Příspěvky uživatele

Já nevím. U nás na chalupě pár let žila bílá srna. Nic puntikatýho se tam nevyskytovalo. A že jsem se v těch místech pohybovala furt.

Ha to se mi ulevilo, že frontová bojovnice přežila! Sestra Ramba nedá svoje peří zadarmo! 😀

však se taky zakuckal! 😀

Mám teď dost o čem přemýšlet a musím so utřídit myšlenky, vymyslet, jak teď pro Jacka co nejjednodušeji uzpůsobit běžný život, jak s ním fungovat, aby neustále nedocházelo ke střetům toho, co chci já a co chce pes.

Věřím, že to vymyslíte a pořešíte, už i proto, že řešení aktivně hledáte. Držím palce.

nevyšlo to, matka se rozhodla jinak.

tak hlavně, aby si toho nikdo nevšimnul 😀 😀 

. I tam vysvětluje, co u toho nedělat, což je dobře, protože přítel byl hned že “a proč to nedělá takhle? nebylo by to lepší?” a ona na konci vysvětlovala, proč to přesně takto nedělá a proč je to špatně.

tak to je paráda! 

Hele jestli ještě můžu - prostě to nehrňte, ani sama na sebe, že něco musíte, to všechno, co tu píšeme. Ne, nemusíte, prostě jen dělejte věci, tak jak jdou, jak plynou. Užívejte si společný čas. Když jdete do práce, jste jen vy dva. proč se třebas na malý okamžik nezastavit, nepohladit ho, jen tak, aby vnímal ten dotek (jasně, je to puboš, vím, vnímat nebude, ale tak můžete ho vnímat zase naopak jen vy) Nedělejte si z ničeho muss, nebo klec, prostě jen buďte. A když se něco vyvrbí, že se přetočí? No tak bože, co.

Taky se přidávám ke gratulaci a……….snažila jsem se, ale prostě někdo mi to zhatil…. 😀

ale…toto je taky trénink ne?

to sezení v trávě? Já to jako trénink nevnímám, vnímám to jako normální běžnou věc. prostě si sednu a sedim a čučim.

Nebo si prostě někde venku sem tam sednout do trávy, když je klid, třeba jen na 5 minut a pak zase pokračovat?

no! přeeesně. Pět minut a dobrý,  zejtra si posedim třeba minut sedum, nevim nesledovat to, ale prostě přirozeně to pomalu natahovat. On nemusí ležet, pokud ho lze nechat navolno, tak ať si chodí, šmejdí - tam kde je to bezpečný, že ho něco nezaujme tak, aby ho to odvanulo do kšá, pokud jo, tak tu dlouhou šňůru, ať nemusíte mluvit. Přijde se pošmrdlat, fajn, pomuchláme se, Rumouš přese mne dělá třeba kotóle a pak si zase jde. Jasný, je to dospělej pes, takže jiná sorta, ale ano přesně jak říkáte, pár minut, kdy to dá a než to na něj přijde a začne se dožadovat on, tak se zvednout. 

On strašně nerad nosí kulaté věci v tlamě

no tak to je, to je jasný, Rumíček taky nejvíc preferuje plyšáky, tož to nechte být, to by nedávalo smysl.

Je supr, že jste to v tom semináři našla.

A přežila ta hnědá ?

Proveditelné to úplně není. Já nemám řidičák. Sem tam nás odveze přítel

jojojo, u nás to taky bylo s Tali takhle, což byla škoda. Ono to teda nejde několikrát denně, to bylo myšleno na tu hlavní procházku.  No ale fajn je, že občas je možný vyrazit do toho klidu a s plánem, který máte- deka, čtení, klid. My jsme to měli taky tak - konec města  a aspoň kousek přírody na dosah, či dochodnou. 

Ad ten míček - že by si ho nosil žvejkal - kdybyste o tom uvažovala - máme tenhle

https://media.zooplus.com/bilder/5/400/64169_pla_chuckit_ultra_ball_hs_01_4_jpg_5.jpg

opravdu vydrží, dobře se hledá, když ho pes někde položí, protože se začuchal a Tali si ho fakt ráda požvejkává a je děsně důležitá, když ho nosí.

Proto jsme chtěli chodit do přírod si třeba lehnout na deku a číst se psem, ať si zvykne že se venku taky může odpočívat.

