Tak ono co si budem…to můžeme být outlocitní jak chceme, můžeme si 100x říkat, že pes chudák nemůže za svýho pánečka debula, ale když dojde na lámání chleba a útok na mého psa, na mě …tak pokud je nějaká možnost konat, útok odvrátit, popř. již probíhající přerušit, tak asi nikdo z nás nebude přemýšlet o tom, aby chudáku pejskovi neublížil, protože jinak bude ublíženo jeho psu a nebo i jemu a to teda bližší košile než kabát.
Leithian:Taky jsme se rozrostli 😁
Diblík dělá svému jménu čest. 🤣
🥰
omlouvám se všem, že tady plevelím vlákno a jsem OT…
Hele jak jsem psala, třeba si všechno myslím úplně blbě…neříkám, že jsem nezkoušela učit správnému chování a pozitivně motivovat-odměňovat správné chování, ale jsem asi na tohle střevo, to mi nefungovalo…hlavně jsem člověk, co to neumí a nebudu se dohadovat a obhajovat, prostě ne, to mi nejde. Jako občas mám pocit, že tu teorii chápu, ale nedokážu to aplikovat v praxi resp. ne vždycky.
No a s tím potlačováním chování…hele taky se nebudu hádat, že máš nebo nemáš pravdu, protože opět…já to prostě nevím…vím jen jednu věc, že pokud jsem byla uvolněná, sebevědomá, v pohodě, tak holky fungovaly bez mojí intervence nějakého okřikování, napomínání… ano, když jsem s tímhle začala, tak jsem neměla problém na ně případně houknout ve stylu“héééj, co je…zklidněte hormon a švihejte na místo a chraň vás ruka páně” a byl klid. Sice to není učení nějakého chování, ale vzhledem k tomu, že k problémům docházelo v přítomnosti mojí osoby, tak mi přišlo logický dát najevo, že v mojí přítomnosti tohle nebudu tolerovat a komu se to nelíbí, tak z mojí přítomnosti vypadne ven….nebo prostě ode mne pryč.
Hele možná to je celý špatně, ale jak je teda možný, že jsem už měla s napadáním nebo spíš odháněním Giny problém i na zahradě, pokud jsem tam byla…jakmile jsem se hla, tak první co Jess udělala, tak okamžitě se zaměřila na Ginu…a pak když jsem se teda psychicky sebrala, podařilo se mi hodit do klidu a nahodit zpět moje sebevědomí, tak během jednoho dne byl klid a to bez nějakého mého přispění a měla jsem klidnou, uvolněnou čubinu, co neměla ani v náznaku tendenci mít Ginu v merku…..no kecám…asi 2x jsem jí hned zkraje okřikla jménem…ale před tím restartem nefungovalo nic a potom stačilo 2x houknout jméno a tím to skončilo.
A to samý se mi stalo u Sáry…po “mém restartu” …jak kdyby mi jí někdo vyměnil a najednou to šlo…během jednoho dne, co jsem nedokázala za ty cca 3 měsíce předtím.
Tady nechci spadávat do nějakých debat o CM, ale přijde mi, že to jeho omílané “relax” a záleží na energii, že na tom něco bude, že i na tom může v některých případech hodně záležet…
Nejsem kynologickej talent a vím to o sobě, asi dokážu fungovat jen na ty energie a pocity, více méně na principu já pán ty pán, pojďme se nějak dohodnout, jak budeme fungovat…což je na jednu stranu velmi pohodlné (pokud tedy nemám psa, co potřebuje, abych mu říkala, co má dělat viz Jack a Matěj), na druhou stranu, pokud se mi ta energie rozbije, tak může nastat problém ….takhle to prostě vidím já.
