Rok v mraveništi

velikost písma:  A A A
25.01.2015, 19:15     Autor: Petr Miles     863 zobrazení     0 komentářů

Jednotlivé druhy mravenců si vytvářejí kupovité stavby charakteristického tvaru a velikosti, složené z jehličí a jiných rostlinných úlomků, které chrání mravence před nepřáteli a nepohodou. Mravenčí dělnice dokážou různými stavebními úpravami regulovatklimatické poměry v mraveništi a zajišťovat v něm potřebnou teplotu a vlhkost pro vývoj mravenců. Ten probíhá od vajíčka, larvy a kukly až po dospělé jedince – okřídlené samičky a samečky a převažující neokřídlené dělnice. Navštívíme nyní u nás nejhojnějšího mravence pospolitého a seznámíme se s ročním cyklem v mraveništi, který se sestává z několika následujících základních časových úseků:

Předjarní aktivace

Sotva se do mraveniště opřou první teplejší sluneční paprsky, což bývá v nižších polohách a slunných exponovaných stanovištích již v únoru a v březnu, mravenci po zimním období klidu rychle oživnou. Na povrchu mravenčí kupy, jejíž část ještě může být zakryta sněhem, se objeví shluky mravenčích dělnic, které vytvářejí i nápadné souvislé vrstvy. Jsou to tzv. mravenci teplonoši, kteří nahřívají na slunci svá tělíčka a těmi postupně proteplují i vnitřek mraveniště. Děje se tak především v tzv. tepelném jádru, které zabírá podstatnou střední vnitřní část nadzemní části kupy. Tepelné jádro se v krátké době vyhřeje až na stálou teplotu asi 24–27 °C. V této době, podobně jako v celém předcházejícím zimním klidovém období, se v hnízdech mravenců nacházejí pouze dělnice a oplodněné bezkřídlé samičky (královny). Ty se skrývají po celý rok v hloubi mraveniště a pouze v této časné jarní době se objevují po vyhřátí povrchu mraveniště i na něm. Od dělnic je poznáme snadno podle jejich podstatně větších tělesných rozměrů, široké hrudi a intenzivně lesklého tmavého zadečku.

Stavba hnízda a sběr potravy

Již v časné jarní fázi začínají při teplejším počasí mravenčí dělnice opouštět mraveniště a vyhledávat v jeho blízkosti potravu. I přes dlouhé zimní klidové období si do značné míry zapamatují, kde se nacházejí vhodné potravní stromy a kam až sahá jejich teritorium. Dochází též k opravě a nové výstavbě zimou obvykle poškozeného hnízda. Jádro mraveniště je tvořeno rozvětvenou sítí chodeb a komůrek, jejichž základ je často uvnitř starého zetlelého pařezu. Pod ním se rozprostírá až do hloubky 2 m podzemní část hnízda. Ve vnitřním kuželu, který je teplotním centrem mraveniště, se vyvíjejí v suchu a teple mravenčí kukly, pod nimi pak směrem dovnitř hnízda staré, středně staré a mladé larvy a hluboko vespod jsou (kromě časně jarního období) královny a jimi produkovaná vajíčka.

Vývoj pohlavních jedinců

Již velmi záhy v předjaří kladou bezkřídlé samičky (královny) první, tzv. zimní vajíčka. Z nich se líhnou malé bílé larvy, které jsou krmeny velmi hodnotnou stravou získávanou z tělních zásob dělnic, nashromážděných již v předchozím roce. Vývoj larev probíhá velmi rychle, dospějí, zakuklí se a již během asi pěti týdnů od snesení vajíčka se promění v okřídlené pohlavní jedince – samce i samičky (královny), kteří se za pěkného počasí objevují již koncem dubna a v květnu na povrchu hnízd. Samičky vznikají z oplodněných, samečkové oproti tomu z neoplodněných vajíček. K páření dochází obvykle ve vzduchu, kam okřídlení pohlavní jedinci (tzv. křídlatci) vyletují z vyvýšených míst. Často se objevují na stéblech trav, větévkách, kmenech apod. a jen vzácně na povrchu nebo uvnitř mraveniště. Po spáření obdrží samička zásobu spermatu, která jí postačí na celý život. Zatímco samečkové krátce po spáření hynou, samičky ztrácejí křídla a snaží se založit nová mraveniště. To se však podaří jen málokteré, naprostá většina jich zahyne, mnohdy též nenajdou samčího partnera a nejsou oplodněny. Některým se podaří vrátit se i do starých hnízd, která tímto způsobem omlazují.

