Chov motýlů

velikost písma:  A A A
21.03.2014, 16:00     Autor: Rudolf Březina     2990 zobrazení     0 komentářů

Těžko říct jestli existuje v přírodě něco podobného jako je krása a dokonalost motýlích křídel. Ladnost a barevná kreativita snad nadchne (nebo minimálně upoutá) snad každého. Kdysi jsem dělal entomologii a fascinovalo mě, že s každým novým chyceným druhem objevuji, že zde žije něco tak nádherného v mém okolí a já o tom neměl ani potuchy. Mnozí lidé, kteří později viděli moje sbírky, mi dlouho nechtěli uvěřit, že se nejedná o exotické druhy ale o naše denní nebo noční motýli a ke všemu mnohdy i hojně se vyskytující. Samozřejmě jsem jezdil i na entomologické burzy pro nějaké to vybavení a tam jsem teprve užasl nad tropickými druhy. V duchu jsem si říkal „jednou je tak vidět létat na vlastní oči“.

Původně jsem začal chovat motýly jako doplněk k chovu zlatohlávků. Dnes ale můžu prohlásit, že jsou mými plnohodnotnými chovanci.  Většinou je starost o ně díky kratšímu vývoji mnohem „akčnější“ než u zlatohlávků protože dorůstající housenky v posledním stádiu před zakuklení spotřebují mnohdy obrovské množství potravy a vyžadují tak přísun i několikrát denně.  Odměnou je ale to, že během relativně krátké doby (podle druhu) můžeme na vlastní oči pozorovat, co do té doby bylo možné jen na televizních obrazovkách. A to vše v klidu a pohodě domova.

To je asi vše k důvodu proč to všechno začalo. Teď tedy něco všeobecně k chovu a odchovu motýlů. Nejedná se o vyčerpávající návod ani popis motýla (myslím, že existuje spoustu dostupné literatury, kde již vše popsali daleko kompetentnější lidé) ale spíše o shrnutí několika rad a zkušeností hodící se na většinu chovaných druhů.
Motýly můžeme rozdělit do několika kategorií.

Hlavní dvě kategorie jsou

  1. denní (denní aktivita dospělců)
  2. noční  (noční aktivita dospělců)

Další rozdělení důležité pro chov má také dvě kategorie

  1. motýli přijímající potravu
  2. motýli nepřijímající potravu

Z názvů kategorie druhého rozdělení je zřejmé, že motýli přijímající potravu žijí podstatně déle. Motýli nepřijímající potravu nemají trávicí ústrojí a tudíž je délka jejich života závislá na kvalitě vykrmení ve stadiu housenky a jejich aktivitě většinou však nepřesahuje délka života více jak 3 týdny.

Každý motýl má 4 vývojová stadia

  1. vajíčko
  2. housenka
  3. kukla
  4. imago (dospělý motýl)

Vajíčko

Jedná se o první vývojové stadium. Pro chov se nejlépe osvědčila (u většiny druhů)inkubace v Petriho miskách. Na dno položíme savý papír (např. papírové kuchyňské utěrky), který po obvodu mírně navlhčíme několika kapkami vody. Vajíčka vložíme suchá na nenavlhčený střed papíru. Vlhkost pravidelně kontrolujeme a v případě potřeby opět několika kapkami zvlhčíme. V případě zapaření nebo při kondenzaci vody na skle misky vlhkost upravíme odvětráním. Délka inkubace je samozřejmě různá podle druhu. U některých druhů dokonce vajíčko přezimuje.  Vajíčka kladou samice někdy na živnou rostlinu a jindy prakticky na jakýkoliv podklad, na kterém se zrovna nacházejí.  Způsob inkubace je rovněž u každého druhu jiná.  Některá vajíčka mají pevný obal, čímž máme usnadněnu manipulaci s nimi a můžeme je i opatrně odloupnout od podkladu, jiná obal měkký a zde je lépe přenést vajíčko k inkubaci i s podkladem na němž je přilepeno, jelikož by snadno mohlo dojít k jeho poškození.  Vajíčka během inkubace většinou mění barvu a těsně před líhnutím housenky zprůhlední.