Někdy mi přijde, že o psech přemýšlím úplně jinak, než třeba ty…nebo asi většina…a rozhodně netvrdím, že ten můj pohled na psa je správný…
hmn:“Zase na druhou stranu, když jsem měla problémy s holkama, tak vlastně pomohlo Rudou stále omílané “zrušit anarchii a nastolit diktát”, ale i k tomuto jsem pořád ještě potřebovala být šéfíček, jakmile jsem měla psychický problém..obavu, strach, tak jsem si mohla nastolovat, co jsem chtěla. Jako to člověk fakt musel mít v hlavě “tak dámy kurňa, kdo je tady vedoucí…já…takže zklidněte hormony a budete se chovat tak jak určím já..” opravdu se tak cítit….”
sardullah, ale však přesně toto nefungovalo…
“Ale těmto lidem nebude fungovat žádná rada. Žádný pes nebude respektovat člověka, který nebude pro něj autorita.”
tak s tímto ale kua nesouhlasím
VŠEM bude fungovat znalé učení a vedení psa
a když budou se psem zacházet moudře, tak se stanou (mohou stát) přirozenou autoritou
ne tou založenou na strachu
To se mýšlíš…pokud jsem se cítila jako sebejistá “vládkyně všech moří”, tak mi holky fungovaly, pokud jsem po nich šlapala ve smyslu, že jsem nepřipustila žádnou nepřístojnost, tak mi holky fungovaly. Vlastně začaly fungovat, až když jsem se hodila opravdu do psychický, sebevědomý pohodičky …nevím, jak to popsat přesně. Měla jsem to podobně se Sárou, když mi začala blbnout…dokud jsem opravdu nebyla BŮH, co VÍ, že zvládne všechno na světě, tak byl problém. Jako přijde mi, že u některých psů je to prostě potřeba…nevím, tolik zkušeností nemám, možná je to náhoda, že to bylo u dvou fen, které na mě byly omega navázaný a tak každý můj úlek, nejistotu, úzkost, strach vnímaly velmi intenzivně a prostě to taky ihned chtěly řešit…zatím co, když jsem opravdu byla klidná, sebevědomá s takovým až trochu naštvaným odhodláním…u Sáry jsem to zlomila tím, že jsem se fakty namíchla a řekla si “kurňa…když zvládnu půltunovýho koně, tak nějakej psí záprtek s 50ti kilíčkama se mnou nebude vorat”…a najednou, jak když ti někdo vymění psa ze dne na den….a to samé bylo s Jessinou.
Že jsem dala Jess pryč není proto, že by to nefungovalo, ale že jsem tohle rozpoložení nebyla schopná udržet v přítomnosti manžela…to jsem si mohla říkat horem dolem “jsi bůh a všechno zvládneš, nikdo se tady prát nebude a když něco, tak to zvládnu…utnu to Kanimůrám ve fázi myšlenky, ještě než k něčemu dojde”…jenže říkat si to nestačí, když má člověk strach, že k něčemu dojde před manželem a ten hned přihopsá a odtáhne si Ginu pryč a ještě mi začne vyhrožovat, že jestli se něco Ginuš stane, tak se nezná…a juchůůů Jessinka zase vyhrála, Gina je pryč a panička ubráněna….no nebudu to už rozepisovat, prostě tohle jsem nezvládla ukočírovat…svojí psychiku už tak narušenou úzkostmi, které nesouvisely s holkama a manžela. A pak byla další obava, že i kdybych to ukočírovala, tak co když se něco stane, když nebudu doma, co když by se holky sepraly synovi, nedej bože manželovi…nebo co když bude klid a na mě zase přijde nějaký trauma, který psychicky neustojím a bude se situace opakovat, protože Jess vycítí, že mám strach a bude mě zase bránit a usurbovat si mě.
No a pak jsou psi, kterým je moje “božství” úplně jedno…Gina…u ní jsem si vždycky musela všechno vyvzdorovat, vydupat, že to teda bude po mém…a zase vím, že to může být náhoda, že nemám tolik zkušeností, abych tohle mohla posoudit objektivně…prostě myslím, že jí je to šumák, prostě proto, že přestože se omega milujeme, tak nemáme takový vztah, nejsme tak propojené jako jsem byla se Sárou, jako jsem začala být s Jess. Asi nejvíc tohle demonstrují situace, kdy jdu a někde vyjde třeba pes…popř. třeba nečekaně chlap z lesa a podobně…ve mně v tu chvíli hrkne v hlavě mi proběhne “ježíši pes” apod. a v tu chvíli Sára i Jess ve střehu a pokud okamžitě nepřejdu do módu “v poho, o nic nejde”, tak to berou tak, že se bojím a potřebuji ochranu…a bohužel takový luxus jsem si u radikální Sáry nemohla dovolit “bát se” a Jess k tomu měla docela slušně nakročeno taky.