Vývoj dělnic

Po snůšce zimních vajec při povrchu hnízda zalézají samičky do spodních podzemních partií mraveniště, kde setrvávají až do jara příštího roku. Tam kladou již jen tzv. letní vajíčka, ze kterých se vyvíjejí pouze dělnice. Mravenčí královna snáší od časného jara až do září průměrně asi 30 vajíček za den. O vajíčka se královny již samy nestarají. Péči o ně přejímají některé skupiny dělnic, které je podle potřeby přenášejí i z místa na místo. Po čtrnácti dnech se líhnou z vajíček mladé larvy, kterým je věnována rovněž potřebná péče. Jsou beznohé, slepé, bez tykadel a musí být krmeny. Nejsou však holé, jak na první pohled vyhlížejí. Mají zvláštní drobné ochlupení, které jim umožňuje, aby se vzájemně spojily do balíčků a usnadnily tak přenos dělnicím. Potrava (různá ulovená kořist a medovice) je jim donášena z okolí hnízda. Dospívají velmi rychle a již asi po deseti dnech se zakuklují. Velké jarní kukly pohlavních jedinců i malé pozdější kukly dělnic jsou lidově nesprávně nazývány mravenčí vajíčka. Z kukel se líhnou dospělé dělnice asi po čtrnácti dnech a po krátké době, kdy jim zpevní vnější chitinová kostra, se již zapojují do práce v mraveništi.

Zajišťování potravy

Od časného jara až do pozdního podzimu je starost o získání potravy jednou z nejdůležitějších činností lesních mravenců. Mravenci z velkých mravenišť se rozlézají do okruhu až asi 100 m od mraveniště a celá tato plocha bývá protkána sítí jejich cest. Potravu sbírají jak na zemi, tak i na kmenech a v korunách stromů. Na stromech navštěvují hlavně kolonie mšic, z nichž olizují jejich sladké výměšky – medovici. Na kmenech stromů je možno dobře pozorovat, jak mravenci slézají dolů s plnými zadečky této sladké potravy, kterou potom předávají dalším dělnicím, larvám a královnám. Jiné dělnice, specializované na lov, se zmocňují různého hmyzu. V odborné literatuře se uvádí, že středně velké mraveniště s asi jedním milionem jedinců spotřebuje za rok přibližně 28 kg hmyzu a 200 litrů medovice.

Tvorba dceřinných hnízd

Poté, co okřídlení pohlavní jedinci opustili při rojení mraveniště, nastává fáze intenzivního budování a růstu mraveniště. Až do podzimu snáší samičky letní vajíčka, z nichž vznikají pouze dělnice. Pokud mraveniště dobře prosperuje a vyrovnává ztráty způsobované různými predátory, jeho velikost i počet jedinců v něm narůstá do té míry, že pro něj může nastat nedostatek prostoru a potravy. V takovém případě dochází k šíření se do okolí a vyhledávání nových teritorií za pomoci oddělků (dceřinných hnízd), které se vytvářejí z mateřského hnízda. Do nich je přenesena i část vývojových stadií (vajíček, larev, kukel) i část královen. Tak vznikají postupně kolonie mravenišť, u kterých jsou jednotlivá hnízda, která se vzájemně tolerují, vzájemně propojena sítí cest. Cizí mraveniště vyznačující se rozdílným hnízdním pachem, jsou však vůči sobě nepřátelská a dochází mezi nimi někdy k nemilosrdným střetům.

Zásobovací podzimní fáze

Koncem léta dosahují mraveniště své maximální velikosti. Kolem větších a starších z nich se vytváří nápadný zemní val, který se, pokud mraveniště prosperuje, každým rokem zvětšuje. Mravenci usilovně budují i síť podzemních komůrek a chodeb, které jim umožní bezpečné přezimování. K jejich vyztužení používají i pryskyřici, kterou si přinášejí do mraveniště. I poté, co poslední larvy dospějí, pokračuje intenzivní sběr potravy, ze které si vytvářejí zásoby ve vlastním těle. Ukládají je ve svém zadečku, který se nápadně zvětšuje. Tyto zásoby, se kterými musí vystačit až do jara příštího roku, slouží nejen jim samým, ale jsou zdrojem energie pro celé mraveniště. Je to umožněno jejich vyvrhováním ústním otvorem a předáváním jiným členům mravenčího společenství, především královnám. Ty z nich nejen samy žijí, ale potřebují je ke snášení vajíček Z těchto podzimních zásob jsou vyživovány na jaře v podstatné míře i larvy ze zimních vajíček až do vylíhnutí pohlavních jedinců.

