Polovina veterinářů zvažuje odchod z profese, mnozí čelí vyhoření
Interní průzkum společnosti PetExpert, která v České republice poskytuje zdravotní a úrazové pojištění pro psy a kočky, odhalil vážné problémy v oblasti duševního zdraví veterinářů. Z téměř tří stovek respondentů napříč různými typy veterinární praxe se téměř dvě třetiny cítí dlouhodobě demotivovaně, více než polovina někdy zvažovala odchod z profese a každý sedmý přiznal, že měl v souvislosti s vyhořením i sebevražedné myšlenky. Na vině je zejména vysoká psychická zátěž, výrazné přesčasy i velké nároky.
Vysoké pracovní nasazení, málo odpočinku
K psychickému přetížení přispívá také tlak ze strany klientů a omezený prostor pro regeneraci. Pracovní dobu přesahující 41 hodin týdně uvedlo 58 % respondentů, přičemž stejný podíl zároveň pravidelně slouží na noční nebo víkendové pohotovosti. Od práce se tak dokáže odpoutat jen 19 % odborníků. Dlouhodobé přetížení se výrazně promítá i do osobního života – 62 % veterinářů přiznává, že jejich podrážděnost negativně ovlivňuje rodinné a partnerské vztahy. Téměř tři čtvrtiny mají problém ráno vstát a odejít do práce.
Jen menšina veterinářů přitom dbá o své duševní zdraví. Více než dvě třetiny přiznávají, že se v tomto ohledu zanedbávají. Pravidelnou terapii nebo relaxační techniky využívá pouhých 12 % respondentů, zatímco 45 % si alespoň občas dopřeje k uvolnění skleničku alkoholu. Zhruba čtvrtina respondentů dále uvedla, že užívá doplňky stravy nebo medikaci ke zmírnění stresu.
Nízké mzdy, vysoké nároky
Finanční nejistota a nedostatečné systémové řešení stresu patří k dalším klíčovým faktorům nespokojenosti. Téměř polovina veterinářů pobírala po nástupu do praxe mzdu nižší než 20 000 Kč měsíčně. Duševní zdraví je podle 60 % respondentů v oboru dlouhodobě přehlížené.
Z odpovědí zároveň jasně vyplynulo, co by veterinářům pomohlo: lepší finanční ohodnocení a zaměstnanecké benefity, kvalitnější spolupráce a podpora na pracovišti, dostupnější péče o duševní zdraví a zavedení konkrétních preventivních opatření proti vyhoření.
„Prvním skvělým krokem je zavedení supervizí na pracovišti. Nejde jen o péči o sebe, ale také o podporu profesně mladších kolegů – právě proto, aby se jim podobné potíže vyhnuly. Druhým, celoživotním úkolem je naučit se zacházet sám se sebou – umět si odpočinout, skutečně vypnout a nastavit si jasné hranice. Nebýt k dispozici 24 hodin denně. To není možné a dlouhodobě se to nedá unést,“ dodává Lucie Hermánková, krizová interventka a supervizorka.
Víme, že veterináři hrají primární roli v péči o zvířata, a proto je nezbytné přinášet téma duševního zdraví a pracovního vypětí do popředí zájmu veřejnosti i odborníků. Musíme se starat o ty, kteří pečují o naše mazlíčky, protože jen zdraví a motivovaní veterináři mohou poskytovat tu nejlepší péči.
Průzkum proběhl v červnu 2025 a zúčastnili se ho respondenti napříč věkovými skupinami i regiony České republiky. Nejpočetněji byli zastoupeni veterináři ve věku 25–35 let (53 %) a výrazně převažovaly ženy, které tvořily 91 % všech odpovědí. Většina dotazovaných (82 %) pracuje v oblasti péče o malá zvířata. Čtvrtina působí ve velkých městech s více než 500 000 obyvateli, zatímco 23 % ordinuje v maloměstech nebo na venkově.
