Buvolec modrý

Tento velký buvolec žije ve dvou oddělených oblastech. Jižní poddruh se jmenuje buvolec česebe (Damaliscus lunatus lunalatus) a má rohy půlměsíčitého tvaru, na severu žijící buvolci korigum (Damaliscus lunatus korrigum) a topi (Damaliscus lunatus topi) mají rohy lyrovité.

Rohy nesou výrazné vruby a špičkami se stáčejí dovnitř. Všichni mají přiléhavou červenohnědou srst a na horních částech nohou, na plecích a na stehnech tmavohnědé až černé skvrny. Mají také dlouhou hlavu, hrb n kohoutku a spáditou záď. Samice bývají světlejší a mají menší rohy. Žijí ve smíšených stádech se zebrami, pakoni a pštrosy a vyhledávají i dočasně zaplavené pastviny, kde jim dlouhý čenich a pohyblivé pysky usnadňují pastvu. V období říje se samci chovají podle podmínek, buď vytvářejí velká teritoria s harémem samic, které jsou tam víceméně usedlé, nebo obsazují menší teritoria zvaná leky. Hlídka často stává na termitištích nebo pahorcích a sleduje okolí, aby varovala ostatní před hrozícím nebezpečím.

Délky těla dorůstá buvolec modrý 1,2-2,3 metru, ocasu 35-45 centimetrů, hmotnost se pohybuje v rozmezí 68-170 kilogramů.

Poddruh Korigum se ve volné přírodě vyskytuje v západní Africe na jih od Sahary, poddruh topi pak na pobřeží východní Afriky, česebe se vyskytuje v jižní Africe; všechny tyto poddruhy obývají ve své domovině otevřené krajiny a řídké lesy.