Tak právě objednáno z peliskypropsy, rozepínací všude, kde to jde a uvidíme, jestli budou mít kocouři další pelech 😇 A že jsou teď slevy je nejvíc boží 🤗

Trochu mě tam tedy mátlo, že pro labradora doporučují o dost menší pelech, nakonec jsem vzala ten největší s ohledem na to, že ty polštáře vnitřní prostor zmenšují. 

Až bude doma, pošlu foto 🙃

Lehátka Anadi znám, ale ta naše princezna blonďatá nechce lézt nahoru. Manžel mu udělal super postel, matrace jsme vyzkoušeli tři a stejně nahoru jde jen při povelu. 

Teď jsem tedy rozpolcena, co mu pořídit 😂, ale vážně děkuji i za negativní recenze. Pes sám o sobě nic neničí, ale kocouři jsou blázni 😀 Ne, že by drbali, ale když se honí, tak přistávají na pelíšcích a kloužou se s nimi 🤦

Peliskypropsy jsem otevřené měla a pelechy se mi i líbily. Pravdou je, že  v případě, že se dá doplňovat, tak mohu tu tuhost i ovlivnit. Najdu si vlákno o pelíšcích a projdu ho (nenašla jsem tu funkci vyhledávání, ale to je asi mou negramotností 🤭)

Díky všem za postřehy, ani jsem netušila, že to je až tak sci-fi, aby rantl držel. Asi dostane manžel za úkol upgrade….už jeden kočičí pelech vystužil pevnými dráty, když ho náš MCO několikrát rozvalil a deset let se ten pelech už ani nehne a kocouři ho milují. Pes se tam ale nevejde 😂

Všechny zdravím a po neúspěchu při vlastním výběru se obracím s prosbou o radu k vám. 

Náš retrívr má strašně rád něco pod hlavou. Rozhodla jsem se mu udělat radost novým pelíškem a dost jsem šlápla vedle. V pelechu teď spí jen kocouři, protože…

….je příliš měkký

…. šustí

….když už si opře hlavu, jakoby tam ten rantl ani nebyl. 

Pes si do něj odmítá lehat a raději leží vedle.

Sháním tedy pelech, do kterého se GR vejde, ale nebude zase příliš velký (takže max 120x80). Nejde ani do postele, protože ta je moc rozměrná. Když si lehne k nám na gauč, namáčkne se úplně do kraje. Sháním takový, který bude pevný a nebude mu tedy “mizet pod nohama”.  To vážně nemá rád. Nesmí šustit - na to nevleze. Okraj na opírání hlavy z obou stran (pelech bude mezi kuchyní a obývákem a potřebuje vidět tam,kde zrovna jsme). Okraje musí držet, ne se někam ohýbat. Zatím ho klouby nebolí, ale ortopedický/paměťová pěna…. výhoda. Nikdo nemládne.

A z mé strany bych ocenila pratelný potah. 

Je něco, s čím jsou spokojení vaši podobně nároční parťáci?🐕

Našeho GR jsme učili štěkat skoro dva měsíce. On v podstatě neštěkal vůbec. Tak dvakrát do roka bafnul, když se lekl svého stínu na zahradě, ale jinak ho nevyhecovali ani jiní štěkající psi.

Teď už umí. Ale ty začátky, kdy už věděl, co chceme, ale zdráhal se, jsme byli mrtví smíchy. Různě špulil pysky, krčil nos, přešlapoval předními a vyloženě se odhodlával. Když už štěknul, sám sebe se lekl, uskočil a když jsme všichni vypukli v neuvěřitelný jásot, div neuletěl, jak nadšeně vrtěl ocasem 😂

A i teď, když mu řeknu, aby štekal, našpulí pusu a znovu se na mě podívá, jestli jako opravdu má štěknout a chvilku mu trvá, než se správně postaví a zjistí se, že opravdu je připraven na štěknutí. Jak kdyby ladil nástroj. A pak má pořád tu stejnou upřímnou radost, že se mu to povedlo 😀

Poslední společné foto, za chvíli si ho vyzvednou. 🥳 

Spíš začne občůrávat nekastrovaná kočka/nekastrovaný kocour než zvíře po kastraci. 