Vůbec nevím, jestli je to celé nějak pochopitelné pro jiné lidi…já tohle zažila jen u těhle dvou holek…u Giny bych klidně mohlo dojít k situaci kdy se leknu tak, že se skoro popopo… a s Ginou to ani nehne, ona řeší pouze to, co ona vyhodnotí jako nebezpečí popř. když do toho půjdu já, že na někoho “zaútočím”… třeba budu chtít odehnat dotěrného ožralého bezďáka, tak to taky přepne do bojového módu.
Prostě mi přijde, že u některých psů člověk musí být opravdu přirozená autorita, přirozený vůdce.
Hele možná melu nesmysly a všechno je jinak a myslím si to blbě, ale na druhou stranu vím, jak mi fungovaly nebo nefungovaly tyhle dvě psí holky v závislosti na mém vnitřním rozpoložení.
hmn:jako fakt?
jako s 90ti% toho, co se psy v reálu dělá a co radí lidem?
(a tedˇ myslím pořad Kočka není pes, jako aktuální mediální výstup)
Podle mě je pořad Kočka není pes takový nešťastný projekt. Možná u těch kočiček to má nějaký smysl, ale u těch psů, tam je podle mě toho prostoru hrozně málo…defakto chůvičky, prochajda kolem výběhů, kraťounký povídání-rady a tradá za měsíc mi ukážete kam jsme se posunuli.
Jako mě je RD myšlením blíže, uvažuju o psech hodně podobně, ale rozhodně ne ve všem souhlasím, tedy prostě takhle nejsem nastavená a musím to dělat po svém rozmazlovacím způsobu resp. jemu to možná funguje, ale tohle já dělat nechci viz odnaučování tahání důrazným škubnutím vodítka, na podruhé omega důrazným škubnutím atd.…ale když RD něco řekne, tak tomu hned rozumím, problém u RD je, že i věci, kde si řeknu “tý jo, tak takhle to chci přesně dělat, takhle chci aby mi pes fungoval” nemusí úplně fungovat, protože z mého pohledu k tomu člověk potřebuje mít tzv. alespoň trochu z hůry dáno. Zase na druhou stranu, když jsem měla problémy s holkama, tak vlastně pomohlo Rudou stále omílané “zrušit anarchii a nastolit diktát”, ale i k tomuto jsem pořád ještě potřebovala být šéfíček, jakmile jsem měla psychický problém..obavu, strach, tak jsem si mohla nastolovat, co jsem chtěla. Jako to člověk fakt musel mít v hlavě “tak dámy kurňa, kdo je tady vedoucí…já…takže zklidněte hormony a budete se chovat tak jak určím já..” opravdu se tak cítit….
A teda s ohledem na nějakou diváckou veřejnost si myslím, že zrovna do tohodle typu pořadu by byl lepší někdo jako Šusta a to přestože Šusta není můj šálek kávy…že tam ty metódy jsou jasný nebo minimálně jasnější pro širší okruh lidí. A hlavně, že ty metódy pak i širšímu okruhu lidí fungují.
Budu na vás moc myslet a držet palečky, ať je co nejdříve dobře…🌺
Kilian:….je skvělý, beru ho na záda a nic lepšího jsem zatím nenašla
Diclofenac …jako teď mám doma verzi 25mg, ale vím, že dřív mi (teda pro syna s artritidou) psal doktor silnější 50mg a nechci kecat, ale přijde mi, že i ještě silnější verzi. Pak to nějak přestaly vyrábět nebo byl nějaký výpadek či co a doktor místo toho silnějšího diclofenacu začal předepisovat veral a nimesil…jako i ten nimesil jsem si vzala, každej mi říkal jakej je to zázrak a jak to shánějí horem dolem, protože je jen na lékařský předpis…tak to my máme díky synově diagnóze nimesilu kolik chceme…no tak mě teda nezabral skorem vůbec a syn taky žádný zázračný účinky nepozoruje. To jsme se teda shodli, že zlatej brufík.
