impact: Sedmého ledna o půlnoci skončila po půl roce uzavírka Rakoveckého údolí a já hned osmého psala správci místních lesů, jestli jako konečně fakt? 😯😳
A ono fakt! 🥰
Směr nedělního výletu byl tak naprosto jasný! 🗺️
V noci a ráno u nás fičák jako kráva, až jsem si říkala, esi se na to nevybodnout. 🤣 Ale kámoška nepsala a tak jsem náš plán na sraz v 8:30 u údolí považovala za naprosto platný. 🥳
Ráno povenčit psy, naházet je do auta bez toho, abych je zabila za nadšené ječení a tradá vyrazit na cestu. 🚗
Po příjezdu na místo fičák třistakrát takový, tak jsme se zabalili do bund a vyrazili na cestu. Naštěstí v údolí většinu trasy nefoukalo 🌬️🌪️, i když zima byla slušná a ledovka ještě lepší. 🤣
Celých třináct kilometrů se na střídačku ozývalo hýkání leknutím 🤣, jak nám to parádně jezdilo. Prasata v okolí cesty z toho musela mít slušnou podívanou. 🤣
Já i Ivetka jsme skončily každá jednou na kolenách. Jen Jirka to nakonec ustál bez ztráty kytičky. Ale psi teda taky padali jak hrušky, až jsme z toho měli záchvaty smíchu. 😂
Hlavně, že nesmeky jsem celou cestu táhla v batohu. 🤣
Ale výlet parádní, Rakovecké údolí je vichřicemi vesměs nedotčeno a my už se těšíme, až tam vyrazíme znovu. 🤩
Tři lidi, deset psů, třináct kiláčků. 🥾
No, paráda, tak až příště pojedu do Bukovinky, můžeme to sfouknout najednou. 👍