Německá celostátní výstava drůbeže

velikost písma:  A A A
14.03.2009, 12:19     Autor: Miloslav Procházka     7795 zobrazení     0 komentářů

Ve dnech 12. až 14. prosince 2008 se na výstavišti v durynském Erfurtu konala jubilejní 90. celostátní výstava drůbeže a holubů. Výstavní exponáty byly předvedeny v neuvěřitelných 32312 klecích či voliérách. V klecích byla umístěna jednotlivá zvířata a ve voliérách kmeny nebo chovné skupiny.

Protože jsem na této výstavě hodlal nakoupit nějaká chovná zvířata, vypravil jsem se na ní již v pátek, kdy byla otevřena pouze od 14 do 18 hodin. Trochu málo času na prohlídku takové velkolepé akce, ale zase větší pravděpodobnost sehnat pěkná zvířata. Pojďme se však podívat, co nás v Erfurtu čekalo.

Tak jak jsem byl před rokem nadšený z německé celostátní výstavy v Dortmundu, tak jsem byl letos zklamaný z organizace této výstavy. První co nás zde čekalo, byly pouze tři otevřené pokladny pro prodej vstupenek (výstavní katalogy se prodávaly na jiném místě), které nezvládaly odbavovat nápor příchozích návštěvníků. První zdržení. Když jsme se dostali dovnitř a zakoupili výstavní katalog, dal jsem se do hledání vodní drůbeže, která mě nejvíce zajímala. Vběhnu do první velké dobře osvětlené haly, ve které je drůbež v klecích vyrovnaná do patra, takže lidé menšího vzrůstu si zvířata v horních klecích bez stoličky nemohou prohlédnout, a slyším známé kachní kvákání. Běžím po hlase, ale vidím jen poměrně málo zvířat. Jde o vodní drůbež mladých chovatelů. Vybíhám tedy z haly a mířím do druhé. V té jsou umístěni holubi. Vracím se zpět ke vchodu a rozrážím dveře do třetí haly. Míjím stánky s chovatelskými potřebami a vidím mohutný dav čekající na cosi. Aha, tady jsou pokladny pro prodej zvířat. Vracím se tedy zpět do vstupního vestibulu. Objevuji místo určené pro kouření a uštvaný zapaluji cigárko. Najednou si povšimnu, že někteří návštěvníci vycházejí kamsi ven z výstaviště. To musím prozkoumat. Projdu dveřmi, jsem venku a za okamžik se ocitám v jakémsi velkém stanu. Když si mé oči zvyknou na intimní příšeří, zjišťuji, že jsem u cíle. Vidím pižmovky. V šeru však z dálky vůbec nerozeznávám jejich barevné rázy. Černá splývá s modrou a hnědou. A to mám oči jako ostříž. Na stan navazují další dva plné krůt, perliček, hus a kachen. Okolní teplota se pohybuje někde kolem bodu mrazu. Lituji posuzovatele a pořadatele, kteří v tomto prostředí museli strávit několik hodin. Organizátoři si zřejmě mysleli, že vodní drůbež nikdo nechová v obývacím pokoji a je na zimu zvyklá a návštěvníci jistě budou v zimě teple oblečeni a vybaveni svítilnou. Kačer, kvůli kterému toto celé absolvuji, je asi hodinu po otevření výstavy prodaný. Vracím se zpět do kulturního prostředí k mládežnickým zvířatům a vybírám kačera zde. Žádný není zcela podle mých představ, ale krev je krev a jdu jednoho z nich koupit. Čeká na mě pět prodejních pokladen. U každé z nich se prodávají pouze zvířata z určitých klecí. Pokud chcete například koupit zvíře z klece 7600, 8300 a 16500 musíte si vystát tři asi hodinové fronty. Neskutečné. A to ještě nevíte, že až na vás dojde řada, bude již vámi vybraný jedinec prodaný. Podobný nápad s páteční návštěvou mělo kromě nás i půl Evropy. Mým vítězstvím je, že chci jen jedno zvíře a navíc od mladého chovatele. Ti zřejmě nejsou v kurzu. Tomu totiž odpovídá řada pouhých osmi nakupujících. Mám nakoupeno a na prohlídku cirka 17000 kusů drůbeže mi zbývají necelé dvě hodiny. Musím počítat s rezervou na výdej zvířat a ještě mám schůzku s předsedou německého klubu chovatelů kachen. Jdu tedy proběhnout vodní drůbež a bojovná plemena kura, která chovám. V mládežnické expozici objevuji prodejnou slepici bojovnice staroanglické zlatokrké s chocholkou. Ta je u nás zatím jedna, proto ji jdu, tentokrát beze strachu, zaplatit. Čeští kamarádi ještě stojí v řadách, ve kterých stáli i předtím. Následuje krátká plánovaná schůzka. Pan Oswald mi vysvětluje, že hodlají uspořádat nedaleko Norimberku velkolepou výstavu kachen s mezinárodní účastí. Tu již prý přislíbili Rakušané, Švýcaři, Francouzi, Belgičané, Holanďané a byl by rád, kdyby mým prostřednictvím přislíbili i Češi. To je přeci jasné, že nějaké kachny do Německa na výstavu dovezeme. Už teď se těším. Vyměníme si drobné prezenty v podobě knih o drůbeži a já vykračuji vyfotit alespoň nějaká zvířata, i když moc času už nezbývá. Půl hodiny před zavírací dobou začínáme shánět garanta výstavy, který by nám vydal zvířata. Zřejmě si dává něco pro zahřátí. Když ho seženeme, chýlí se hodina zavírání výstaviště. Moc jsem toho neviděl, zato jsem si alespoň trochu užil adrenalinového vzrušení. A také vezu domů dvě zvířátka.