A mamka diclofenac taky brala na záda…taky verzi minimálně 50mg a teda tvrdí mi, že jí ten slabší nezabírá.
Já neposoudím…neříkám, že neberu léky na bolesti, ale naštěstí je zatím potřebuju krátkodobě třeba jen 2x do roka a většinou teda brufen…resp. jen APO-IBUPROFEN (ona už to teď vyrábí jiná firma takže se to jmenuje IBUPROFEN ANEOS)…a často třeba v lékárně ani nemaj a musím objednávat, tak se mi tam snaží vnutit dalších xy brufenů a ibalginů, že to je to samý, že ty účinný látky jsou stejný a že to i stejně funguje a rozumově by člověk řekl, že ano…ale v praxi to není pravda.
A co elektrickej ohradník?
Jinak s vámi soucítím. Já minulý týden zvyšovala plot na dvoře. Je to plot se sousedkou. Vlastně dva… ona dřevěný, chatrný, takže my jsme udělali pletivo. Vše porostlé břečťanem… paráda. Jenže letos, jak byl těžkém sníh, tak neostříhaný břečťan stáhl na některých místech pletivo i o 20 cenťáků níž… byl někde blbě uchycený vodící drát nebo co a pletivo ohnuté, vytvořila se tedy nahoře plocha. Tak jsem ale byla v klidu. Nemám psy, co by měli tendence přeskakovat ploty… do zadní zahrady mám metrovou branku a tu nepřelezou ani když se tam producíruje nějaká kočka. No a pak venku hlídali na můj vkus velmi intenzivně, tak jdu ven, abych to ukončila a Mates stojí celej na tom plotě. Tohle se mu teda už jednou povedlo jako štěněti, břečťan byl hustěji, neostříhanej se silnějšími větvemi a on na plot vyběhl z boku, jak po chodníčku, ale co vyrostl- myslím berňuchu, ne břečťan, tak už k tomu tendence neměl. Naštěstí teda neskočil k sousedům, to by asi bábu ranila mrtvice a určitě by si šli zase stěžovat na magistrátu, jako to udělali, když byl Jack jenom předníma opřenej o plot a koukal přes a zaštěkal…. a nejlepší na tom je, že si ho takhle naučil dědek, protože nosil psům piškotky. No a sousedka se lekla a jak měla na dvoře ledovku, tak sebou flákla. Na to konto jsme teda na našem pozemku udělali vyšší plot, aby se to už neopakovalo a to mi pak ještě řekla, že to se jí teda vůbec nelíbí koukat na to pletivo.
No hlavně, že se pejsovi nic nestalo. Chápu, že u psa v tomhle věku, kdy nebyl problém, je to nepříjemný překvápko.
Doron:Sardullah, musíte se léčit.
Zůstaňte pár dní v klidu ( oni to Vaši miláčci vydrží) a vezměte si alespoň Diclofenac .
No brala jsem brufen, ale diclofenac mám doma, tak můžu vyzkoušet.
Vahine:A co to, že pajdáte, děvče? Věk nás paničky dohání, já vím, ale co to, že tak najednou?
Jo jo…minulý týden mi manžel říkal “no jo no, už jsem starej” (je o 2 roky starší než já) a já mu hrdinně tvrdila, že teda já teda v 51 letech, se cítím mladě. No a protože karma je zdarma, tak mi to hned vesmír vrátil…taková blbosť…ležím a chci si nohou nadhodit deku a lup…nevím, asi jsem si tím pohybem něco natáhla a nebo skřípla a bylo vymalováno….to je pokulháníčko…mám problém i slézt z postele nebo se zvednout z gauče, o schodech ani nemluvě a ono už to i třeba občas vypadá, že to bude cajk a tak se zapomenu a tak si tím naučeným pohybem zase tu deku posunu a jsem tam, kde jsem byla.
Ono se s tím jako chodit dá, ale neuměla jsem si představit, že bych dala třeba i nějakou půlhodinovou miniprocházku. Tak dneska už to vypadá líp…doufám, že to zase nepopo…nějakým neuváženým pohybem a že teda nějakou kratší prochajdu zvládneme.
