Sýkorky na Třeboňsku pomáhají se sčítáním vzácných losů

velikost písma:  A A A
26.10.2015, 20:37     Autor: Ing. Zbyněk Pokorný     586 zobrazení     0 komentářů

Největším zástupcem čeledi jelenovití je los evropský. Ten patří v naší krajině k nejvzácnějším živočišným druhům. Vinu na tom nesou především pytláci ale také silniční či železniční dopravní nehody.

Při sčítání posledních kusů žijících v naší krajině, využívají vědci i netradiční metody. Jednou z nich je zapojení všude přítomných sýkorek! V principu to funguje asi takto: sýkorky na vystlání svých hnízd využívají vypadané zvířecí chlupy, posbírané v širém okolí. Proto vědci v CHKO Třeboňsko pověsili po stromech kolem 50 budek určených pro sýkory. Většina budek byla zakrátko obsazená. Z mnoha tisíc chlupů v sýkorčích hnízdech, vybrali přírodovědci několik, které by teoreticky mohli patřit losům. Nashromážděné chlupy nyní projdou genetickou analýzou. Výsledky budou známi zakrátko, dokonce se díky genetice bude vědět, z kolika kusů zvířat chlupy pochází, jakého byli pohlaví a zda jsou pokrevně příbuzní.

Los evropský Alces alces

Délka těla 200 až 290 cm, ocas 8 až 13 cm, hmotnost 275-380 kg (samice), 320-600 kg (samci), výška v kohoutku kolem 2 m (krávy pouze 1,5-1,7 m). Los je největším druhem...

Zobrazit více informací

Vědci odhadují počet volně žijících losů na našem území na pouhých dvacet kusů. Toto sčítání, s genetickou analýzou, by mělo poskytnout přesnější údaje. Los evropský migruje i stovky kilometrů. To znamená, že různé stopy poukazující na výskyt těchto zvířat mohou patřit stále jedné skupince nebo jedinci.

V minulosti už se vědci o sčítání losů několikrát pokoušeli. Například mikrosatelitní analýzy byly provedeny z uhynulých zvířat nebo získaných chlupů. Poslední dostupné výsledky pochází z roku 2011, kdy bylo nalezeno posledních 14 losů. Navíc příbuznost mezi nimi je vysoká, což z pohledu dlouhodobého přežití populace činí velkou nejistotu. Čerstvá losí krev přestala do Česka proudit už v roce 2000. Tehdy vybudovaná dálnice na jihu Polska přetnula migrační trasu, po které k nám proudili losi.

Hnízdo sýkorek vystlané zvířecími chlupy. Na tomto principu postavili vědci sčítání losů v CHKO Třeboňsko Hnízdo sýkorek vystlané zvířecími chlupy. Na tomto principu postavili vědci sčítání losů v CHKO Třeboňsko www.naturefoto2000.com

V dávné minulosti, mezi 12. a 15. stoletím, byli losi na našem území zcela vyhynulí. Různé zdroje uvádí ulovení posledního losa, který se na našem území vyskytoval, v roce 1570. Dlouhá léta pak tento velký savec v naší přírodě chyběl. Opět se do ní začal navracet až ve druhé polovině 20. století. V roce 1957 byl spatřen, nedalo Ústí nad Labem, jeden migrující los.  V roce 1980 se počty losů v české přírodě odhadovali na 30 až 50 jedinců. Poté ale začali opět ubývat. Tři malé populace vyhynuly úplně a nyní přežívají poslední losi na Třeboňsku a v okolí Lipna.

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.