Korálovka mexická

Had nevelkých rozměrů, ale krásných barev, žijící v pohoří Durango a v Mexiku. Dorůstá se necelého metru, má štíhlé, hladké tělo a hlavu výrazně oddělenou od těla. Jejím domovem jsou chladnější a sušší skalnaté oblasti, kde potravou jsou jí různí plazy, hlodavci, někdy i ptáčata. Je to had převážně s noční aktivitou, milé, poměrně klidné povahy. Mnoho lidí si plete korálovku mexickou s korálovcem a považuje jí za jedovatou, ale korálovka je škrtič, který člověku nemůže nijak ublížit. Had je člověku životu nebezpečný až od tří metrů délky.

Pro chov korálovky nepotřebujeme terárium nijak velkých rozměrů, já ji mám v teráriu o velikosti 60x40x40 cm a daří se jí velice dobře. Mělo by být sušší, jen v období, kdy se had svléká, terárium rosíme. Jako u všech hadů v období svlékání nekrmíme, pokud nakrmíte, nic se samozřejmě nestane, jen pro ni svlékání nemusí být poté lehké a svlečka může být potrhaná. Panika v tomto případě opravdu není na místě, potrhaná svlečka sice může někdy upozornit na zdravotní problém jedince, ale zpravidla se tak stane spíše chybou chovatele nebo "neopatrností" hada. To znamená, pokud je terárium suché, nejsou v něm vhodné předměty na otírání nebo ostré větve. Obavy jsou na místě až v tom případě, že se had několikrát za sebou nemůže sám vysvléci, svlečka je suchá a křehká. Vhodnější a přirozenější jsou pro korálovku mexickou určitě palandy a výstupky v pozadí, než větve. Je to terestricky žijící had, tedy pozemní. Teráriu by mělo být také pořádně zajištěno proti úniku zvířete. Obzvlášť korálovky, ať se jedná o jakýkoliv druh, jsou známé svými pokusy o útěk. Teplota pod zdrojem by se měla pohybovat okolo 25°C a v nejchladnějším místě by měla klesnout až na 20°C. Doporučuji pro každého hada kameninovou nebo keramickou nádobu na vodu, neboť hadi si vyhledávají úkryty pod různými předměty. Z toho vyplývá, že bychom měli chovanci nabídnout více úkrytů, stísněnějších, aby neměli takovou tendenci z terária unikat.

Naše korálovka mexická se jmenuje Žížala. Když jsem si jí kupovala, neuměla sama žrát, tak jsem jí musela cpát. Nebylo to nic lehkého, ale zvládla jsem to, teď už papá krásně sama. Jen je vtipné, že většina hadů malého vzrůstu neumí škrtit. Snaží se o to, ale většinou nakonec holátko pozřou zaživa nebo ho utopí nebo dokonce, jako ta moje, umlátí o kámen. Také upozorňuji, že problém s přijímáním potravy v mladém věku, je u těchto korálovek častější jev. Žížale svítím zářivkou, ta nevydává tolik tepla a kryt mi dává jistotu, že svého hada jednou nenajdu opečeného, či úplně seškvařeného. Ony rády lezou k teplu, ale od ostatních hadů se liší tím, že zůstanou, když je žárovka začne opravdu pálit a to už je bohužel pozdě. Proto je opravdu nutné světlo zabezpečit. Větve u ní žádné nemám, je to zbytečné a ona je nijak nevyužije, zato mám opravdu členité pozadí, které jí umožňuje pořádně se protáhnout. Jen pro pořádek, vím, že Žížala je spíše dámské jméno a stále o ní píšu jako o samici, ale jedná se o samce. Zaobalím to jen tak, že tím myslím tu korálovku pana Žížalu. S útěky je to stejné, jako všude jinde. Nyní je neprodyšně zalepená, protože když unikla naposledy, nemohli jsme ji najít tři neděle. Tak kdyby se to stalo vám, nezoufejte, ona se ukáže. Ale raději tomu předejděte koupí zámečku nebo jiným zabezpečením terária.

Snad jsem vám pomohla, pokud jste v chovu tápali, samozřejmě vám ráda pomohu a poradím na mailu.

Autorka textu: Mezerová Renata
nunee-bob@napismi.to
www.nunee-bob.wz.cz