Příspěvky uživatele

My jsme naprosto nekomunistická rodina. Nikdo nebyl v KSČ. Moje máma teda vím, že byla v ROH, pamatuju si, jak do tý knížečky lepila známky za zaplacené příspěvky a i tak si myslím, že to bylo spíš kvůlivá nějakým těm rekreacím.

My byli chudá rodina, takže nám nesebrali komančové pole, továrny, ani jinej majetek. Vlastně jediný, co jsem jako sítě já vnímala bylo, že jsem nesměla nikde říkat, že posloucháme Hlas Ameriky a že jsem nesměla nikde vykládat, co si doma dospělí povídaj o politice.

Na průmyslovku jsem se dostala i bez toho, aby mamka byla v KSČ.

No a co se pionýra týče, tak jasně sem tam si na sebe navlíct kroj, protože pionýrské shromáždění, ale do klasickýho pionýra jsem nikdy nechodila. .. hrála jsem házenou, chodila do chovatelskýho kroužku a psk asi od pátý nebo šestý třídy na koně.

Tak je fakt, že spousta věcí nebyla k sehnání, rifle jsem měla jen díky tomu, že dědečkův brácha bydlel ve Francii a tak jednou za rok jsme od něj obrželi nějakou tu valutu do tuzexu. Pamatuju si, že kolikrát jsme místo toaleťáku museli vzít za vděk zmuchlanýma novinama, ale.  
díky tomu, že jsem vyrostla za komančů, tak se mi splnil můj sen o koních a mohla si to dovolit i moje maminka samoživitelka neboť to stálo 40,- KČS ročně a to jsem byla každej den u koní a každej den v sedle. Nevím, kolik taková sranda stojí dneska, ale zadáčo to asi nebude.

Jako myslím, že obecně, co se sportování dětí týče, tak to bylo určitě finančně dostupnější, než dneska.

Nebudu tady komunisty obhajovat a tvrdit, že nic špatnýho nedělali, nejsem padlá na hlavu, ale zároveň nebudu říkat, že všechno stálo za h…

Stella:

Sardullah, si skvělá. Já bych mudiho nepoznala.

Já si s tím mudi nebyla úplně jistá v kramflecích…upřímně jsme si myslela, že mudi má ocásek.

Mě to přijde jako pudlík nebo mudi nebo puli…je to černý a kudrnatý, ale bez ocásku, tak asi ten pudlík??

U těch australáků je to taky o výběru štěněte resp. rodičů. Myslím, že i u australáků se dají najít “pracovní magoři” a stejně tak psi, kteří to v poho zvládnou jako rodinný pes s alespoň trochu akční rodinkou.

Ono z mého pohledu je většina psů schopná se tak nějak přizpůsobit životnímu stylu rodinky…pokud to teda není nějakej extrém, jakože rodina, co se chce válet doma na gauči a udělat jednu hodinovou prochajdu, tak to už může být problém. Ale zase nemusí se psem trdlovat 8 hodin denně, aby ho zaměstnala.

Naopak u některých lidí mi přijde, že si toho “pracovního magora” vychovají sami tím, že teda pořídili jsme si borderku, tak s ní budeme dělat milion věcí a budeme jí zaměstnávat až do alelujá, aby chudák nestrádala a ono čím víc zaměstnávají, tím je to horší, protože tak nějak zapomenou, že psa by měli naučit i odpočívat.

Sarah:

Nám dnes přijela návštěva za maminkou, malá Maggie. Mamča jí ukázala, jak se nosí aport. 😊

To je krásná princeznička 🥰

Dublinbarzoj:

Dnes jsme se venčili přes poledne s částí smečky naší  paní chovatelky. 5 barzojích kluků,  trikolor je tatínek kluků a ten červený je vlastně  ještě  mimino. Jako doprovod měli  4 lidský holky. Bylo krásně,  kluci nás obíhali v obrovských kruzíc   a zvládli i koupačku.  Prý, že  je 6 stupňů  nevadí. Pořád  říkám,  že  nejšťastnější barzoj je jen ve smečce. 

Waaauuu… chci taky barzojí smečku❤️

Tak já jsem cvičila jako starší žákyně a věřte, že my holky jsme to vůbec nevnímaly jako nějakou oslavu komunistickýho režimu. Prostě jsme cvičily a bavilo nás to. 
Nevim samozřejmě jak to vnímali dospělí, jestli je někdo k nácviku nutil…

Tak se spartakiádou jsem já prej už trapná. Jakmile je v televizi zmíňka, tak hned vytahuju, že jsem byla poupata… a syn řekne “ no jo, to víme, to říkáš vždycky”

Některé moje spolužačky začaly s plozením dětí o hodně později než já. Ty rozdíly jsou až takové, že zatímco mému synovi minula třicítka, tak oni se pořád ještě “trápí” na základní škole. A i vidím, že ten přístup k dětem je trochu jiný.