No holt už na sebe musím dávat pozor….žádné prudké pohyby…pěkně s rozmyslem v klídečku…🤪
megi-the-pes:Někteří lidé to prostě neumí a nikdy umět nebudou. Třeba umí opravit auto nebo hrozně dobře počítat. Lidí, co mají za jedna z matiky i češtiny, moc není.
Budeme se tady bavit o zvířatech, nebo všecko živé vystrnadíme?Někdy, i když vím, že mám pravdu, držím hubu. Můj život není soutěž. A život lidí okolo mne už vůbec ne.
Buďme tak hodní, nejdřív si s příchozím normálně pokecejme, a esi to někdo nemůže rozchodit, tak ok, v páté deváté osmdesáté reakci diplomaticky upozorněte, že se nám to třeba blbě čte.
Čau
Já vím, že tady máme spoludiskutérky, které prostě na ten pravopis koukají a neváhají upozornit. Já se teda přiznám, že se mi nepozorností taky povede někdy hrubka (někdy i opakovaně ta samá), navíc tím, jak se to zde nesnažím nějak slohově stylizovat a píšu, jak mi zobák narostl, tak vím, že čárky kolikrát namrskám, kde mě napadne…
Ale pořád si myslím, že i člověk, který nemá pravopis na jedničku s hvězdičkou a ani kolikrát na tu lidovku by to nebylo, může mít omega rád svýho hafana a může chtít pro svého hafana to nej a chce se někde poradit a se sem si může přijít pro radu, pokecat si o pejscích, vždyť jsme snad všichni zde defakto“jeden gang”. Zde nejsme ve škole, abychom někomu opravovali i/y a podobně. Jo jasně, někdy někdo napíše tak, že mám problém se zorientovat v jeho textu a je to děs…ono přeci jen háčky čárky a tečky a čárky udělají hodně, to zase tady nebudu tvrdit. Ale pokud se ten text dá pochopit, tak z mého pohledu to může nově příchozího odradit.
Jako, když někdo opraví mě “Sardullah, prosím tě slovo cyklozteska máš blbě píše se cyklostezka”..tak písnu “jasně, že jo…příště se polepčím” a co se stane?? No příště to zase napíšu blbě a zase jsem upozorněna a zase si sypu popel na hlavu…prostě nějak vždycky napíšu na první dobrou bez přemýšlení tohle slovo blbě…nicméně na mě to mělo výchovný účinek a od té doby, když chci napsat cyklostezka, tak si vždycky řeknu “cyklostezička”, aby mému mozečku bylo jasný, kde je S a kde je Z. Ale obávám se, že nově příchozího by to mohlo odradit a přeci nejsme žádná uzavřená sekta, přeci budeme rádi, když přibude stálých členů diskuzí, tedy alespoň těch slušných…přeci nepíšeme diktáty “Sveřepí šakali zavile vyli na bílý měsíc.” Holky moje pravopisné..hlídací...zkuste zatnout zuby a neopravovat hrubky a když tak jenom do SZ, aby to nebyla tak veřejná potupa a na neregistrovaný se vybodněte.😛
Víte, když končila Fauna a dělali jsme přesun jinam, tak na tom bylo úžasný, že jsme nebyli jen nějací náhodní anonymové, ale opravdu komunita. Snažili jsme se, aby se nám “naši” lidičkové nepoztráceli. Jako většina z nás nejsou žádní profi odborníci, ale dohromady jsme minimálně studnice zkušeností a já bych každému pejskaři-srdcaři, kdo je na tom třeba jako já a nemá ve svém reálném životě kolem sebe stejně postižené lidi, přála, aby si nás našel a do toho našeho diskuzního světa taky patřil. Aby měl možnost zjistit, že nejsme banda čarodějnic, ale aby měl možnost poznat nás lépe a aby s námi taky mohl sdílet to svoje pejskařství. Aby se s námi taky mohl podělit o všechny ty radosti a starosti, které život s pejskem přináší. O všechny úspěchy, ale taky neúspěchy. A když dojde na to nejhorší, tak aby si u nás mohl poplakat, protože my tady ho pochopíme.