Tak, přesně tak, to je dobrej a důležitej plán.  Ať si hrabe, smraďoch jeden, však on si zvykne, že nemusí furt něco podnikat. Je to stejný jak s dětma. Velký rozdíl mezi tím není. Hele  - měla jsem teď na hlídání feňuli ohaře, takový bláznivý stvoření. Ale - vida - obratem přijala naše pravidla, náš rozvrh a vše, jak to u nás chodí. Téměř ani nemrkla, protože věděla, že tak to prostě je a bude. Na začátku to trochu zkusila, ale pak zjistila, že přes určitý věci u nás nejede vlak. Za pár dní se srovnala s tím, že nebude vylítávat na ostatní kvůli hračkám jak nějaká Dorota z pavlače, že když se přijde z venku, utíraj se nohy, osychá se ve verandě a nelítá se domem, žere se v klidu hromadně, podle toho, jak sepo dají misky a ne jak se ona nařítí, apod.  Věřte tomu, že když musí, tak prostě musí. Nastavte se na to, že prostě má hoch smůlu a bude se na místě, protože Vy si teď chcete sedět a čučet do kraje, nebo číst tu knížku. 

Jinak oni mají jen stejného otce, polobrasule je o 3 týdny mladší.

aha, ale i tak prostě i sourozenci budou/jsou každý jiný. Hoďte bobek na to jak se chovají, co dělají jiní psi, tím se netrapte.

Musíme vždycky dojít nebo dojet na louku, do lesa.

no a co to tedy dělat teď tak, jak píše Ph, tedy dojet. Tím se vyhnout tomu rozruchu městskýmu?  A přesadit ho rovnou tím autem do klidový zóny?  Je to proveditelný? 

Ještě mě napadlo - nevím, co k tomu řeknou ostatní a nevím, jak to má Jack s míčkama. Předesílám, že nemám moc v oblibě, má-li pes místo mozku míček - takový ty ulítaní jackraslové, co lítají za házečem vystřelovanýma balonkama. Můj současný ohařík by k tomu sklony měl, tak jsme si tu jeho vášeň pro míčky upravili. No ale, proč to píšu. U Tali mi naopak pomohlo si ji na balonky natáhnout a dovést ji k tomu, že si je ráda nosí. Ona není maniakální, ale má balonek, je důležitá a! Co je podstatný, může si ho při nošení žvejkat!! Což ji, jako magora, viditelně uklidňuje.

Nevím, jak to máte u vás, co děláte, jak děláte, a jestli by to ostatní neviděli jako kontraproduktivní  /já s Tali musím celkem kouzlit a používat věci, který bych normálně nepoužila/. Ale - jestli by to třeba k něčemu nebylo? Tali miluje buď žužlopichlobalonky, ty měkký z TRP , protože příjemně masírují dásně a nebo pak chuckita, ten odolá i jí, můžu jí ho nechat libovolně dlouho , nerozebere ho, ale je zároveň příjemně měkký, žvýkací.

Hodně chodíme ven spolu, oni se zbožňují.

napadá mě…….. nemůže bez něj být tím pádem venku “bezruký, bezradný”? Počítám, že když je brácha pohodář, bude mu oporou. A když ho nemá, tak si jednak neví rady a druhak prostě neví, co s volným časem? To jen mimo to, co tu probíráme.

Případně jde dál, jakože jdeme, stále se otáčí a vrací a čeká až půjdu taky

a když mu řeknete, tady buď, lehni si chvíli a čučíme spolu?

gratuluju k přírůstkům do rodiny.

Hele a myslíte, že tatínek nepozná, že děti maj barvu po výmarovi? 😀 😀  Prdon, musela jsem, oni teď fakt mají barvu výmaráka . Jak ležej u maminy, je to ftipný.

Tenuri - jen důležitá věc - tohle není masírka na Vás, jo? Určitě by žádná z nás nechtěla, abyste z toho byla přepadlá, neděláme chytrý nebo tak, jen bychom rády pomohly, abyste se zase mohli s Jackem radovat. 

Nebude to třeba mít, jako to má jeho brácha, však ani my lidi nejsme jako sourozenci stejní. Hele já od malička, opravdu od malička od školky, kde jsme si s mým prvním mužem Toníčkem 😀 hráli s dřevěnou myslivnou a dřevěnýma zvířátkama, chtěla z města pryč, nebylo mi tu dobře. A moje sestra vždy zase naopak chtěla být a zůstat městským člověkem. Vono se to teda protočilo, páč naopak jí osud zavál na vesnici a já než mohla z města utéct, proteklo ve Vltavě dost vody a povodeň taky. ale to vnitřní nastavení máme právě každá jiná. Jasně, když mi bylo dvacet, byla Praha ráj, ale pak už to bylo zase o něčem jiným. Ta vnitřní potřeba.  Jsem extrovert kříženej s introvertem, proto někdy je mi dobře ve společnosti lidí a někdy je to naopak hrozně moc náročný.  

Jsou sice z jednoho vrhu, ale každý je přirozeně jiný, každý dostal do vínku jinou povahu, jiný nervy, jiný nastavení, tak to třeba Jack nebude mít jako brácha, ale můžete zažívat jiný věci. Nebuďte z toho rozhozená, resp. snažte se nebýt, já vím, že se mi to říká.  Ale kdybyste to dokázala hodit za hlavu, uleví se Vám. Však je brouček šikovnej, kolik toho umí.