Já nevím jestli je to věkem nebo to je čistě moje nátura, ale když opomenu to dětské období, kdy je to tak max na paci paci… tak já jsem třeba zrovínka matka, co neměla problém s dětma zapařit hru na kompu nebo herní konzoli a klíďo jsme hráli celý odpolko. Děti jsem “ vychovala” na pořadech jako Červený trpaslík, Doctor who, Krajní meze, Příběhy ze záhrobí, Akta X..  v kombinaci se spidermanem, supermanem, Xenou, Buffy, Hvězdnou bránou. Vetřelec, predátor, terminátor…

Neměla jsem problém vlézt na jakoukoliv pouťovou atrakci, co jsme se vyblbli na autodromu.  Houpat se ns houpačce, klouzat na klouzačce, v zimě jezdit na bobech… a spoustu klidně i bláznivých věcí.

Samozřejmě v kombinaci s čtením klasických pohádek, zpíváním lidových písniček, chozením do přírody, kolo.. ale taky malování… no prostě taková ta klasika.

 No a tak nějak jsme se prokousali do puberty.

Já byla ta matka, kterou mým dětem záviděli kamarádi a spolužáci… a ani pubertální dítě se za mě nestydělo naopak ostatní mě jako matku mým dětem záviděli. Jo tak jasně, nikdy jsme se neoblíkala usedle, do školy jsem přivezla holku ve žlutý alfičce GTV s hudebním doprovodem. No a povětšinou jsem sršela vtipnými hláškami… nedávno z holky vypadlo, že byla ráda, že má takovou cool matku.

Neumím si představit, že v době, kdy moje dcera chodila na střední by mi bylo 65 let… neumím si představit, že bych si v pětašedesáti tu pubertu mých dětí tak skvěle užila s že by si děti tak skvěle užili dětství s pubertu se svojí praštěnou matkou. A myslím, že i ten vztah s mými dětmi by byl jinej.

Děti fakt nemusím a naprosto chápu ženský, který děti nechtějí. Já děti vždycky chtěla, ne proto, že bych toužils po miminku a měla nějaký mateřský puzení, ale přesně s tou vizí, že jednou z toho mimina bude dospělej člověk a super parťák. Že to budou dospělí lidé, které oblivní moje osobnost… které di defakto vychovám k obrazu svému.

Já měla starší maminku… tedy na tu dobu… mamka mě měla v 32 letech, msminy v té době bývaly o deset let mladší. Màm tu nejhodnější, nejzlatější maminku na světě, ale byla úplně mimo moje zájmy…. respektive nikdy jsem jí nezažila, že by se zúčastňovala nějakého blbnutí. 

Nemám zkušenost s borderkama. Moje dcera má ausíka.

Já bych jen měla takovou technickou poznámku, že třeba mezi ausíkama jsou taky velké rozdíly například v temperamentu. 
Říká se, že některé bordery jsou tak pracovité, až jim z toho hrabe. No a já myslím, že někteří ausíci jsou taktéž hodně pracovití.

Já bych to shrnula asi takto.. ausík mojí dcery je z mého pohledu, jako majitelky neustále se povalujícího pastevce, strašně akční, ale dcera tvrdí, že jejich ausík patří k těm ne omega akčním resp. k těm neakčním.

Říká se, že ausík je taková trochu umírněnější borderka,ale určitě jde taky o to jaké jedince srovnáváme.

Lovec i Záhadný případy se mi líbili. Já mám ráda seriály s touhle tématikou.

Já přilítla pozdě večer z práce a tak jen večerní čůranda s asi halloweenským zážitečkem.. 

 potkali jsme čerta. Fakty nějakej mladej muž, který se tedy asi identifikuje jako čert… nebo šel z maškarního nebo co, neboť Mikuláš je ještě daleko, si na sebe navlíknul chlupatou vestu, nějakou paruku a svítící rohy a v tý tmě… no měl štěstí, že ho Gina neposlala zpátky do pekla. Tak jsem nakonec ráda, že jsem viděla její reakci na Bubuláka, třeba to teď trochu potlačí můj iracionální strach z Jožina z bažin a Hejkala.

Jako v tu chvíli byl z Giny ďábel a to je víc než čert a teda měla jsem plný ruce práce, abych jí odtáhla pryč. 

