Příspěvky uživatele

Fatia:

Já to cca před 15 lety zkusila, dávat na venčení našemu psovi košík. Protože měl 60 kg a přišlo mi to fajn, prostě pro jistotu okolních lidí i psů… A vzdala jsem to po necelém týdnu. Velkého černého posa se bálo 90 % lidí nepejskařů a 85 % lidí pejskařů. Velkého černého psa s košíkem se báli všichni a on měl lidi i většinu psů rád, košík ho dostal do absolutní izolace. Nevím, jestli se to změnilo, ale cca před 15 lety v Praze košík = agresivní pes. Stejnou zkušenost jsem měla i s menší psicí, ta zas někdy nosila košík kvůli žraní hnusů. Taky to hned každý komentoval, jestli je zlá…

Ano, přesně, proto jsem přestala pejsánkovi dávat košík o něco dříve, než by mi bylo příjemné. Protože se mu pak prostě všichni vyhýbali, a on to měl přitom jen pro jistotu.

To předchozí pes košík mít musel skrz agresi a kontakty jsme si museli najít i přes to a jinak. Ale prostě to tak je, že mít náhubek jen pro jistotu nebo kvůli žraní hnusů je dneska už dost omezující. 

A dnes příhodička jako z učebnice - přicházíme k tůni, tam sedí slečna s mobilem a v tůni obří labrador, takovej ten co vypadá jako menší medvěd hnědý. Slečna kouká, že přicházíme, sedí, medvěd nás vidí, štěkne a tryskem z vody k nám, slečna dál sedí, “nebojte on je hodnej”… ale teda torpédo si do psa nalítnout nenechám. Tak jsem medvěda zarazila ručně a říkám, že to teda ne, že kdyby přišel normálně, tak klidně, ale tohle by můj pes fakt nedal. A držela jsem medvěda, až se musela chudák slečna nakonec zvednout a jít si psa ulovit. Se cítím dobře, jak se mi to povedlo vyřešit.

šutřík - Jo, klošové a hmyz jsou teď pěkně protivní i u nás. Zatím však nevidím přímou souvislost.

Ronja - a máte nějakého osvědčeného dermatologa? 🙂 Na podcasty mrknu, díky.

Nevím, no, já sama mám obecně svědivou kůži, tak vím, jak je to protivný a jak se s tím stejně nedá nic moc dělat a na příčinu jsem za celej život taky nepřišla, žejo 😀 Ale na tom zvířeti si prostě člověk říká, aby něco nezanedbal, aby to nebyla nějaká snadno řešitelná blbost… nejsem v jeho kůži, tak můžu posuzovat jen dle vnějších projevů …

Já bych jen, sardullah, chtěla dodat, že když se ze psa nechá udělat utěkář, šikovný kus projde i zamčenými dveřmi …. ehm …. 🤪 

Jé, ale tohle na mě dost funguje! Zkuste mi tu ještě chvíli psát, že to bude složitý naučit, a já se hecnu a máknu na tom, abych dokázala, že s ním to nakonec tak složitý nebylo 😀

To jsou dobré podněty, třeba jednou nebudu líná a fakt to s ním doma nacvičím 😀

Venku se mi podařilo vybudovat solidní “fuj”, konec čmuchání a jdeme dál. Ale má to ještě nějaké rezervy, ještě bych chtěla přidat pouštění ulovených pochoutek (když nestihnu dát fuj včas). Jejda, kdybych na to nebyla tak líná….. 😀 😀 😀 

Přemýšlím o příčinách drbání našeho psa. Neočekávám vyřešení do zítra.

Prostě mi přijde tak nějak průběžně, že se drbe víc, než je zdrávo. Taky se někdy “zuřivě” otírá o gauč, koberec. Nezměnilo se to ani po otrimování. Už jsme byli parkrát na veterině vymáčknout žlázky (ráda bych se to naučila, ale zatím se mi to doma nikdy nepovedlo). Dostal bravecto. Kůže vypadá v pořádku, trochu se mu dělají lupy. 

Nedávno jsem si na drbání stěžovala na veterině. Doktorka mrkla na kůži, do uší, říkala, že nic extra na první pohled nevidí, ale že samozřejmě může mít nějakou alergii nebo něco. A prodala mi šampon https://cz.virbac.com/nase-pripravky/kosmetika/allercalm-shampon, ať psa koupu zpočátku 1x týdně a uvidíme. Není to škodlivé, koupat psa tak často? Ale zase na tom šamponu píšou, jak je hrozně skvělej a přírodní. Zatím jsem to zkusila jednou a pesjsek u toho byl hrozně roztomilý.

Někdy je to s drbáním lepší a někdy horší. Nevypozorovala jsem, co na to má vliv. Možná ty žlázky trochu, ale i poté, co je má vymáčknuté, se drbe dál. Zatím je krmen vším možným, převažují granule. 

