Příspěvky uživatele

Kilian:

…děkuju….s tím záměrem jsem z redakce Psích sportů byla oslovena….nejlepší byl nadpis rozhovoru   “MOTÝL mezi ovčáky a maliňáky” ten mně fakt dostal…. 

MOTÝL mezi ovčáky a maliňáky

No ale je to svatá pravda pravdoucí…když dáváte fotku, jak Keliš stojí na bedně a vedle něj pracovní plemena, tak to vždycky ukazuju i kolegům v práci.

 Vždycky si říkám, jak já bych dorazila někam na soutěž se svým ovčounem, oba bychom se následně dost nasmáli, když bychom viděli soupeře “motýla” a pak ty kyselý ksichty až by nás ten srandovní bílý “gaučáček” vyklepnul na tři doby….🤣. Jako já osobně bych to brala jako potupu…a je jedno, že bych vám s úsměvem gratulovala, jakýho máte šikulu a jak to UMÍTE, ale v hlouby duše by tam ta potupa byla…😄

Si kolikrát říkám, že je dobře, že mám tu svojí bílou pasteveckou Kanimůru, my se jen tak potutelně usmíváme, když jí čtu, jakýže jsou tady šikovní pejsci a co všechno dokážou na povel…teda Gina taky na povel poslechne, když se sejde správná konstalace hvězd, rosný bod s jejím chtěním….jako když řeknu SEDNI a ona si zrovna chtěla dřepnout, tak to klapne a vypadá to naprosto úžasně. No většinou to neklapne, takže buď udělá něco jinýho, třeba lehne si a můj koment? “a nebo tak” a nebo to naprosto ignoruje a co udělám já? Budu vyskakovat jako čertík z krabičky, že ten pes doprčic VÍ, co je sedni, umí to, tak proč si nedřepne?…nee…já řeknu “a nebo ne”….kolikrát ze mě vypadne povel tak nějak automaticky, ani z provedením nepočítám,neboť mám i psa, který na povely reaguje a Gina poslechne, tak to je ale překvapení…to potom říkám “héj, ty jsi si sedla? Ty jsi si sedla na povel? Kdo jsi a co jsi udělala s mojí Ginou?” a volám na kluky doma “hele, viděli jste to…já jí řekla, ať si sedne a ona si fááákt sedla”

Jo a to je přesně to, co mi vyhovuje, jinak bych to ani nechtěla a já o to víc fandím ostatním a jsem pyšná na zdejší mistry světa omeleta a na šampiony krásy…ale nejen na ně, jsem pyšná i na dílčí domácí úspěchy a dmu se pýchou, když se nám tady narodí štěňátka…samozřejmě ta nejroztomilejší na světě, po té nej mamině….

Takže říkám…"hele Ginuško, Kelíšek zase vyhrál…a ovčouni zůstali až za ním" a Gina říká “jo super…vůbec nevim, kdo je to Kelíšek, ale když máš takovou radost, tak mi můžeš dát pusu a piškot”

No jó…to my všichni víme, že Kelišek je nejlepčí❤️, samozřejmě v tandemu se svojí úžasnou paničkou a teď si to přečte “zbytek světa”👍

Tak do lesa resp. na procházkách se psy jsem ještě nikoho ze známých nepotkala…takže to nehrozí. Mě sejří i to oblékání postroje Gině, ideál by byl jen obojek, natož se ještě malovat… to bychom se nikam nevypravili.

Selfíčka s děckem chápu… taky bych mu nechtěla dělat ostudu… naštěstí moje dcera si dělá selfíčka jen se psy a ty máme vždycky krásný i bez mejkapu😜

Já bych teda vyzdvihla toto moudro, to je ze života. Já se teda nelíčím a teď si se mnou kámiška udělala selfíčko a vypadala jsem na fotce jak stařena, takže jsem usoudila, že se nedá svítit a že je prostě potřeba si pokaždý, když jdu mezi lidi, nakleslit na ten ksicht nějaký hezký obličej…

O tom objímání jsem to četla už několikrát a víme všichni, že to neplatí obecně… jsou psi, kteří nevyhledávají fyzický kontakt s páníčkem… jako můj chrťák, ale ten zas vyhledával mojí přítomnost… v noci chci spát s tebou v posteli, ale nehladit prosím, jinak po pátém pohlazení odcházím. A pak máme psy, kteří se do náruče vysloveně cpou a chtějí objímat… chtějí pochovat… chtějí si ke mně lehnout a přitulit se a obejmout a když se obejmutí nekoná, tak mi hrabou tlapou mojí ruku, ať objímám… to byl můj berber Jack.

A pusinkovat se prý taky nemá, protože to je za prvé nehygienické a za druhé to prý vůdce nedělá, olizovat podřízené. 
A to nalepení a opírání psa o nohu páníčka, tak to se prý taky nemá psu dovolovat, prý si pes takhle páníčka přivlastňuje.

