Pro mě je teda malý pes-žádný pes…a tím malý mám na mysli nejen čivavu, ale i třeba ausíka, co má moje holka. Miluju chrty, ale bohužel manželovi nevyhovuje chrtí povaha a tak jsme přešli na psy medvědoidního typu. K těm pastevcům a procházkám…pyrenejka Gina jde na procházku velmi ráda, ale třeba to, co tady zdejší osazenstvo popisujete, že jste na procházce xy hodin, tak to je sci-fi…prostě Ginu to v určitém okamžiku přestane bavit a zavelí domů. Pokud to ignoruju, tak za sebou táhnu zpruzelého psa. Má ráda trasy, kde to zná…třeba její nej procházka je na jednu “myší” louku…ale pokud bych tu louku chtěla vzít ještě jednou do kola, tak už se zase potáhne za mnou jak smrádě. V lese ,,,tak to víc zpruzelýho psa jste neviděli. Tím nechci říct, že všichni pyrenejci jsou takoví. A teď kavkazanda Jessinka…Jessinka vůbec nechtěla opouštět pozemek…jako štěndo jsem jí musela vždycky kousek poponést, aby šla…jako větší jsem jí prostě drapla za postroj a kousek odtáhla, protože dobrovolně se nehnula. Na procházce sice šlapala v pohodě, ale jakmile zjistila, že jsme otočily k domovu, tak to už táhla, aby jsme doma byly co nejdřív…ani v nové rodině neměla o procházky zájem…. Berňuška Matýsek…Matýsek se mnou jde rád kdykoliv a kamkoliv a jak dlouho budu chtít…samozřejmě díky Gině nemá natrénováno, ale 3 hodinky zvládne. Berbeři taky neměli problém procházkovat třeba 3 hoďky…venku jsme byli klíďo celý odpolko. Z tohoto malého vzorku mi vychází jediné, že u pastevců hrozí riziko, že se jim opravdu na žádný výlety chtít nebude… No a teď to ostatní….u pastevce musí mít člověk oči všude a vidět až za dva rohy…mám asi to nejmírnější a nejméně radikální plemeno mezi pastevci, ale i tahle hodná pyrenejka je pastevec…sice jako pyrenejka udělá nejprve všechno pro to, aby nebezpečí odehnala a tak není potenciálně fyzicky za běžné situace nebezpečná, ale… z klidu do krvelačné bestie to je teď hned a jen díky tomu, že jí člověk zná a monitoruje okolí, tak je připraven na to, že by taková reakce mohla nastat….u kavkazandy Jessinky bych musela být ostražitější. neboť kavkazan je jiná liga. No a teď tady máme ovladatelnost resp. “zvládnu takového psa fyzicky?” …já vždycky tvrdím, že to není o síle, že i 50ti kilová slečna zvládne 80ti kilovýho kavkazskýho samce, jednu takovou holčinu s obrovským kavkazem jsem tady potkávala….ale poté, co jsem si prošla Gininou pubertou bych názor trochu poupravila…v pubertě to tak být nemusí, na Ginu jsem v pubertě opravdu potřebovala fyzickou sílu a pevný nervy a být tvrdohlavější a umíněnější a trucovitější než Gina. Jo dneska už je to sranda, dneska i když Gina udělá divadlo, tak do toho nejde plnou silou, spíš si tak jako pohopsá a zatancuje na vodítku, ale udržím jí v pohodě. Zase musím říct, že u kavkazandy Jessinky jsem takové problémy neměla, ale to si myslím, že je proto, že Jessinka se už od štěnda na mě hodně navázala, byla ochotná spolupracovat….zatímco s Ginou začala být rozumná řeč až tak v sedmi měsících a pak v 8 měsících začalo pubescentní peklo. No a teď vezmeme ten respekt…kdysi dávno měl můj známý obrovského saoška…v době, kdy se pomalu ani nevědělo, co je to za psa…můj známý byl chlap jak hora a zkušenosti se psy měl….no a kdo byl u toho obrovského středoasiata nakonec bohem…přítelkyně mého známého, subtilní 50ti kilová paní, která byla ták hodná, nikdy jsem jí neslyšela křičet nebo se jen rozčílit…nikdy bych neřekla, že tahle ženská má přirozený respekt…no zpětně si prostě myslím, že to nebylo o tom, že by budila respekt, že to nebylo o tom, že by paní měla přirozenou autoritu, ale za prvé byla “kočičí člověk” a tak stejným stylem přistupovala ke psu a za druhé se do ní prostě ten pes zamiloval a udělal by všechno, co jí na očích viděl… Když to shrnu, tak pokud vaše dušinka netouží vysloveně po pastevecké hlavince, tak bych do pastevce nešla, je to zbytečná komplikace…a volila bych raději nějakého “normálního” medvěda. Berňáci jsou zlatíčka. Jako tady dostává tvrzení “lehko vychovatelný” naprosto jiný smysl….Matěj je teda takovej váhavej střelec a bohužel ani v největší krizovce na něj nemůžu houknout, protože se mi zasekne a prostě ke mně nepřijde…takže pořád musím mít na paměti, že mám mluvit slaďoučkým vysokým a nadšeným hláskem. Jsem přesvědčená o tom, že pokud by mě někdo přepadnu, tak on mě bránit nebude…možná se pokusí a bude štěkat, ale bude lehce zahnatelný….to třeba u pyrenejky vím, že mě nedá a že mě bude bránit do posledního dechu. Leonbergera jsem měla v hledáčku…byl už tady zmiňován…já jsem tímhle plemenem okouzlená, tady v okolí jich bylo několik…jednu leonku měl za kámošku můj afgán a všechno to byli velmi příjemní a ovladatelní psi…navíc si myslím, že s větším potenciálem k případné obraně páníčka než má berňák. Landseera jsem potkávala jednoho, když jsem měla berbery, ale fakty jsme se jen potkávali, takže nevím. Novofundlanďan …znala jsem 3, všichni hodní méďové…za plotem hlídali.
No a co se týče těch výletů….z mého pohledu se se štěndem a mladým psem musí opatrně, abychom nepřetěžovali….další problém u medvědů je počasí, teploty nad 20 stupňů, sluníčko, už nemusí být na výletování úplně komfortní pro psa. No a starý pes už taky třeba může chodit tak max kolem komína…a že mu bude líto, že jdete na výlezt bez něj….já si naopak myslím, že by to neměl být takový problém…uděláme s ním prochajdu, dle jeho kondičky před výletem a pak prostě pejsek zůstane doma stejně jako když jde člověk do práce. Akorát my se tedy musíme smířit s tím, že nastane den, kdy nás na těch výletech náš parťák už nebude moct doprovázet.
Chci říct, že já jako “chrtí” člověk miluju chrty…a barzoj je na prvním místě…zároveň mi maximálně vyhovují medvědi….vím, že už bych nedala žádný ovčácký plemeno, teriéry a podobně…prostě už jsem líná, už nechci cvičit, nechci dělat žádnej psí sport, nechci na procházkách vymýšlet psu zábavu, chci klidnýho parťáka, který je rád, že se po prochajdě svalíme na gauč a koukneme na seriál, než psa, který přijde z prochajdy, na 20 minut si lehne a je odpočatej a už mi nese míček, abych mu ho házela. Chci prostě psího přítele, který bude vyhovovat mému klidnému životnímu stylu.