Housenka

Další stadium vývoje motýla. Úkolem tohoto stadia je přijímat potravu a to v co největším množství a dorůst tak co nejdříve v co největší velikost. Toto je důležité zejména u motýlů nepřijímajících potravu, protože to jak dobře je housenka vykrmená, výrazně ovlivňuje délku jejich života. U housenek po vylíhnutí, a v prvních instarech, pokračujeme v chovu ve zmíněných Petriho miskách umístěných tak aby světlo dopadalo na celý povrch stejnoměrně.  Housenky mají v oblibě buď světlo, nebo přítmí (podle druhu) a při nerovnoměrném osvětlení může dojít k jejich zvýšené koncentraci na jednom místě a tím i k jejich poranění.  Rovněž je důležité, aby počet jedinců v jedné misce byl jen takový, aby měli jedinci dostatek prostoru s ohledem na jejich rychlý růst. Housenkám ihned po vylíhnutí předkládáme živnou rostlinu. Pokud nevíme, jakou rostlinu housenky přijímají (jedná se o druhy nové v chovu nebo s nedostatkem informací o chovu), rozdělíme housenky do menších skupin a každé skupině předložíme několik druhů potravy. Pozorujeme, kterou rostlinu začnou přijímat a tu pak nabídneme i ostatním. Přechod z již přijímané potravy na jinou většinou housenky špatně snášejí nebo úplně odmítnou. Proto je vhodné po celou dobu krmit tím, čím jsme začali. Potravu bychom měli předkládat vždy čerstvou, nepovadlou, nepotřísněnou ptačími nebo jinými výkaly. Rovněž by neměla být potrava mokrá (může dojít k průjmovým onemocněním).  V pokročilejších instarech chováme housenky ve větších nádobách, housenících nebo monofilových pytlích. Důležité je u druhů, které vyžadují vyšší vlhkost vzduchu (např.: Actias selene, Atacus atlas) zajistit dobré větrání aby nedocházelo ke vzniku plísní. Některé housenky pijí vodu a proto je nutno občas orosit. Většinou jim ale postačí voda, kterou obsahují živné rostliny. Housenky se během vývoje několikrát svlékají. V tomto období jsou nejchoulostivější a měli bychom se vyvarovat necitlivé manipulace, která by jim mohla ublížit. Při výměně potravy je lépe je nechat přelézt na čerstvou než je odtrhávat od podkladu. Popřípadě můžeme housenku odstřihnout od zbytku podkladu (listu, papíru) a přenést na potravu novou i s podkladem, na kterém je přichycena.  Po celou dobu vývoje housenky pozorujeme a odstraňujeme jedince nemající evidentně zájem o potravu (v době před svlékání a těsně po něm housenka potravu nepřijímá), zaostávají zřetelně růstem za ostatními, mají na sobě barevné anomálie (skvrny apod.), nebo vyměšují řídký trus (normálně mají housenky trus tuhý vyjma období před kuklením, kdy se vyprazdňují). Toto všechno mohou být příznaky onemocnění.  Jedince s těmito příznaky raději zlikvidujeme, nebo alespoň chováme odděleně a i v případě, že se jejich chov podaří, až do stadia motýla dále nezařazujeme do dalšího chovu.  Nádobu, ve které se housenky s těmito příznaky vyskytly, vyčistíme a vydesinfikujeme.

Kukla

Před kuklením housenky začnou intenzivně prolézat prostor a hledat vhodné místo ke kuklení.  Při tom se vyprazdňují a mnohdy i změní zbarvení. Některé housenky spřádají kokon z vláken, a který jim slouží jako ochrana před nepříznivými vlivy a predátory. Jiné druhy se kuklí připoutány k živné rostlině a další zalézají do hlíny a kuklí se v ní. U většiny druhů je kukla právě to stadium, ve kterém může, anebo musí přezimovat, aby dostala impuls k dalšímu vývoji.  Přezimování může simulovat tak, že ihned po zakuklení umístíme kukly do nižší teploty od 10°C do 0°C a po několika dnech je umístíme do teploty, ve které budou přezimovat. Tato teplota by neměla klesnout pod -15°C, protože při velmi nízkých teplotách je vyšší pravděpodobnost úhynu. Na jaře, (většinou poté co začne růst živná rostlina) přeneseme kukly do vyšší teploty a vývoj kukly pokračuje.

Imago

Poslední, finální stadium motýla. Délka života je různá od několika dní (motýli nepřijímající potravu) až po několik měsíců. Imaga můžeme chovat v monofilových klecích nebo ve sklenících. Velikost volíme podle počtu a velikosti jedinců a podle nároků na prostor. Obecně ale platí, že denní motýli potřebují toho prostoru trochu více.  Samozřejmě i noční motýli, zejména ti, kteří přijímají potravu, jsou také náročnější na prostor (např. lišajové, kteří jsou celkem slušní letci).

Rudolf Březina Rudolf Březina
Autorem od: 16.02.2014
1 článek 0 popisů zvířat

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.