Hele je to puboš a třeba u lidskejch pubošů říkají, že se prostě někdy potřebujou jen tak bezprizorně válet a hnít, že jak to tělo roste, hormóny se bouřej, že toho je na jednoho moc. Máte třeba zahradu?

Jsem presvedcena , ze hodne psu z podstaty jejich povahy do mesta nepatri. Pracovat tam s nimi na nejakem klidu - je skoro nemozne- ja to fakt obdivuju. Mam par znamych tahle uveznenych ve meste. Jo, ono se to casem lepsi. jen jak se nezblaznit do tech cca 5ti let - na to univerzalni recept nexistuje asi…

a pod tohle se s dovolením podepíšu já. S tím, že jsem to s Tali zažila na vlastní kůži. pro ni bylo město hodně náročným  místem. dodneška si pamatuju, jak jsme s ní vyjeli na její první dovolenou. Do Novohradek a paní Miluška - emeritní to říditelka MŠ na penzi, pracující v penzijounu v kůchni, která znala naši eskapádu s Tali a Tali se tam oproti vyprávění chovala výrazně líp,  se na ni podivala  a pravila: “No jo, vona prostě chce bydlet tady. ” A měla pravdu. Náš přesun do lůna přírody, byl pro Tali hodně důležitý. Na druhou stranu ale, se zase ve městě naučila spoustu, spoustu věcí, to zase jo, ale vím, že to místo pro ni nebylo. I když dnes naopak návštěvu do města  a civilizace vítá. Je to ale návštěva.

díky, máte pravdu.  Věděla jsem, že víc hlav víc ví. Takže dotyk mám . A teď to gesto. 

Ruce před gezicht, jak mě napadlo. To je gesto, který se ničím, co používám, nezamění. Ale možná to bude jako s těmi gesty u těla, možná nebude tak výrazný, na druhou stranu, psi koukají hodně do obličeje.

Když ono je to asi těžký. Je to první pes, člověk chce udělat všechno co nejlíp, snaží se, vzdělává se a pak se to škubne, člověk se snaží víc a víc, se to zacyklí… 

Já jsem se kdysi takhle sekla se svým prvním ohařem s aportem. A přesně to, co se tu říká teď a tady, bylo tenkrát řečeno i mně. Nechat psa být psem, rozetnout ten kruh. Jsem taky člověk, který se psy pořád něco kutí - i proto, že  mám aktivní plemeno. Jen jsem právě díky tý tehdejší radě nahlídla k tomu, že je to rada pravdivá. Nechat psa být psem je hodně podstatný. a jak jsem starší a psi taky, tak  to praktikujem čím dál tím víc.  Dneska přišli ohaři z tý čučící procházky spokojení, vysmátí, byli jsme kousek od domova, nenaběhali kilometry, jako jindy, nic nestopovali, nepřinesli jedinej aport , neskákali po stromech a neběhali po nich, prostě jen tak byli. Pak přišli dom, vypleskli se na zahradu a hlodali klacky, který si někde vyštrachali. Kdybychom dělali něco z těch výše uvedených aktivit, budou po příchodu domů rotovat zahradou. Takhle plynule pokračovali v tom klidu.

Eh, vím, že Vy tohle víte, jen jsem využila reakce na Váš komentář k tomu, že se mi to teď nějak myšlenkově líp rozepsalo než prve, to, co mám na mysli. Třebas to Tenuri řekne něco takhle víc, než jsem napsala před tím.

a zobronil ocami mrkvu.

ach!! Tak ať ti to čím dál tím líp cape, milý Cape.

Dneska jsem na vás odpoledne myslela. Seděla jsem jakou dobu na čerstvě posekaný louce a to bylo celý naše venčení . Prostě jsem si sedla a čučela a ti dva si tam chodili, zkoumali, chodili sem a tam, čmuchali, váleli se v trávě, zase chodili, zase čmuchali, zkoumali díry, nadzvedávali zbytky trávy, co zůstali, občas přišli za mnou, pak šli zase pryč. A já fakt jen čučela a neřekla ani slovo. A bylo jen na nich, co dělaj, já měla jedinej úkol. Sedět a čučet. Pak jsem se zvedla a šlo se prostě domů> 

Já vím, že s pubošem a v civilizaci to takhle nejde, jen chci říct, že venčení, kde se neděje fakt zhola vůbec nic, je moc důležitý. Jestli byste měla takový nějaký klidný plac a hodně dlouhou šňůru, abyste ho na ní měla a nemusela si ho všímat, dopřejte si to.