Hvízdák stejnobarvý - chilský

Hvízdák stejnobarvý se vyskytuje v jižní části Jižní Ameriky. Chovatelé ho znají pod jménem hvízdák chilský. Název stejnobarvý vznikl proto, že obě pohlaví jsou stejně zbarvena. Kačer má přední část hlavy a okolí ušních otvorů bílé, vrchní část hlavy a týl černé, od uší k týlu se táhne zelený pásek s kovovým leskem. „Zrcátko" je sametově černé se zeleným leskem. Hruď je bělavá, strany těla kaštanově hnědé, břicho bílé, nohy a zobák šedé. Dospělý hvízdák stejnobarvý dosahuje délky 48 cm. Samice je o málo menší, barvy má matnější, křídelní krovky má šedobílé, nikoli čistě bílé jako samec.

O životě hvízdáka stejnobarvého ve volné přírodě, jako o jihoamerických ptácích vůbec, máme málo podrobných informací. Obývá převážné vnitrozemská jezera, klidné toky řek a bažinaté nížiny. Snůška je 6 až 9 bílých nebo slabě žlutavých vajec, na kterých sedí kachna 24 až 26 dní. Samec se účastní péče o mláďata. Mimo dobu hnízdění se hvízdák stejnobarvý shromažďuje na velkých otevřených jezerech ve společenství poláka peposaka (Netta peposaca) a jiných druhů. V těchto společenstvech je hvízdák stejnobarvý nejčastější kachnou. Pouze nejjižnější populace táhnou na zimoviště v severní Argentině, ostatní se potulují krajem nebo se pouze posunují poněkud severně. Jen málo hvízdáků je celoročně stalých.

První dovoz byl roku 1870 do ZOO Londýn a již o tři roky později byli tito hvízdáci rozmnoženi ve Francii. Nyní patří k nejčastěji chovaným kachnám. Důvody pro tak velkou oblibu jsou jasné: zachovává si po celý rok své pestré zbarvení, je ustavičně čilý, avšak snášenlivý a snadno se rozmnožuje. Hnízdit začíná hvízdák stejnobarvý koncem dubna v koši, budce nebo soudku nízko nad hladinou. Jednomu páru postačí malá tůňka, která by však měla mít v okolí trávník.

Potrava dospělých kachen je téměř výlučně rostlinná (zelené krmení, obiloviny, měkké krmivo), mláďatům předkládáme okřehek a jemnou směs s příměsi živočišné potravy. Po celou zimu může být hvízdák stejnobarvý na jezírku, má-li aspoň část volné hladiny. Pouze v krutých mrazech ho bereme do krytého prostoru na slámu. V poslední době se mezi chovateli rozšiřuje také hvízdák šedohlavý (Anas americana), který hnízdí v Severní Americe a zimuje v Mexiku, na Kubě a Jamajce. Biologie rozmnožování je shodná s hvízdákem euroasijským. Hvízdák šedohlavý byl mnohokrát odchován bez problémů. Naši zimu pochopitelně snáší dobře.