Pokud už je dříve čistotná kočka z ničeho nic nečistotná, tak to zpravidla z ničeho nic není. Jen my ten důvod hned nevidíme. 

Některé kočky tak můžou reagovat na nepohodlí nebo bolest, jiné to můžou dělat ze stresu (stěhování, významná změna - např.dítě, nové zvíře, nový partner), ale většina koček až takhle citlivá není. Jen samozřejmě většinou člověk narazí na diskuze, kde si na to někdo stěžuje. Většina spokojených majitelů nebude zakládat diskusi na téma “moje kočka chodí čůrat a kadit jen tam, kam má” 😉

Jo a vlastně ani nevím, kdy si ho mají vyzvednout. Počítám s nedělí, doufám v sobotu 🤣 A modlím se, aby nezmeškali letadlo 🤭

Dva týdny jsou málo na všechno okolo psa, jen ty tiky se mi dostavují už teď 😄

Většinu toho, co dělal a už skoro nedělá, jsem nějak záměrně netrénovala. Neštěkám, když štěká. Nehysterčím, když hysterčí on. Jen se ho snažím udržovat v co největším klidu, aby se zbytečně nepřetáčel. Nevítám se s ním a ani neloučím. Stačilo oslovení při odchodu, aby začal hrabat na dveře. Naštěstí stačilo rázně křiknout a hned přestal. To bychom fakt kámoši nebyli. A muž by nás zabil oba 😂 

Přivolání a sedni/lehni bylo jediné cílené cvičení….jako štěně, vše přes veselý tón a s pamlskem po ruce. Ale třeba teď jsme přišli z procházky, pustila jsem ho z vodítka, šel na zahradu a prděl na mě. Přivolat se nedal. Ale beru, že už byl unavený. Šli jsme podél hlavní silnice do vedlejší vsi. Cestou zpět jsme si mezi obcemi sedli a vyhlíželi motorky. Sledoval je, ale za žádnou nevyběhl. Provoz byl teď hustý, takže jsme měli štěstí i na hodně různorodých motorek. 

Foto pro ilustraci, jak jsme měli silnici na dosah 🤫

Tak to je první hlídání, kdy budu ráda, že jde zvíře konečně pryč 🙄

Pátek nachcáno, dnes nachcáno. Venčit se na zahradě už nechce, takže když ho děti vezmou jen na zahradu, vyvenčí se doma. Se mnou chodí jedině ven ( ráno cca kilák …s ním to jde fakt pomalu), odpoledne do těch max pěti km(teplo, vodu nosím s sebou, ale i tak je vidět, že víc nedá) a večer jdeme jen k vodě (což je kousek, ale blbne tam s ohařkou, stafbulíčkem a našim GR) a tam býváme cca 2 hodiny. Noční venčení jen na otočku ven a zpět. 

Tím, že jsem s ním věčně venku, doma sotva něco udělám. A když už musím něco dělat, tak prát a vytírat. Opět dvakrát rozhrabal misku s vodou. Což je nakonec vlastně ještě  pohoda 🙃

Na vodítku netahá, umí jít už i u nohy, do dveří se necpe, doma už neštěká na všechno, co se šustne, v 90% přiběhne na zavolání, sedne i lehne. Reaguje na jednu motorku z deseti (předtím šílel u každé) a dobrou polovinu psů už taky dokáže minout bez povšimnutí. Na tu druhou polovinu zkusí naskočit a když se to psovi samozřejmě nezdá, tak po něm i vyjede. 

Drápky jsme stříhali už 4x a pořád jsou dlouhé. Nechci to vzít moc, ať neteče krev, takže vždy jen kousek a pak jdeme na beton. Denně cca dva kiláky jen po tvrdém. Přitom mi nepřijde, že by ty drápy měl přerostlé až tolik, že by si je nemohl i obrousit, ale vážně mu rostou nějak pekelně rychle. 

Víc starostí než radosti. Doufám, že mi páníčci nezapomenou přivézt to koření, co jsem si přála 😂

Nedalo mi to, dnes kontrola na vet se žlázkami. Nějak příliš plné je neměl, ale obsah byl velmi hustý. Doma už dva dny sucho 💪

Jo, tchýni jsem říkala, že je to super socializačka pro oba. 

