Příspěvky uživatele

Já nevím, jak to kolegyně má - vím, že prostoru mají dost, péče taky, dle toho, co jsem si vytahala z vyprávění. Říkala, že už mu hrozí polívka, že je s ním furt problém.

No jo, enemže tam to takej luxus mít nebudou ☹️ . Vím jak to probíhalo zjara, když se přivezly kuřice a to jich tam tolik nebylo. Já se snažím dělat osvětu, jak to jde, některé věci posouvám.

Jo tohle mi teď v jiné souvislosti / s vyprávěním o “mých” kuřatech/ říkala i kolegyně, že mají kohouty dva, normoš velikost a zakrslíka  a to je takovej napoleonskej magor, co ty slepice dere, že přestane, až na něj narukuje ten velkej

Dík - tak to nechám být. chtěla jsem říct, vysbírám případný slepičince, který uvidím, ale oni tam tak hrabošej, že nenajdu nic 😀 . 

Ad to hrabošení - zajímavý bylo, že dokud Maruška kuřátka vodila, tak to zelený, co tam bylo - maliny, divizna, jahody, kopřivy. To tam celou dobu bylo. Ale pak přišel den, kdy si Máňa uvědomila, že jich má plnej zobák a přesně v ten den - možná ji popadnul amok ?? 😀 , to tam tak dodrbala - asi vzteky, nebo co, že tam nezvostalo stéblo. 

dávám jim tam drny s trávou. každý ráno- odpoledne už tam nejni nic.

to jsem byla já.

Jojojo, veškeré přesuny budou probíhat večer, to už jsem realizovala minule, když se stěhovali k nám. Já jsem si to říkala, že si ji budou pamatovat a ona je. Bude to pro ni lepší. Kuřata by šla stejně do nového hejna a pokud už je ona odstavila /řiká se to u slepic taky tak?/ , tak jim při tom začleňování asi moc platná nebude, ne? Teď je jim přes dvanáct týdnů a stěhovat se budou až za 14 dnů /majitelka jede na dovču, takže pak/ a to už jim bude 14 týdnů, tak snad to zvládnou, no. Mám plán - první den, že budou tam v tom prostoru co byla prve a za zasíťovanými dveřmi vedoucími do výběhu, aby se seznamovala v bezpečí. Pak, jestli se v tom výběhu podaří /není-li to moc udusaný??/ vytyčit jim malý prostor z tyček pro moje slepice, ten zasíťuju a budou venku s ostatníma, ale chráněný. No a pak se to prostě spojí. 

Už teď je mi to líííítooooooooooooooooooooooooooooooooooo! 🙂 ale zase jsem jim udělala hezký dětství v bezpečí. 

Držte palce Marušce! Snažím se jí zařídit, aby šla zpátky do svého původního hejna. Vím, že když se slepice vrací od kuřat, že začíná v hejnu zas od nuly, ale přeci jen, zná to tam, bylo by to pro ni o něco snažší, než jít mezi 14 neznámých. A že slepice umějí být pěkný megery. 

Dnes jsme měly s Maruškou pokec. Čupla jsem si u ní na bobek a byla extrémně družná, mně se evidentně dařilo jí něco správně odpovídat a tak nezavřela zobák 😀 . Bylo to milý, evidentně jí chybí dospělé slepice a já to zdatně, jak ta dvounohá slepice , nahrazuju. 

Dobře, já si taky říkala, že to ještě je tam krátce na to, aby to šlo fuč. díky.

No……….. těžko hledám slova. Jak takovej malej magůrek, co místo čepice nosí na hlavě konev na vodu, dokáže být vrcholně empatickej. Možná právě na ni čekala, aby jí předala to, co jí předat měla.