No takže si myslím, že my, co máme trochu empatie a selský rozum, víme, co náš pes má rád a co ne a v jaké míře a ti co rozum nemají, tak dál budou mačkat v náručí vystresovanou čivavu.

Je zvláštní, že mého psa vůbec nezajímá, že když si na mě lehne a váží přes padesát kilo, tak že se mi blbě dejchá a že pak žadonim ať sleze, že se dusím… Sára… taky by si měli přečíst nějaký článek, že tohle můžou jen čivavy a ne Sáro, padesátikilová čivava neexistuje, to ti nesežeru, že tě tvůj taťka bernardýn adoptoval. A Mates taky hupne chlspům kolem krku a pevně je objímá, protože s sby mu neutekli, než jim stihne vyčistit uši…. tohle já udělat psu, tak už jsem za tyrana.

Tak je pravda, že grancle mi spíš připomínaly granule, co jsem kupovala králíkům 😎

Vzhledem k tomu, že jsem granule začala používat, abych si nemusela dělat hlavu, že nežravá madam nevečeřela a aby případně neměla hlaďánek a vzhledem k opravdu malému množství granulí, které sní je u u nás priorita chuť.

Dneska už bych pro Ginu granule nepotřebovala, asi z důvodu kastrace už jí více méně normálně, ale aby se to nepletlo, tak Mates je taky nežravka, takže granule máme pořád.

U nás teda chuťově vede Fitmin a Taste … spotřebu mám cca 50-100 gramů na psa a den… granule mají nasypané pořád, ale samy vidíte, že spotřeba je minimální a to jsou to ty granule, které chutnají a stejně o ně psi nemají extra zájem. 
Obecně ke granulím bych řekla, že moji psi mají šanci si vybrat, zda budou jíst granule a nebo maso a maso teda u nich vyhrává na plné čáře a jsem teda ráda, že tihle psi, kteří preferují maso, se dostali ke mně, kde jim to maso dopřeju.

No tak Gina zase tyhle grancle nejedla vůbec. 

U nás včera večír pršelo a po tom dešti bylo příjemné klima, tak jsme se šli s pesanama cournout… dneska už je tam zase vedro jak prase….

Včera jsem musela jet do města a na hlavní ulici chvíli po poledni, takže v tom největším horku tam jede pán na elektrickým vozíku s vedle něj po té rozpálené ulici jde asistenční pes… tak mi ho bylo fakty líto… toho psa.

hmn:

myslím, že to je i daň za to, že nevyrůstají ve smečce
absence smečkového chování, absence psích vzorů, psího učení…

Tak doma se smečkou zkušenost nemám, ale ….. přijde mi, že u štěňat…a to je čistě můj soukromý laický názor je spousta věcí o nějakém instinktu a že nejde primárně o strach, ale o “obranu”, že štěněti instinkt velí dávat si na podezřelé věci majzla…že to, co na první pohled vypadá jako strach, je prostě jen opatrnost.

No a pak máme samozřejmě různé povahy…ono jasně, někdo se pak může bránit útokem, někdo útěkem, někdo to řeší pozorováním z “bezpečné” vzdálenosti, někdo preventivně dělá bububu.

Jako troufám si říct, že tohle už je vidět i na malých štěňatech…viděla jsem několik vrhů štěňat u chovatelů….někde s rodičovským párem, někde máma+babička+ třeba dvě psí tety, někde máma+babička+strejda…prostě štěňata vyrůstající s větším počtem dospělých psů, než jen s matkou a není vyjímkou, že i v rámci jednoho vrhu a bez ohledu na to, jak se chovají dospělí psi rozdíly jsou.  Některá štěňata se do všeho hrnou po hlavě, některá jsou opatrnější. Když štěňata něco hodně poleká, tak často taky reagují rozdílně…některá vyrazí do “útoku”, některá začnou zdrhat, některá si to musí promyslet….

A tak si myslím, že to funguje i nadále. Jessinka vyrůstala s Ginou, kterou jakýkoliv statický předmět, jakoliv podezřelý, nechával naprosto chladnou bez reakce…a stejně Jessi přistupovala k takovým věcem s vélikou rozvahou a nedůvěrou. A naopak Gina, která řešila každou osamělou osobu na místě, kde dle jejího neměla co dělat, tak to zase nechávalo chladnou Jessí. Pokud by se malá Jess měla řídit přístupem svojí starší spolubydly, tak si myslím, že by na stejné podněty měla reagovat podobně…tak jak to vidí u služebně staršího psa.