Alavis se dá krásně i rukou nadrobit. Konzistence je skvělá. Coton ráno odmítl svoji konzervu, protože to z ní cítil. Už jsem mu začala vyhrožovat, že přestanu odhánět kocoury. Nakonec se tedy uráčil a většinu snědl. 

Ještě nejsem doma a už vidím, že je louže kuchyni (děti jen přikryly kuchyňskými utěrkami) a rozhrabaná a rozlitá miska s vodou. Snad toho nenaju naživo víc. Brouček se asi nudil. Zítra ráno dáme větší procházku než dnes a uvidíme. 

Vahine:

Tohle okusování zad či zadku….nebudou to ucpané žlázky? Mám to doma, chodíme každý měsíc, bohužel.

To bylo první, co jsem zjišťovala. Žlázky prý opakovaně kontrolovány. Veterinář to uzavřel, že tihle bílí  psi mají sklony k potravinovým alergiím, takže má hypoalergenní granule i konzervy. Sestřenice si myslí, že to má proto, že ho nechala ostříhat, což mi přijde dost pravděpodobné. Jak měl kratší chlupy, ocasem si šimral přesně v těch místech. Jak to neustále vykusuje, chlupy jinde dorostly, ale v tomto místě jsou stále krátké a ocáskem si tam pořád šmrdlá. Pravdou je, že to je opravdu v místě, kde se mu ten ocásek stačí.

keriton:

To jsou dobré zprávy!

Je šance, že majitelé uvidí, jaké pokroky pejsek udělal, a budou mít třeba aspoň snahu něco z toho udržet?

Kéž by, ale tolik nadějí do toho vkládat nebudu. Z mého pohledu ho mají místo dítěte. Co jsem četla, je to inteligentní plemeno a od toho čtvrtečního večera mi přijde, že chytrý je opravdu jak opice. Jen po něm asi nic moc nechtěli. Obojek tedy opravdu mít nemůže. Když jsem mu stříhala drápky, opřel se krkem o mojí ruku a hned začal kašlat. 

No jo, pamlsky ve tvaru kostiček. Jak je něco léčivého, nazvu to tabletkou. 🙃 Kocouři opravdu šíleli, i mně to vonělo. Coton je asi velký gurmán, ale zjistila jsem, že sušené plíce mu chutnají. Takže aspoň něco, na co ho utáhnu. 

Dnes jsem ho vzala do sprchy….vykusuje si konec zad. S tím mi ho tedy předali, že tam má vykousanou srst, že ho to tam svědí. Doma mám 4% šampon, tak jsem si řekla, že by mu to mohlo aspoň ulevit. Tak vážení….sprchu zná moc dobře a i fénování si náramně užíval. To se nakrucoval, ocáskem vrtěl, div že malém neodlétl 🤗

Musím říct, že mě udivuje, jaké dělá pokroky. Dostal dopoledne Alavis (vůbec ho nechtěl, nakonec jsem rozdrobila dvě tablety do kousku konzervy, něco málo zbaštil), drápky jsme nakonec zvládli pořešit už včera…jen špičičky. V týdnu to zkusíme znovu). 

Dnes nešílel u sousedovic uštěkaných psů. Venku jsme trénovali povel “ke mně”. Když se mu zrovna chce, běží s nadšením, když nechce…stejně je na vodítku, takže přijde 😂 Ale zase pro změnu tahal notnou chvíli. 

Před obědem jsem ho vzala bez vodítka jen na zahradu a měla jsem potíž ho ze zahrady odvolat. Takže bude na vodítku i tam, než pochopí. Vložka z noci suchá, takže jsme pás sundali a pojedeme teď bez něho. 

A ohařka dnes už i bez košíku 👍 Venku úplně na pohodu, na zahradě si ho hlídá více, ale nereaguje na něj nijak zle. 