Jo, takhle přesně to mám v plánu. totál vyklidit - pokud počasí dovolí, což by asi mělo,  vezmu to uvnitr hadicí, vystříkám, vyndám hřady, snáškový místa.

co vnitřek výběhu? Mám vyklidit tu mulčovací kůru a dát novou?  Mimochodem, to se zatím fakt celkem osvědčuje. Jsou v suchu, můžou si v tom hrabat /přihazuju ořechový listí po hromádkách, aby se zabavili/

Čistota dětský duše je úžasná.

janaa:

My jsme říkali, že si počkala na pravnoučátka,to úplně ožila,i se dost rozchodila, počkala,až vyřešíme a vyprovodíme poslední, a pak to zabalila. Mimochodem poslední dny s ní intenzivně trávila Divoženka, chodila si k ní lehat a něco jí šeptala do ouška. Z hyperaktivní jeziny v ten okamžik bylo to nejempatičtější a nejněžnější štěňátko.

To je tak silný, tohle číst. A asi ano, oni ti raubíři překvapivě umí tohle hodně vnímat. Drž se a přeju, ať je čas milosrdný a Divofenka Ti nedá až tak moc prostoru na to, tu bolest vnímat.

😀

No ale muselas hodně moc škytnout, když jsem na to narazila 😀

Koukám, že my fšici asi 😀 😀 Já to takhle dělám u ohařích fotek občas.

Jo, jo jo, to jsem chtěla říct, ale nestíhám. Je škoda, to vrhnout do světa takhle najednou, takový krásný čtení. ať se máme na co těšit.

Hrozný co?? Dolů, brrr. A ……. koníky chudáci jdou tu štreku zas - teď mám na mysli terén.

TY VADO! EFE!!  víc na to asi neřeknu. Krása je to!!

Najíme se, oblékneme do jezdeckého a vyrážíme na naši první opravdovou horskou túru na koních

úplně se mi zastavil dech. Těším se na pokračování.

Edit -to musím dopsat - krásně napsaáno!! Na tý skále jsem se bála taky. Zatím jsem nestihla dočíst, ale moc díky předem za takhle dokonalý nahlídnutí.

Říkáme mu mámatáta

To je tak hezký! Tiše tady závidím, že jsem tohle nemohla zrealizovat, páč po přestěhování do Domečku a při dojíždění to na štěně není. Ale vím, že by ti dva vychovali dokonalýho psa. Nebo …dva…kdyby byl čas.  tohle je nejlepší možnost, mít ke štěněti dospělého psa.

Jo, tak to taky bude supr.  My máme třeba pojmenovaný plyšáky a musí vybírat a přinést. Hezky se dívá na madmazél Potrhdílo, když se soustředí, pracuje a musí se jí kouřit z makovice.

Mentální stimulace je mega důležitá  - potvrdila mi to Bubinka , babulka naše, když měla úraz nohy. Vypadalo to, že mi odejde předčasně na to, že nemůže moc chodit. Opravdu začala chátrat a když jsem do hry hodila mozkovou činnost, úplně to otočilo. Stačilo, že má jednoduché úkoly, které může plnit - hlídat piškot, hlídat piškot na tlapičkách, ťukat nosem do dlaní apod. A už to zase byla ona.

Blbý je, když máte mladýho psa, nadupanýho hroznou dávkou energie, s kterým se ale pracovat nedá. Protože o tu práci nemá sebemenší zájem, to za á, a hlavně za bé - nemá tu mentální kapacitu a navíc nedokáže udržet pozornost, soustředit se na tu práci. To je jako peklo. Ale musí se vydržet, opracovávat to, vylepšovat to. Po krůčkách. Jde to hrozivě pomalu, to jo. Ale pak se to začne lámat. Nikdy takový pes nebude jako ti druzí, ale nakonec zjistíte, že jste toho psa neskutečně posunuli.  A podle mě u takovýchhle psů je úplně maximalisticky důležitý, aby žili s rodinou, ne někde odděleně na zahradě, v kotci. Kdyby to takhle Tali měla, tak dneska nebude tam, kde je. Pravda po letech práce a hlavně komunikace s tím psem, 😀 , ale je. Můžete ji, jako Rumíčka poslat se slovy - Tali, přines mi tu mikinu, přines. A ona ji nakonec přinese. Není to na první dobrou, několik plyšáků cestou k tý mikině musíte říct, že ne-e, tohle ne, ale pak vidíte, jak jí to v tý makovici třískne a ona skočí po tý mikině a vítězoslavně ji nese a vy i ona jste maximalisticky pyšný. A to si tehdy člověk rozhodně nemohl představit, že tohle zvládne.