných ptáků, dovezených ilegálně do Německa v roce 1995. Zelený samec byl při příjezdu velmi obézní a bylo třeba ho nutit, aby se pohyboval po velké voliéře. Objekt je umístěn ve velkém areálu s hustým porostem stromů, listnatých bambusů, palem a další subtropické vegetace a kolem voliéry se vine malý potok. Pro tento druh je to velmi dobré prostředí. V roce 2002 snesla samice poprvé vejce; byla ale neoplozená. V roce 2001 měla pozoruhodnou snůšku dvou vajec v polovině května. První vejce bylo neobvykle velké, měřilo 52 x 35 mm a vážilo 35 g. Druhé vejce měřilo normálních 44 x 33 mm a vážilo 26 g. Obě vejce byla přemístěna do inkubátoru. U velkého vejce se zjistilo, že má dva žloutky. Brzy bylo vidět, že oplozený je jen jeden ze dvou žloutků, což bylo štěstí, protože je velmi nepravděpodobné, že by se byla mohla vyvinout a vyklubat dvě mláďata v jednom vejci. V tomto vejci došlo k vnitřnímu proklovnutí skořápky 22. dne a k vnějšímu následujícího dne. Tři dny nato, po 26 dnech, se objevilo mládě - pokryté žloutkem! Bylo očištěno a zváženo - 25,6 g! Jeho sourozenec se vyklubal o tři dny později a měl normální váhu 18,5 g.

Mláďata byla krmena každé dvě hodiny od 7 do 23 hodin směsí, kterou vytvořil John Heath. Skládala se z britského krmení pro děti Farley's baby foods (zelenina, rýže a lesní plody) a ze dvou druhů zvláštního odchovného krmiva pro ptáky, plus z vitaminů a minerálů. Obvykle se v 15 dnech přidávala ke krmivu slunečnicová semínka, sezamová semínka a dýňová semínka, ale tentokrát bylo místo toho použito krmivo pro ruční odchov Pretty Bird (19 % bílkovin a 8 % tuku). Když byly porovnávány váhy s váhami dvou mláďat na Svatém Vincentu, odchovaných pouze popsanou směsí, bylo zjištěno, že jedno mládě vážilo ve 23 dnech o 6 g víc a druhé vážilo o 18 g méně. Všechna mláďata byly samice, takže váha nemohla být ovlivněna pohlavím. Když jsem je viděla, vážilo nejstarší mládě ve 26 dnech 472 g a při každém krmení, jednou za čtyři hodiny, spotřebovalo přibližné 30 g. Jedno z mláďat vykazovalo zelenou formu zbarvení jako jeho otec a druhé mělo bronzové zbarveni své matky. St. Vincent Parrot Consortium v USA se potýkalo s problémy včetně úmrtí v důsledku ptačí tuberkulózy. K vyklubání docházelo jen vzácné a ve velkých intervalech, například jedno mládě bylo odchováno v Houstonské ZOO v roce 1972 a druhé v roce 2000.