Že zdravím Barbaru. A vzkazuji, že nepřesvědčila.
Že zdravím Barbaru. A vzkazuji, že nepřesvědčila.
No promiňte, srovnávat hraní s imaginárním nebo plyšovým psem provozované dospělými lidmi s trampingem, mi přijde hodně zoufalé.
Připadám si tu jak v šaškecu. Tam si takovou aktivitu dokážu představit.
Ale jinak pouze jako recesistickou akci, třeba na psím táboře, ne jako sportovní aktivitu.
Mojí mamince je osmdesát. Vychovala a vycvičila si dnes 3,5 letou fenu, chodí s ní na procházky, dělá na zahradě, chodí za kulturou. Neumím si představit, že by si hrála na to, že má koně nebo psa a někde na veřejnosti si strkala tyčku mezi nohy, aby na tom “koni” mohla jet, nebo za sebou vláčela vodítko s prázdným obojkem. A nedovedu si představit, ani že by to dělala v soukromí.
Pro mě to je šaškování. Něco jako kdybych dělala, že něco vařím nebo peču. Jako vážila suroviny, jako míchala těsto, jako vyvalovala, jako bych vypichovala tvary, dávala na plech a dávala do studené trouby, aby se jako upekly. Prostě bych zachovala postup, ale bez surovin.
U dětí běžné, tím se učí, u dospělých podivné.
Tak jsem to nemyslela. Ať se každý baví jak chce. Jen já naprosto nechápu, proč psychicky zdravý dospělý člověk šaškuje s koňskou hlavou. To je ale můj problém, moje nastavení.
Neteř si taky hrála, jako malá, s “koněm”, tedy s koňskou hlavou na tyči, kterou jí vyrobila moje mamka z lepenky a koudele. Ale byla to dětská hra, která vyústila do toho, že začala jezdit ke koním, jezdit na koni, pracovat s koněm ze země. U dospělých mi to připadá prostě divné.
Mně z toho vyplynulo, že metoda úplně špatná není. Ale nemůže to být jediný důkaz. Viz ten případ, kdy nejprve jeden pes neoznačil shodu ani opakovaně, ale po roce! jiný pes, psovoda Křápka, shodu označil. Vůbec se to táhlo celým filmem, že Křápek dělal se psem shodu na objednávku.
Hodně moc mě překvapilo, že případy se znovu neotevřou i přes tyto poznatky. A taky mě dost šokovalo, že soud nepřipustil svědectví svědků, kteří mohli tomu jednomu obviněnému potvrdit alibi a ten byl na základě jen té pachovky odsouzen.
Jak lehké je zlikvidovat člověka…
Nedívali jste se včera na ČT 2 na film - dokument “Pachová stopa”?
No, už k tomu neřekne nic ani Ing. Findejs…
Český horský pes je nově vyšlechtěné plemeno v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století, není to nic historického.
Příšerné. Systém má mezery jak vrata, když se může dít toto. Té postižené by bylo bývalo líp v ústavu…
Můžete to rozvést? Proč by měl Ing. Findejs bránit uznání ČHP?
Tak Skalice je k Brnu blíž…
Ale to je jedno, jen mě to zaujalo…
Tak jo, no, mrkla jsem na mapu - ne 100 ale 70 km… Ani tak se nedá hovořit, že by byly u Brna…
Chodský pes je ovčák. Chodové předky choďáka používali ke strážní službě při ochraně hranic, ale to je dávno a je otázkou, jestli dnešní choďák, šlechtěný Ing. Findejsem od osmdesátých let minulého století, má fakt předky pocházející z této služby.
Jak tu někdo psal, v českých zemích v 19. století a později, nebylo třeba velkých pastevců, chovatelé ovcí si většinou vystačili s menšími ovčáky. Byli vyhubeni medvědi i vlci.
Zaujalo mě - Svitavy u Brna. Svitavy jsou od Brna 100 km…
Rodí se víc chlapečků než holčiček - na tom něco je.…
I tady to byla doména chlapečků, tedy chlapů s velkým CH, a velké díky za ně. Neskuteční borci při extra náročné záchraně zraněného - https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-v-jeskyni-v-moravskem-krasu-zustal-zraneny-muz-hasici-planuji-zachrannou-akci-295939#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Jestli mu ty prsty fakt zůstanou (jako že mu je zachrání, naši doktoři jsou machři), tak měl víc štěstí než rozumu.
Opět reaguji se zpožděním, což ale není známkou toho, že bych byla opožděná, retardovaná. I když si to třeba někteří myslí…
Takže já jsem napsala, že mi toho muže, kterému urvala pyrotechnika obě ruce a udělala díru do břicha, není líto.
Proč mi ho není líto? Protože je dospělý a zcela jistě svéprávný. Takový má vědět, že pyrotechnika kategorie F4 patří do rukou profesionálům a lidem, kteří prošli školením a mají osvědčení o tom, že vědí, jak s takovou pyrotechnikou zacházet. Pokud tedy prošel školením, má vědět, že k nevybuchlé pyrotechnice se nikdy nemá přibližovat a už vůbec se nemá brát do rukou. Porušil tedy základní bezpečnost, protože tohle platí i pro méně nebezpečnou pyrotechniku. Pokud není proškolen a tuto pyrotechniku si opatřil pokoutně, je to opět jen jeho hloupost - opatření i to, že neví, jak se správně zachovat. Jak se říká, každý svého štěstí strůjcem.
Líto mi je a moc, lidí, kteří uhořeli ve švýcarském klubu, kteří tam byli popáleni a jejich blízkých.
Líto mi je obecně lidí, kterým se stalo neštěstí, aniž by ho sami zavinili.
Děvčata, mně je úplně jedno, kde je látka utkaná a kde oblečení ušité. Nemám čas ani chuť po tom pátrat, připadá mi to zbytečné. Hlavní pro mě je, aby mi oblečení sedlo a abych se v něm cítila dobře. Nejsem člověk, který by se staral o módu, nosím to, co se mi líbí a v čem se cítím dobře. Nosím ráda netuctové originální, věci a šperky.
Nenakupuji na Temu ani na Aliexpressu, vlastně ani na Allegru a podobných e-shopech a internetových tržištích.
Ad nepálští výrobci oblečení - nikdo nepodniká proto, aby dělal charitu. Odkaz jsem si nerozklikla, ale na fb každou chvilku něco podobného vyskočí. Myšlenka, že svým nákupem někomu pomáháte, je podle mě lichá. Ti lidi, kteří to vyrábí, se nebudou mít líp, i kdybyste vykoupili všechno zboží. To je jen pohádka pro útlocitné Evropany.