Jako u majitelů,tak jsou i obrovské rozdíly ve výcviku těchto psů. Jsou organizace,kde se cvičí pozitivkou,jsou organizace,kde psy lámou. A jde i o renomované organizace. Měla jsem psa vyřazeného z takového výcviku. Ačkoli naprosto pevný v povaze, z lidí měl neskutečnou hrůzu,a trvalo dlouho,než jsem ho dala do kupy. Známá měla asistenčního labíka,úžasný pes,s paničkou nádherný vztah. Jednou ročně museli na přecvičení,přezkoušení. Panička z toho měla hrůzu měsíce dopředu. Nikdy bych štěně na výcvik nedala, nabídky jsem měla
Helám a “nezávidím” Vám to, je mi to spíš líto, ale chápu, že ve Vaší krásné velké smečce a CHS, je těžké něco takového uhlídat…já mám psa, jednoho útulkáče a tak jsem v diametrálně odlišné situaci a toho svého jednoho mrňouse si hýčkám, je na tom snad něco špatného?…a Vaši situaci ničím nepřebiju…vzdávám se 😊
Já to nemyslím zle,a nejde přece o to něčím něco přebíjet,jen že někdy méně znamená více, a nervovat se kvůli takovejm věcem je zbytečný. Štopka z jabka fakt nebulíží ani čivavě. Kevin je schopnej se žrádlem zabít, nijak echt to hlídat nemusím, jen třeba nemůžu rozdat kosti na okus,protože něco většího blbeček najít,tak to bude polykat. A bába s obroušeným chrupem už nedostává hovězí uši,ale králičí, páč vždycky někde kus po ní zbyl, a to samé. Na hýčkání určitě nic špatného není, ale zase s rozumem,i malý pes je pes😉
Jenom zkuste Sarah pomyslet na nepoměr mezi vahou bělouše a třeba Dráčka…vyzkoušela jsem např., že když podlehnu jeho vyvalenejm očím a uslintaný hubě a dám mu celý kuřecí sušený pařátek průměrné až větší velikosti(zkusila jsem jen 1x), leží, smutně kouká a už nic jiného nesežere, i když je to součást KD…je mu prostě přežraně a chuťku k jídlu má zase až druhý den. Můžu mu prostě dát max. ⅓ pařátku, s tím si jeho zažívání poradí. Kolik bych jich musel spořádat Dráček, aby mu bylo tzv. těžko a už by nic ten den nežral? Je to prostě jen takovej poměrovej příklad k zamyšlení…jestli teda Dráčkovi sušený pařátek chutná? 🤔
A jen tak na okraj- to má bělouš dobrý apetit, baští rád….
Hele,myslím,že těch šťopek náš osmikilovej mops sežere hafo😀 a o peckách od třešní, švestek nemluvím. U něj je jen nezebezpečí něco velkýho,páč je to polykač a už jsem ho asi desetkrát v životě křísila
Bělouš má 7,5 kila a šťopka byla z velkého jablka, bála jsem se, aby se mrška někde po cestě nešprajcla..a pak aby si nenatrhl dírku o ten ostrý kraj….hysterická panička, že… 🙈
No,potěš, Jani. Teoreticky jak píše Megi. Ale prakticky,dostat psa zpátky, zvlášť pokud je u nějaké množky,co na něm vydělává, bude velmi obtížné,ne-li nereálné. Každopádně hodně štěstí
když fena hodně hnízdí, tak stačí přidat jí práci.
S tím si dovolím mírně nesouhlasit. Možná u fen,které mají běžně flákací režim. U pracovních fen už té práce člověk moc nepřidá, a falešky stejně mají.
Ale jinak samozřejmě souhlasím, faleška se zbytečně demonizuje,pokud u toho fena nemá nějaké zásadní problémy,tak není důvod to nějak řešit. U příliš pečujících fen,co mají tendence se starat o hračky,bych samozřejmě ty sebrala, u fen,co jsou v blahobytné kondici, určitě snížila krmnou dávku. Já mám zkušenost, že mi feny začnou s faleškama po svém prvním odchovaném vrhu
Hele,my jsme polosamota,máme jediný sousedy, pak jsou tady roztroušené baráčky. 23. prosince, napadl půl metru sněhu,furt chumelilo,do toho mlha, najednou rány jako kráva,že se nám klepaly skla v oknech, světla jak na Silvestra. Mě málem rupla cévka,vylítnu ven, letím přes naší hektarovou zahradu k bráně a cestě, a řvu. A tam pochechtávání a řev,ale německej. Nějaká německá ožralá partička na cestě odpalovala ohňostroj, lítalo to k nám a rozprsklo se u baráku na zahradě. No,německy neumím,ale z České sody si pamatuju,jak nás učili zasraná kočička. Takže jsem z českého “jděte do prdele”, přesedlala na šeize šeize😄 no a mužskej,když slyšel,že venku na někoho řvu, a jdu se s nima prát,vylítnul za mnou, on je chlap jak hora a německy umí,tak němečtí turisti zdrhli😂
Bojí se mě akorát jedna čuba,ani tam to není panika,ale když jí byly čtyři měsíce,práskly to vedle ní. Střelby se nebojí,ale tohle je jí velice nepříjemný a chodí se schovat. A mops štěká, on je srágorka,ale naštěstí taky bez paniky. Nicméně u nás,i když polosamota, je o Silvestru hluku dost,protože se ty rány odráží od všech kopců okolo. Ale podle předpovědi má na Silvestra v noci pršet,tak kéž by jim to vyšlo, to se lidem nechce být venku hodiny
Jooo,to jsem onehdá venčila, Adéla měla krycí dny a na horizontu na kopci paní se psem australského ovčáka. Adéla se začala pomalu nenápadně vzdalovat a u toho temně vrčet. Jsem si úplně představila,jak volám,nebojte se,ona je hodná,jen hledá ženicha, a eventuální ženichy si takhle prověřuje😂
Pokud bych chtěla zevšeobecnit,tak mentalita evropských (amerických) a asijských plemen je stejně odlišná jako lidí. Pro mě jsou asijská plemena neuchopitelná, nejsou to svojí podstatou povahou psi ve smyslu “pes”. Nevím,jak to líp vyjádřit. Znala jsem čaučau,tosy, akity,shiby, a prostě je to úplně o něčem jiném. Průšvih třeba u akit je, že tam když se to nepovede a majitel nefunguje,je to jeden velký průšvih. Naposled si tady za covidu pořídili akitu (podle mě z nedostatku štěňat sáhli po tomto plemeni), a než pes začal chodit na vodítku s náhubkem (několikrát jsem jim v tomto smyslu domlouvala,naštěstí jsme měly s blonckama vždycky kliku a zrovna nám se nic nestalo, přičemž jednou bylo štěstí jen to, že jsem měla sebou všechny a akita se rozmyslela) stálo to málem život westíka. Teď už jsem jí tak rok neviděla,buď jí dali pryč nebo je někde zavřená na dvoře.
No tak jako to už je na Vás, ešivá je máte tak ukázněný, aby Vám neprohrabávaly počítadlo, nebo ešivá to máte volně, že si jako můžou dělat co chcou 😀 😀 .Já Vás enem varovala 😀
Marjá,copak já můžu říkat tý smečce,co má nebo nemá dělat? Já jim něco řeknu,jim se to nebude líbit, a rozsápou mě na cimpr campr. Já dycky poprosím,ale hned jim samozřejmě říkám, že to záleží na nich,co chcou,nechcou a tak. Von to má někdo jinak?