Klidové zimní období

S nástupem chladného podzimního počasí ustává i aktivita mravenců. Ti se stěhují do hlubších podzemních prostor mraveniště, kde upadají do zimní chladové strnulosti. Je to klidový stav organismu, při kterém je spotřebovávána jen nepatrná část rezervních tělních zásob. Před tím ještě dělnice důkladně utěsní vchody do mraveniště, zpevní jeho stěny a připraví se na dlouhé přezimovací období. Přesto však někteří mravenci, které lze považovat za jakési informátory, zůstávají i při povrchu mraveniště a reagují na změny venkovního počasí. Odtaje-li sníh z vrcholku mravenčí kupy a ta se zahřeje slunečními paprsky na vyšší teplotu, vyburcují ostatní mravence ze zimního klidu a nastane proteplování vnitřku hnízd za pomoci teplonošů. Každoroční cyklus v mraveništi je tak naplněn.

Ohrožení mravenišť

Mravenčí kupy lákají lesní zvěř, která se v nich ráda vyválí. Mravenčí kyselina totiž zbaví zvířata některých nepříjemných parazitů a z mravenišť navíc sálá příjemné teplo. Nejvíce mohou mravencům škodit divoká prasata, která mraveniště záměrně rozhrabávají. Hledají v nich nejen mravence a jejich larvy a kukly, ale zvláště též tučné larvy (ponravy) brouků zlatohlávků. Lesním mravencům může velmi uškodit i nešetrná lidská činnost zvláště při některých lesních a stavebních pracích. Lesní mravenci r. Formica patří mezi zvláště chráněné živočichy a je tudíž zakázáno je ničit a rozhrabávat, jen kvůli naší zvědavosti či zcela bezdůvodně. Octneme-li se ve zdravém lese kypícím životem, v němž mravenci pobíhají na svých stezkách, vidíme-li je, jak usilovně šplhají po kmenech stromů, slyšíme-li šum mraveniště, pak nám to dává zapomenout i na mnohé všední starosti. Ocitáme se uprostřed přírody, jejíž jsme i my součástí a neměl by nás minout uspokojivý pocit, jsme-li si vědomi, že se na její ochraně a zachování sami podílíme.

Petr Miles Petr Miles

Autor tohoto textu, RNDr. Petr Miles, CSc, dlouhodobě působil v Krkonošském národním parku. Ochrana lesních mravenců v České republice je v období let 1998 až 2010 neodmyslitelně spojena s tímto vědcem, který nás bohužel opustil 5.října 2010.

Milesova myrmekologická sbírka
V období mezi roky 1986 a 2003 vytvořil menší dokladovou sbírku lesních mravenců a to z hnízd, která mapoval nebo stěhoval v rámci realizovaných projektů či z hnízd, s nimiž se setkal při svých cestách. Vzorky druhů F. aquilonia, F. lugubris, F. polyctena, F. polyctena x rufa, F. pratensis , F. rufa, F. truncorum a F. sanguinea nejsou preparované, ale jsou uložené nasucho v celkem 150 epruvetách. Z toho 116 vzorků pochází z oblasti Krkonoš a 23 vzorků z ostatních oblastí ČR (z Plzeňska, Českého lesa, Šumavy, Blanského lesa, Třeboňska, okolí Prahy, Jizerských hor, východních Čech, Jeseníků a Beskyd). Dalších jedenáct epruvet obsahuje vzorky ze zahraničí; z Německa (F. aquilonia), Norska (F. aquilonia, F. lugubris), Polska (F. rufa), Rakouska (F. aquilonia, F. lugubris, F. polyctena), Slovenska (F. truncorum) a Švédska (F. polyctena). Sbírku v letech 2002–2003 získalo Krkonošské muzeum ve Vrchlabí.

Autorem od: 06.01.2015
2 články 0 popisů zvířat

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.