Opravdu mi přijde, že štěně se narodí s nějakou základní danou povahou a na základě této povahy potom “řeší” neobvyklé situace.  A záleží na tom jaké nasbírá zkušenosti…a neříkám, že v tom sbírání zkušeností nepomůže služebně starší vyrovnaný pes…psi, ale to sbírání zkušeností nějakou dobu trvá. 

Vždyť to víme všichni…socializace…někteří psi zvládají s klidem téměř vše, bez toho, aby je člověk se vším seznamoval, někteří se zase potřebují v určitých situacích, prostředích tzv. co nejvíce ochodit.

A pak na to má dle mého opravdu velký vliv dospělost…psychická…a klidně zase uvedu jako příklad Ginu.  Jako malá vše v klidu naprostý nic neřešící suverén, pak povyrostla a opravdu jí dostat do budovy kamkoliv, kde to neznala…problém jak prase, prostě nejdu a hotovo dvacet a teď opravdu nevím, jestli to byla strachová reakce na neznámo a nebo jen opatrnost, instinkt nechodit do cizího brlohu…a dneska je to dospělá dáma, která s klidem vejde suverénně kamkoliv…a není to nějaká moje kynologická zásluha, není to žádné napodobování jiného psa, prostě dospěla a z opatrného mlaďocha se stal zase naprostý suverén a opět na tom nemám z mého pohledu absolutně žádnou zásluhu.

Období stracchu…  nevím jestli to nazvat přímo období strach a teď teda mluvím o mých pasteveckých holkách… bylo to spíš období, že každá podivnost se musela řešit. Holky pastevecký… koho, čeho by se bály…spíš takový období, že si ještě nebyly úplně jisté, neměly dost zkušeností, neodhadly přesně, co představuje nebezpečí a co ne a tak jsme byly podezřívavé s buď to řešily tak, že si zavelely k útoku, zpátky ni krok a nebo naopak udržovaly bezpečnou vzdálenost a pak jsem jim teda dopřála čas, aby si situaci vočíhly a pak jsme to spolu řešily.

U nás v parku, kam jsme chodily pravidelně začaly před vánoci rozmísťovat stánky… cestu, kterou šly x krát a nic tam nebylo a nejednou bouda… Jessi zásek chvilku pozorovala a pak jsme šly boudě vynadat a naplácat, že mi děsila pastevce.

Gina zase odmítala vstupovat do neznámých budov a snažila se sežrat důchodkyně s hůlkama, bruslaře, osamnělé houbaře, cyklisty, běžce, chodce…. a to už jí bylo přes rok. Tak mě to zas až tak nepřijde, mám psy, kteří dospívají později a i když to zvíře vypadá fyzicky jako velkej pes, tak je to furt ještě nezralá malina.

Jo jasně pejsovi vysvětlujeme, jsme mu oporou a myslím, že pokud má nějakou standardní nervovou soustavu, tak z toho nakonec vyroste. 
Já si nemyslím, že u starších štěňat a mlaďochů to není úplně a jen o strachu… spíš si nejsou jistí v kramflecích, když narazí na něco prapodivného. Ještě si neví rady co s tím.

Porsche je super…. taky by se mi líbila taková 911 žlutá. Ale kolik narvu do porsche psů velikosti malého medvěda.

Jo jasně, když je člověk za vodou, tak má k tomu poršátku i auťák, kam ty psy nakládá. Jo taky jsem jeden čas měla jak sporťák, tak velkej van… a super. 

Dneska o xy let později se priority změnily, stačí mi starej teréňák a jsem spokojenej člověk. Ze sporťáku už bych asi nedokázala vystoupit jako dáma, spíš bych vylezla po čtyřech. 😅
 

Sarah01:

Moji prckové mají zítra 6 týdnů.

Jsou kouzelní….😍

Já kalendář neobjednala, protože pro takový formát nemám využití a ani ho nemám kam dát…. ale holky zrzavý a megínkový, kdybyste se příští rok rozhodly zase vyrábět kalendáře, tak co třeba takovej viz foto. To má pro mě přidanou hodnotu nejen v tom, že tenhle typ prakticky využiju, ale obrázky od Zrzavců bych si mohla nechat zarámovat. Neboť Zrzavcová je pro mě nejen top autorka, ale její obrázky mě neskutečně baví a zlepšují náladu. 