Já abych se vrátila k tématu venčení….děkuji bohu, že nemám žádná akční torpéda, poněvadž už skoro týden pajdám a procházka, byť krátká, je sci-fi. Jako Ginušoidě je to jedno, ta má to povalování v povaze a bobříka pracovitosti si plní tím, že leží na dvoře, sem tam zaštěká, sem tam se zvedne a běží to ošéfovat k brance a nebo příležitostně vyřvat sousedovic kocoura za plotem, večer se pomorduje s Matesem a pak až si jdu lehnout, tak se svalí v ložnici u dveří a hlídá můj klidný spánek. Ale Maťulkovi to chybí…tak dneska už se snad večer pokusíme alespoň obejít to kolem komína…..
Teda …zrovna nedávno jsem si říkala, po té, co pozoruju toho našeho berňuchu a to i v interakci třeba s dceřiným psem…kluci jsou od sebe 2,5 měsíce, akorát ausík už je na toho mýho móc akční a vyhovoval by spíš kámoš podobného temperamentu, že bych klidně šla do psích dvojčat - BSP kluků (jako teď už jen hypoteticky, neboť další štěndo už si asi nikdy nepořídím, natož dvě štěňata)a to jsem po berberech říkala, že to má svoje nesporné klady mít psí dvojčátka, ale že už bych do toho podruhý nešla, že je to záhul venku vychovávat a socializovat každýho zvlášť. Jako mi přijde, že by náš pes uvítal brášku ve stejném věku, že by jim to vyhovovalo a to i s ohledem na pubertu a dospívání.….že jedině by to byl zase záhul pro mě, ale že kluci by asi byli spokojení…
Možná je to tím, že mám na toto plemeno asi spíše subjektivní názor a psí kluky - berňáky - znám vlastně všechny podobného ražení jako náš Mates.
Zase je pravda, že když jsme byli naposled u veta, tak říkal, že má Matěj skvělou povahu..tak říkám “no jasně…je to berňuška” a vet říkal, že to bych se prý divila…
Orionka:Určitě se Sardullah souhlasím. Jen ta poznámka o dvou mírných plemenech nemusí být pravda.
Vím o feně leonbergra, která byla neúplatný ostrý hlídač. A to tak, že návštěvy se musely hlásit telefonem, aby fena byla včas zavřená, jakmile už byla návštěva u vrat a fena z druhé strany, bylo hodně problematické až nemožné, ji odvolat.
Já nerozporuju, že leon nemůže být ostrý nekompromisní hlídač…vlastně i těch pár bernardýnů, co znám jsou výborní hlídač…třeba táta mých berberů k takovým patřil. Mírných jsem spíš myslela, že s nimi není tak složité pořízení…jako neříkám můžou být trošinku tvrdohlaví, trošku pomalejší na plnění úkolů, ale zase to nejsou plemena na kterou je potřeba být nějaký dlouholetý mistr světa omeleta.
Jako taky jsem berbery zavírala, když měl někdo přijít, protože fena mě střežila tak ostražitě, že by mohla špatně vyhodnotit třeba přátelské poplácání, napřaženou ruku…ale že bych jí nemohla jít zavřít v momentě, kdy už byl někdo u branky…no to si vůbec neumím představit. Já teda naopak znám leony jako velmi příjemné rodinné psy a dobré hlídače…sama jsem leona chtěla, ale nějak to nevyšlo.
No a s tou kastrací toho 6ti měsíčního leonka, tam mi fakty přijde, že to paní někdo poradil, ale přijde mi, že jí to rozhodnutí musel posvětit i veterinář…protože si myslím, že paní je ovlivnitelná a kdyby jí vet řekl, že to je blbost, tak by si dala říct.
Tady v tom případě si bohužel myslím…i když to v pořadu nezaznělo…že kastrace byla provedena jako výchovná. Myslím si, že leonek mohl být rozjívený trdlo makový, v šesti měsících už ne úplně drobeček a řekla bych, že to někdo “chytrej” majitelce poradil, že se po kastraci zklidní…možná se mýlím, ale spíš bych řekla, že nee. Myslím, že ze stejného důvodu má bernardýn aplikovanou chemickou kastraci.
