hele netuším, ale věděl, že to bylo od plechovky z coca-coly. Von teda se radoval z toho, že to pro něj mělo pozitivní přínos v tom, že před tím byl tak trochu boubel, posléze hubený a už asi nafurt, páč jedl stejně a asi jak tělo dostalo čočku, tak se něja přešaltovalo a netloustnul.
Ono v tom min. u psa hraje trošku roli i to, že se z toho “čistýho” prostředí - kde je svým způsobem i jiný, u nás dejme tomu uvolněnější režim než doma, neb právě není třeba řešit ten bufet atd. vrátí pes do prostředí, kde ty nároky jsou vyšší. Na výletě co? Jdete , kocháte se, sami někde na trase, max sem tam něco, někoho potkáte. No a pak je to o návratu burana do města 😀
No taky si říkám, igelit….jenže pak nevíš, v krámech to mají leckdy rozbalené…. dveře se otvírají, zavírají,…. hlodavec vnikne…… prostě vím o člověku, kterej si to takhle pořídil a skončil v pěkně blbým stavu na tý Bulovce.
Ano, takhle to měla Tali taky. Známí říkali, že chce bejt furt na dovolený. Když jsme vypadli tehdy do Novohradek, byl to docela snesitelej pes, po návratu domů, jsem se vždy šla oběsit.
Jak to v člověku zasyčí, co? 😀 my před časem objevili germánský nealko, co opravdu chutná jako pivo (to jako Birel je o tom, že lahev potkala vymytej sud od piva) a navíc je kvasnicový. To je lábuš!
Přésně - má drahá půle byla matkou neustále omýváná, a má alergii, byl pořád nemocný /teď už ne, už se naučil bý t prase , žije se psy a otužuje se/ , já jsem naopak byla jedinec, žeroucí ten písek, bonbóny se staniolem a střapcema, umělohmotné blechy (abych se držela tématu) a kterého matka s hrůzou přistihla, jak jí bonbóny napadané na kanálu (takovej ten mřížovanej, tam se toho určitě hodně pohybovalo , takže se nedivím, že se trošku jako vylekaa 😀), ale mělo to v sobě ty bonusy, že když sestra mělá spálu/spálovou angínu, nevím kterou tu mrchu blbou, tak když jsem po ní oblizovala lžičku od jídla a máteř jistojistě čekala, že ulehnu též, tak se nestalo nic.
No, takhle já znám člověka, kterej to z plechovky opravdu odskákal. osobně (sem je všechny znala osobně, i Vojtu Hynajse 😀 ) , ale neznám nikoho kdo by to měl z chleba teda. -ale je pravda, že touto cestou se mé myšléky též ubíraly. Možná je to o tom, že ten plech to drží?🙄 nevim.
Tak když jste doposud tady a ne na Bulovce, tak dobrý, ne? 🙂
přiznám se, že když jsme se vraceli v Kérkonoších z tůry a cestou zpátky se stavili a vylovili plechárny s Birelem z Úpy, který jsme si cestou tam šupli do řeky, tak jak to krásně zasyčelo…….. to byla nádhera. proti tomu přelitý do petky a teplý, to nenenene.
A ještě bych třeba kousek klece přikryla látkou. Našemu anduláčkovi, který taky po přinesení domů hledal cesty ven, tohle pomohlo.
Zkuste, prosím, místo té rýže , romatlané brambory, nebo batáty. Ono to moc lidí neví, ale některým psům ta rýže nedělá dobře.
enemže to pití v plechovce je hezky vychlazené. rezerva v petce už ne. a třeba my když jedeme v noci z koncíku, tak někdy mám cestou chuť na ledový kafe plechovkový, či řidič do sebe zcela výjimečně pro sichr musí nalejt to, co Vám dává křííídla.
No jsem na tom podobně jako paní veterinářka - tedy s tím, že to před otevřením meju 😀 .protože můj bývalý šéf právě takhle skončil na Bulovce.
To chápu, tuhle obavu /ty chlupy taky 😀/ . Já jsem po odchodu Ešátora měla pocit, že už nikdy nebudu moct mít psa. Ta díra v osrdí byla jak po granátu. I jsem ze stejného důvodu lehce pak uvažovala taky o tom, že když už, tak časem radši třeba českého fouska, abych nesrovnávala. Enemže na mě čekalo to rezatý hádě, což jsem ještě netušila 😀 a mám prostě vižlu vrostlou do toho osrdí tak, že nejde vypreparovat.
Copak za chlupatý dušičky zachraňuje pan manžel?
Fuj ta hrubice tam, už mi to nejde opravit, tak mne omluvte.
S věkem asi poradí více zkušenější, “náš” kocourek - je původně sousedů, ale bydlí i u nás, byl kastrován, když začal značkovat, to mu bylo osm měsíců. Ale ty vedra určitě pro hojení úplně supr nejsou. Pokud není zbytí, tak je jasný, že se musí /taky jsme museli na operaci s naší fenkou/, ale pokud lze termín odsunout, je hojení bez veder určitě mnohem lepší.
Hm, myslela jsem si to, že to je jak u vlkodavů. Škoda, škoda - myslím tím, kvůli zdraví. Opravdu to jsou obříci. A ušlechtilý elegáni. Já mám vždycky děsnou úctu, když potkám barzoje. Zvláštní, že třeba s afghánem to tak nevnímám. A že tam by se díky těm závojům to taky dalo čekat.
Co to, že jste přesedlala na jiné plemeno?
Jééé rozebíráme ho a zase stavíme! To je krása! náš první ohař, miloval montování čehokoliv. Musel se vždycky zúčastnit a dozorovat to.
Mně to taky nikdy nenapadlo, Murphy dostával i si je sám zabil a hned sežral. byl jak medvěd 😀
Já jak teď načihuju do světa drůbeže, tak se nestačím divit, co objevuju. A jak i měním pohled na ty slípky. Já jsem ty čtyři měla a mám v plánu opravdu už dvacet let, nikdy jsem na slepice nekoukala jako na blbky, ale nějak jsem v to prozatím nehloubala, ale teď se hrozně ráda dívám na fotky drůbeže v trávě. Asi, že člověk většinou viděl ty co žijí někde za stodolou, mají to tam rozhrabaný, zabordelený a byl to takovej častej úzus. Krásně se na to kouká, když mají prostor, můžou si tam chodit……..naprosto mě uchvátilo to hejno, kolem kterýho jezdím cestou, na to se tak krásně dívá.
Piknik s hraním! No prostor na to by u nás na loukách byl. Jo, to jsem Vám chtěla několikrát už napsat, kousek od mojí práce potkávám paní - má min. 3 někdy i víc /asi hlídá, nebo je bere po částech/ barzoje. To jsou oooooobři. Opravdu velicí psy. Na mě tak dříve nepůsobili. Jako puboš jsem měla spolužáka a kámoše, ti měli dva kousky - přím oz Ruska tehdy dovezený a nepřišli mi tehdy tak velicí, jako tihle, co tu občas potkávám a jako ten, kterého jsem potkala v Holómóci na vánočních trzích. Ten byl nádhernej teda, byl mladej, ale to prostě byl zosobněnej ruskej důstojník 🙂