Doma většinou stejně spí…je zvyklý chodit ven, ale asi ne v takovém rozsahu. Manžel se smál, že si zvykne na náš režim a pak je bude doma prudit 🤭

Teď koukám, že některé otázky přeskakuji a neodpovím 🤭

Z manžela strach asi má, ale s opatrností si k němu přijde i sám od sebe pro pohlazení. Muž sice malé psy nemusí, ale osloví, podrbe, pochválí…. chová se k němu hezky. Ale když udělá něco, co nemá…má zvučný hlas 😄 Když jsem doma, nic kolem psa neřeší. To ho seřve jen, když doma nejsem a to bylo jen jednou u toho pytle s plasty. 

A venku značkuje o 106. Až s neuvěřitelnou urputností.  Ale úplně si nemyslím, že by to nutně musel dělat i doma. 

Už tedy vynechává lavičky, vchodové dveře jiných domů, dekorace…už se zdá, že pochopil, že může jen trávu, obrubník, křoví nebo strom. Ale prvních pár procházek chtěl opravdu označit všechno, co aspoň trochu vyčnívalo. 

Na asfaltu právě bylo slyšet, jak ty drápky drhnou (a to nemluvím doma na v

inylu). Tak uvidíme. Alavis bude ráno k vyzvednutí v Alza boxu. Kdyby neměl pomoci, určitě neublíží. Třeba pomocí alavisu bude nakloněn i stříhání. Nechci zase moc tlačit na pilu. Sousedka se nabízela, že ho podrží, ale to bych brala jako hodně krajní řešení. 

Po noci vložka pročůraná, loužička v kuchyni. Celé dopoledne je bez a zatím dobré. Byli jsme na procházce, teď je na zahradě s GR (ohařka jela na chatu, vrátí se večer). Na zavolání pořád nepřijde, ale umí váhavé sedni 💪 

Dobrý nápad s alavisem. Dá se koupit někde běžně (Zverimex, lékárna), nebo objednáváte z netu? 

Určitě se bojí, je to na něm vidět, že venku je mnohem spokojenější než doma. Když jsme doma sami, tak pohoda. Ale s přibývajícím počtem členů nejistota roste. Máme dvě děti (druhý stupeň ZŠ), včera si přivedly tři další děti a my si pak pozvali i jejich rodiče. Skoro hodinu ležel pod stolem, než se nechal vylákat a začal se mazlit. Majitelé jsou jen on a ona. Není zvyklý na tolik lidí. Polovina nás seděla na zemi, abychom pro něj nebyli tak děsiví.

Když tu byl na návštěvě s nimi, tak byl tak fascinovaný GR, že neřešil nic jiného. 

Zkusím ten Alavis. Kotlíkové kapky asi budu mít i doma (jsou-li to ty stejné, co se kupují pro kočky).

Plaka:

To je nějaký ten protičurací pás? Nevypadá cotoník spokojeně, brr, nezapaří se pod tím? Doma taky páníčkům obechcává věci?  Každopádně držím palce, ať se hlídací pobyt pro pejska obrátí do samých pozitiv bez nervů pro všechny zúčastněné.

Jj, inkontinenční pás. Šoupla jsem mu tam jednu z vložek do porodnice, co tu mám už dlouhá léta. Odpoledne byla doslova prochcaná (tři hodiny po venčení,než jsem ho vzala na další). Teď večer jsme šli opět po více než třech hodinách a vložka suchá. Bude-li sucha i zítra, pás mu zase sundám a zkusíme to. Věřím, že až se hodí trochu do pohody, nebude mít potřebu si to takto intenzivně značit. 

Tváří se zmučeně, protože jsem mu nasadila postroj, že jdeme ven a trvalo mi ještě asi deset minut, než jsem si posbírala věci. A když už to vypadalo, že půjdeme, vzpomněla jsem si, že ho chci fotit 🤭

Raději se neptám, jestli toto dělá i doma. Upozorňovala, že se to může stát. Brala jsem to, že mají zkušenosti z jiného hlídání. 

Můj další cíl bude zkrátit mu strašně přerostlé drápky. Asi má ale blbou zkušenost. Chytal paniku, když jsem mu packu vzala do ruky, abych se jen podívala. Takže dnes jsme jenom osahávali paciny a byly velké pochvaly, když nechal. Zatím si žádné pamlsky vzít nechtěl, takže fakt jen povzbuzujeme. Že není žrací mi říkali.