Ale teď vám alespoň stručně povím, jaká zajímavá zvířata byla v Erfurtu k vidění, i když mnohdy budu čerpat jen z výstavního katalogu. Ve voliérách jsme mohli mimo poměrně běžných plemen vidět například husy empordské - španělské plemeno s chocholkou, kachny vysokohnízdící létavé v nevšedním modře sedlatém zbarvení, zakrslé krátkonohé a dlouhoocasé ohiki ve dvou zbarveních, rýnské slepice v novém modře zlatokrkém zbarvení, rousné zakrslé v mnoha barevných rázech nebo zdrobnělé holokrčky s růžicovým hřebenem ve dvou zbarveních.

Ve výstavních klecích mě zaujaly třeba krůty standardní ve slušivém naraganset zbarvení, které však v příšeří stanů vůbec nevyniklo. Perličky zase byly vystaveny v mnoha barevných rázech, z nichž zajímavé jsou ta s redukovaným perleným, která jsme mohli vidět ve čtyřech variantách včetně žlutě plavého s redukovaným perlením. V široké paletě plemen byly i husy. Postrádal jsem jen husy pilgrimské v rodobarvém zbarvení. Z kachen jsem se pozastavil u kachen elsberských, gimbshajmských nebo starorýnských strakatých s kresbou ve všech třech barvách. Těšil jsem se na kachny se zahnutým zobákem, které byly předvedeny v bílém i tmavě divokém zbarvení s náprsenkou. Zřejmě jde o velmi náročné plemeno, protože zahnutí zobáků nebylo takové, jaké bych si představoval. V mnoha nádherných zbarveních byly k vidění kachny selské s chocholkou nebo kachny vysokohnízdící létavé. Ty i ve variantě s chocholem.

Jako první v expozici kura byly zařazeny dlouhoocasé onagadori a za nimi fénixky v pěti zbarveních. Bojovná a jim příbuzná plemena tradičně v pestré paletě plemen a barevných rázů. Za zmínku jistě stojí japonští kokrháči tomaru, totenko a koejoši, bojovnice sundánské a satsumadori, kubalaje se zajímavě utvářeným ocasem ve dvou zbarveních nebo bojovnice jamato ve třech.

Všechna plemena a barevné rázy kura se ani nedají vyjmenovat. Za všechna alespoň jmenujme původní langšanky croadovy, německé faverolky v bílém kolumbijském zbarvení, dolnorýnské slepice rodobarvé, modře a žlutě krahujcovité nebo břízové, barneveldky v pěti zbarveních, drážďanky i v netradičním černém a rezavě koroptvím zbarvení, kokrháči denicli, dorkinky ve třech zbarveních, norské a dánské slepice, brabantské selské slepice, ramelslohské slepice, španělské empordské slepice žluté s černým, modrým nebo bílým ocasem, penedesenské slepice i v rodobarvém zbarvení, paduánky v několika zbarveních, hudánky, krevkérky, brabantky, soví vousáči, laflešky, durynské vousáče v osmi barevných rázech a na závěr kusky zlatokrké a oranžovokrkém.

Z původních zakrslých a zdrobnělých plemen jsou zajímavostí ohiki, japonky čabo s hedvábným opeřením, vatermalští a ukelští vousáči, rulské zakrslé bezocasé slepice, izabelové vlnité zdrobnělé brahmánky, zdrobnělé australky modré s lemy, zdrobnělé dorkinky, kastiliánky, siamské hedvábničky, zdrobnělé hudánky, laflešky, augsburgské slepice, bergští kokrháči nebo durynští vousáči.

A jaké novinky jsme mohli v Erfurtu vidět? Kachny zakrslé tmavě divoké, modře divoké strakaté, bojovnice falcké červeně sedlaté, bojovnice tuzo modré bíle skvrnité, kočinky zlaté a stříbrné s černými lemy, orpingtonky černé s růžicovým hřebenem, dolnorýnské slepice stříbrně rodobarvé, hedvábničky bílé černě vločkované, rýnské slepice modře zlatokrké a bílé kolumbijské, zdrobnělé fénixky břízové, bantamky červené, nová zbarvení vatermalských, ukelských a everbergských vousáčů, německých zakrslých, zdrobnělých bojovnic staroanglických a novoanglických, zdrobnělé faverolky německé modré s lemy a modře lososové, zdrobnělé dolnorýnské slepice stříbrně rodobarvé, zdrobnělé německé říšské slepice stříbrné černě lemované, zdrobnělé barneveldky modré s lemy, zdrobnělé štýřanky krahujcovité, vlašky lososové a modře oranžově zbarvené s růžicovým hřebenem a zdrobnělé araukany modře pšeničné a stříbrokrké. Opravdu zajímavé. Jen si vše v klidu prohlédnout.

Výstava určitě stála za návštěvu a i přes úskalí, která jsem popisoval v úvodu, vás mohu ujistit, že takovou přehlídku drůbeže v tolika plemenech a barevných rázech jen málokdy a málokde uvidíte.

Miloslav Procházka Miloslav Procházka
Autorem od: 16.11.2013

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.