Obecně si u této majitelky nemyslím, že by se na výchovu psů nějak vybodla…naopak chodila se psy prý na cvičák…a tam jí snad řekli, že s oběma psy nebude moci chodit ven najednou, že je nezvládne (jako jasně, že člověk s dvěma psy musí vzít i každýho extra, ale mě to vyznělo jakože je nikdy nezvládne). Tak to bych právě předpokládala, že mě na tom cvičáku naučí, jak dva obříky, ve své podstatě mírných plemen, která dle mého názoru s trochou snahy a laskavou důsledností, s pozitivním přístupem a odměnami vychovatelná jsou. Jako pesani, jestli jsem dobře zachytila info jsou cca dvouletí…tam už bych předpokládala, že mám to “nejhorší” za sebou a že už se minimálně začíná blýskat na lepší časy. Navíc Ruda v té reportáži i říkal, že na leonka je moc tvrdá, že na něj jde tak nějak cvičákově (ne pozitivkou) a tenhle leonek je dušinka citlivá a bojí se jí. U bernardýna to ještě “vylepšila” asi v roce neodborným používáním EO…
Mám náběh na infarkt, když si představím, co všechno se teoreticky mohlo stát… tak hlavně, že to dobře dopadlo.
To by ses divila… prej poděkovat za svíčkovou… když se zadaří a zbyde knedlík a madam už nechce, tak max řekne “ už nemůžu, tak to můžeš dojíst” a odejde…jó to Matýsek ohledně svíčkové promluví…
Matý, na, pojď si vzít.
A co to je?
Svíčková … zkusíš to? Hmmmmm to je mňaminá.
Mates čuchne a řekne “ fuj, tak to taky nejim”
No můžeš se o tom hádat s mojí Ginuš… ale ne teď, teď spí… a ona si musí schrupnout alespoň 5x denně, aby měla sílu na hlavní spánek dne, tak jí budit nebudu… bůh ví, co by mi na to řekla🤪
Já bych to shrnula asi tak, pokud bude pes bez bolestí, popř. sice s bolestmi, které se dají zvládat medikací, pokud má chuť do života, umí se radovat, pokud jsem schopná zajistit i přes pejskovo postižení důstojný život a je v mých silách… fyzických a časových se o svého psa postarat, tak si myslím, že většina majitelů pokud je to alespoň trochu možné, tak to pro svého psa udělá… bohužel ne vždycky je to možné.
Mám Stárek diesel… otáčky se doporučujou 2000-2500 , tak se snažim to v tomto rozmezí držet, ono to není těžký, protože když člověk jede normálně, tak to tak vychází.
Pro mě teda není naftový auto moc vhodný, protože nejezdím dlouhý trasy, ale prostě s érou aut typu van a terénní to tak nějak vždycky vyjde s naftovým motorem.
Já teda mám v hlavě, že se v katalyzátoru vypaluje bordel, když se jede nějakou dobu rychlostí cca 100 km/h … do práce jezdím po obchvatu, tak někdy si trasu trochu protáhnu a na tu stovku to přišlápnu. A další, co mám v hlavě je, že by se jednou za čas mělo šlápnout autu na krk, aby se protáhlý ventily… tak s tím teda problém nemám… samozřejmě se zahřátým autem… stačí když nejedí tzv. na spotřebu…
No a výměny oleje? Můj mechanik kamarád, co má autodílnu říká, že když jezdím převážně město, i když částečně po obchvatu, tak mám olej měnit tak po 8tis… resp. 10 tis. je max, ale že to mám měnit 1x za rok i když tolik mít najeto nebudu a já teda měním 1x ročně nájezd mám ročně kolem 5000 kiláků. A je teda fakt, že přestože jezdím ve starých pikskách, tak s motorem jsem měla problém jen u jednoho auta, tam začaly odcházet vstřiky… po sedmi letech, co jsme ho měli a pak jsem se někde dočetla, že to může být i nekvalitní naftou a tak jsem se přestala honit za levnými pohonnými hmotami a tankuju pouze vervu z Benziny… alespoň tu na netu dost vychvalujou. Můj manžel mi minule říkal… prosim tě, já tankoval furt na Moll a nic se mi s autem nestalo… no miláčku nějak jsi pozapomněl, že když jsi po třech letech toho tvýho tankování na této pumpě auto prodával, tak s tím, že je potřeba minimálně jeden vstřik vyměnit…. tak nevím… asi možná náhodička.