Aluška:

Příští týden budeme o dukát bohatší. Teda o Dukátka. Naše smečka se rozroste, seznamte se - Duque Estrella del bosque - Dukátek

Ťuťánek 😍❤️

Sardullah:

U nás někde v sousedství hárá nějaká psí slečna. Tak to nejdřív vypadalo, že to bude s Matějem tentokrát na pohodu… trochu si pokňoural, ale jedl normálně … no bohužel to byl jen nějaký začátek… s jídlem jsme momentálně tak na štýru v lepším případě na trojku a furt musíme hlídat, aby neobtěžoval Ginu…. tak doufám, že už to brzy bude za náma a budu mít zase normálního psa… s těma chlapama je kříž😵‍💫

Ps: no a teď mi ještě kleknul noťas… když se daří, tak se daří…🙄

No teda vím, že to sem do tohoto tématu nepatří, ale potřebuji navázat na svůj příspěvek…

je všerejší večer a skončila jsem tedy tím, že mi kleknul noťas, Fajn…lehnu si do postele, koukám na televizi …já jsem nespavec, takže už je hodina po půlnoci, sleduju Buffy, přemožitelka upírů a najednou koukám …na stropě nějaká tmavá skvrna…pojala jsem podezření, které se mi potvrdilo, když jsem na strop posvítila…pavouk..pokoutník….a nastala akce P…nejdčív jsem si zkusila cvičně stoupnout na židli, jestli z ní dosáhnu na strop, pak odnést židli k místu, kde se nachází pavouk…strop nad krajem postele…na stolek vedle si připravím sklenici, najdu něco, čím pavouka podeberu…celou dobu ho furt sleduju, ani se nehnul…celou dobu už jsem měla samo domo rozsvíceno…no a už teda nachystáno, beru do ruky sklenici a na ten okamžik jsem jukla na tu sklenici a zpět a …pavouk nikde. Teda dost pochybuju, že stihnul zaběhnout za postel …i když to by na situaci nic nezměnilo…takže další varianta, co se nabízí je, že prostě hupsnul do postele …už jsem to zažila….prohledala jsem s baterkou vše, pavouka nenašla. No a jako vím, že člověk nikdy není dál než 3 kroky od pavouka, ale když víte, že tam to pavoučí hovádko je, tak je sci-fi si lehnout do postele a o nějakém spínku nemůže být řeč…tak ještě že máme velkej barák…v noci jsem se stěhovala do bývalého dceřina pokoje….a dnes bude v ložnici akce velký vysavačový úklid a ani tak nevím, jestli tam to spaní dám, pokud tedy pavouka fyzicky nenajdu, což si nemyslím.

A tak já nemůžu řîct, že by to byla až taková hrůza, když se na to kouknu objektivně… jen mě to prostě trochu otravuje… jasně hlady neumře, sice se v jídle nimrá, ale není to tak, že by vůbec nejedl, sice pokňourává, ale tak není to celej den nonstop…. no a pak se teda snaží Gině… kdykoliv jde kolem ní… olizovat uši, oči.. teď pislední dva dny i naskakovat, ale taky ne nějak urputně furt, ale už to prostě vyžaduje korekci z naší strany. A nej problém… to co mě otravuje nejvíc…. Gina v tomhle pičasí přes den vegetí ve sklepě v prádelně, Mates do prádelny nechodí, ale teď je v režimu “ ležím s Ginou” tak si tam chodí lehat k ní a to je na pohodu, pokud se tam usalaší Gina jako první… ale… když tam seběhne první Mates, tak si Gina dřepne na schody a kňourá a poštěkává, protože madam si nepůjde do prádelny, když je obsazená.

No takže žádný drámo, ale jak jsem zvyklá na pohodičku, tak je to takový 100x nic umořilo vola.

U nás někde v sousedství hárá nějaká psí slečna. Tak to nejdřív vypadalo, že to bude s Matějem tentokrát na pohodu… trochu si pokňoural, ale jedl normálně … no bohužel to byl jen nějaký začátek… s jídlem jsme momentálně tak na štýru v lepším případě na trojku a furt musíme hlídat, aby neobtěžoval Ginu…. tak doufám, že už to brzy bude za náma a budu mít zase normálního psa… s těma chlapama je kříž😵‍💫

Ps: no a teď mi ještě kleknul noťas… když se daří, tak se daří…🙄

Jo to si pamatuju u Matěje… resp. koukám na Ginu a ono je od krve, v první chvíli mě to vůbec nenapadlo, že to je od štěněte …kvůlivá přezubování a tak jsem prohlídla oba psy, zda nejsou zraněný… docvaklo mi to až následně.

Gina říká, že s venčením resp. s procházkováním počkáme, až bude příznivější provozní teplota. … už jsme si mysleli, že se konečně ochladí a ono se zase oteplilo 😵‍💫

No ono je to vlastně takový zvláštní, když se nad tím zamyslím… nikdy bych nedovolila návštěvě, aby k mým Sárinám… k ovčandě i berberce.. přišli na návštěvu se štěnětem, ale nikdy jsem neměla ani zrnko pochybnosti, že by mohlo být ublíženi našemu štěněti resp. štěněti, které přinesu já.

Vždycky mi přijde, a teď beru v úvahu jen moje radikální psy, že je kurňa rozdíl mezi “naše” a “cizí” a je šumák jestli je to dítě nebo štěně nebo kotě nebo….