Ara škraboškový

Popis

Samec má celkové zbarvení modré, záda, křídla a horní stranu ocasu tmavší. Hlavu a krk šedomodré, čelo a příuší více šedavé. Prsa a břicho se zeleným odstínem, spodní stranu ocasu tmavošedou. Uzdička a nahé okruží oka černé, zobák šedočerný, duhovka žlutá, běhák tmavě šedý.

Samice je stejně zbarvena jako samec.

Mláďata mají zbarvení tmavší, zvláště na horních partiích těla, ocas kratší a zobák zpočátku částečně rohový.

Rozšíření

Východní Brazílie, provincie Piauí, okolí Parnaguá, provincie Bahia.

Život v přírodě

Ara škraboškový, známí také jako ara Spixův byl objeven v roce 1819 v údolí Sao Francisko, v severovýchodní Brazílii, jeho populace byla odhadnuta na 180 kusů. Osadníci žijící v oblasti jeho výskytu, vykáceli tolik lesního porostu, že do poloviny 70. let dvacátého století se jeho populace odhadovala na 60 kusů, což byl stav kritický. V tu dobu měl být chráněn zákonem a přísnými tresty ale místo toho se začal intenzivně odchytávat, protože o poslední exempláře byl velký zájem. V roce 1984 zůstali v brazilské divočině poslední 4 arové tohoto druhu a o rok později, kdy byl do jeho území vyslán Paul Roth Mezinárodní radou pro záchranu ptactva, poletovali zde jen 3 ptáci. Osadníci mu tvrdili, že jeho ztráty v divočině nezapříčiňují jen lovci a osadníci ale i dovezené včely z Afriky, které usmrcovali samice sedící na vejcích. Od roku 1988 létal nad brazilskou divočinou poslední ara škraboškový - sameček. Když mu lovci ulovili družku, řešil svou osamělost tím, že se přidal k hejnu arů marakán a mezi nimi si našel novou partnerku, kterou si pravidelně odváděl z hejna a hnízdil s ní ve stejném stromě jako dříve. Od 5.10.2000 nebyl spatřen ani poslední žijící ara Spixův v oblasti Caatinga, takže se předpokládá, že tento druh v přírodě vyhynul. Z historie je známé, že tento druh obýval palmové háje. Jeho hlas není údajně tak intenzivní jako u ostatních arů. CITES ho zařadil do přílohy I.