Musím říct, že jsem za takovou demonstraci odhodlané zuřivosti z Gininy strany moc ráda. Za ty čtyři a půl roku, co jí mám to udělala jen párkrát, ale vždycky mi to připomene, že ta bílá salámistka, co nic neřeší, která není radikál a to tak moc, že si člověk řekne, jestli by ho vůbec účinně bránila… když je to ve své podstatě rozmazlenej gaučák… tak mě to vrátí zpátky do reality, moje dušinka si oddechne, že je chráněná a v bezpečí.

Jestli jsem si doteď myslela, že na mě venku vůbec nedává pozor, tak tohle byla reakce ihned, jakmile se čert zjevil v našem zorném poli..  já se lekla, bylo tohle jsem fakt nečekala a Gina do té doby čuchající a v klidu, byla okamžitě v akci…holka moje zlatá pastevecká.

Tak co se týče zaměstnání psů, aby se unavili, tak dneska tohle zvládly velké morkové kosti.

Já svoje děti miluju, teda milovala i jako malé, ale teda ulevilo se mi, když se konečně dostaly do puberty…. do tý doby to byl takovej trochu vopruz. Jo klidně to přirovnám k border kolii… pořídím si borderu a budu jí milovat až za hrob, ale bude to vopruz, protože s ní budu muset dělat bambilion věcí, které mě nebaví. Navíc když byly děcka malá, tak jsem si připadala, jak uvázaná u boudy. Ale všechno nakonec dospělo k tomu, že jsem vychovala dva dospěláky s velmi podobným smyslem pro humor jako mám já, takže se spolu dost nařehtáme….jo jsou super.

Dneska mám takovej strach z budoucnosti, že bych do toho žádné dítě přivést nechtěla… možná jsem hystericky paranoidní.. ale svět se z mého pohledu řítí někam do zadele. Z zohoto pohledu jsem vlastně i ráda, že vnoučata nemám.

Já nikdy děti nemusela… už když jsem byla malé děcko jsem neměla ráda malé děti. Nejhorší vždycky bylo, když přišla návštěva s mými vrstevníky, že si jako my děti budeme hrát, tak to bylo fakt utrpení mladého Boháčka. Jó to když měla přijet teta s ovčandou, tak to jsem nemohla dospat, jak jsem se na ovčandu těšila.

Děti to teda asi mají po mně.

No ze mě babička nebude. Moje děti děti nechtějí..

Já děti nemusím a nijak se tím netajím, ale zároveň krev není boda, takže bych svoje vnouče milovala… až bychom se prokousali  do fáze, kdy dítě zvládne hrát prší, člobrdo, z pohádky do pohádky, dostihy a sázky a žolíky, tak to je pohoděnda. Ale zároveň vnouče není nic po čem bych toužila.

Mrzí mě třeba přístup některých členů mojí rodiny, když zjistili, že moje dcera děti nechce “ no jo… další taková”. A nejvíc mě na tom všem štve dvojí metr.. můj syn tudíž chlap děti nechce a nikdo neřekne sni popel, moje dcera děti nechce, tak je divná, protože každá ženská musí chtít děti.

Tak je fakt, že když se jedná o nějakej prvotní průjem, tak jako první mě napadne, že pesanům prostě něco nesedlo, nějská dietní chyba a tak večer dostanou k večeři buď dětský piškoty a nebo suchej rohlík.

Pokud je průjem ještě druhej den, tak nasazuju dietu a jako chronický krmič od stolu s touto činností ihned přestanu.

Třetí den odjíždím ns veterinu neboť to u mých psů není normální, aby 3 dny průjmovali.

S Matesem jsem takhle byla vloni, měl i teplotu… radši budu vypadat jako hysterka než něco zanedbat.

Zapisuju si do dlouhodobé paměti… teda doufám, že tuto informaci nebudu potřebovat… resp. že jí využiju co nejméně.

Zrzavci:

Ještě jen takový osobní poznatek - když jedete dietu - ne vždy je vhodná rýže. Mám osobní zkušenost, že psům dieta s rýží problém prohlubovala. Od té doby používám při dietě suché vařené brambory, mrkev, libové kuřecí. 

V průběhu času se mi to ověřilo i u jiných, než mých psů.

Vím, psala jsem to několikrát, ale zase jsou věci, které je asi lepší zopakovat.

No tak to je dobrý vědět…. já na dietu vždycky dávala rýži s mrkví a masem, vše vařené, by mě nenapadlo, že by právě v rýži mohl být problém.