Nějaké nápady, jak byste to řešili?

Možná ho jen moc sleduju. 

No a může následovat sáhodlouhá diskuze o tom,

• jak by ten dobrý hlídací pes měl přesně hlídat,
• že mít psa, co pokouše zloděje, je při současných zákonech značný problém,
• že přeskočení plotu není o plemeni, ale výchově, zaměstnání (tudíž obligátní otázka, jaké zaměstnání a vyžití by měl) a povaze psa,
• atd. 

No radši budu odklízet koš a mít žravýho dobře cvičitelnýho psa, než nežravce 😛 

Doron:

Jako že i před dospělým musíte schovávat odpadkový koš, nebo je ještě stěník?

Dospělý útulkáč, máme ho 4-5 měsíců. Ale myslím, že zrovna on s tím košem nebude moct zůstat osamotě nikdy, ten tah na žrádlo je fakt silnej 🙂 

Doron:

Se štěníkem se Vám daří a myslím, že ho vedete výborně.

S tím, že psi nerozumí “ nesmíš” teda nevím, já to používám úplně běžně, a rozumí tomu výborně.

Třeba nejmladší Framík ví, že si nesmí brát boty z botníku, protože jsou naše a jenom naše a navíc jich máme málo 🙂). Takže i když je sám doma, botník je tabu.

Psy bych v tomhle nepodceňovala, mají porozumění tónu hlasu a gestům vrozený.

Fram to respektuje úplně stejně, jako třeba Gučákovu postel, tam mu zase řekl důrazné a klidné" ne" on. A nechodí tam, ani když tam Gučák není.

Jasně, že nerozumí sami od sebe významu slov, to je musíme naučit, ale chápou tón hlasu, gesta a postavení těla zcela intuitivně.

Taky považuju za užitečný, když pes rozumí zákazovýmu povelu. Náš pes zná obecně “ne”. A jelikož je to bufeťák, neobešla bych se bez dobře naučenýho “fuj”, ale to už vlastně není vyloženě zákaz, to je “zvedni čumák od země a pokračuj v chůzi”. 

Ale rozhodně to nefunguje tak, že by díky těmto dovednostem doma něco nezničil, jakože ví, že nesmí. Nebo že by se před ním nemusel schovávat odpakdkový koš, když odcházíme 🙂 

Taky jsem si vzpomněla, že hodně pomáhá nastavit se, že není tragédie a katastrofa, když se to prostě občas jednou nepovede. Opravdu mohu potvrdit, že se svět v takových případech ani jednou nezhroutil. Jsou to psi a nějaký ty blbý kecy z jedný či druhý strany k tomu holt semtam patří. I setkání s nepřítelem je vlastně trénink, že i toto se stává a hele, přežili jsme to. I když fena po někom vyjede, je to příležitost pro vás, že analyzujete, co a proč se stalo a jak to udělat příště lépe. 

“ps. keriton - no jasně, že jsme zkusili i zahartusit ve smyslu “co děláš?!”!!!, když se rozjížděla, zabralo to v tu chvíli, ale bylo to vynucené, ona přestala jančit navenek, ale vnitřně v klidu nebyla vůbec.”

To může být o tom, jestli je správná intenzita toho "popovídání"" si s fenou a pak taky o tom, že mně může být tak trochu jedno, že vnitřně není v klidu, tak se tomu holt budeme vystavovat znovu a znovu, až to nechá být i vnitřně. Na to je super třeba ta víkendovka. Krutá pravda je, že pokud nějaký postup nebo zásah nevede k aspoň trochu viditelnýmu pokroku v nějakým rozumným časovým rámci, není to funkční postup.

No snadno se mi to radí, teď mám čerstvýho psa a pohodáře, u staršího psa s historií blbých zkušeností (kdy navíc ty zkušenosti jsou spojený s tím, že já to opakovaně nezvládla, pes byl napaden, atd) to je dlouhej běh, a pokud to člověk nemá chycený za správnej konec (já dlouho neměla), trvá to o to dýl.

Mně podle popisu přijde, že vypilovaný přivolání nebo “vypadni” by na to mělo stačit, ale samozřejmě to nevidím na vlastní oči, tak těžko radit… 🙂  

Taky lze si fenu jistit couračkou. Nebo právě vyrazit někam na “socializační procházku” nebo “cvičák”, kam se lidi s těmihle nevyrovnanými psy soustřeďují (ale to zas může být složitý najít vhodný podnik). 

A pak je ještě otázka, jestli by to nevyřešilo jedno dobře mířený čapnutí za kožich a promluvení z oka do oka, že jestli se chce chovat jako blbka, bude s vámi mít trochu větší problém (ovšem opět to těžko popisovat a radit na dálku … ).

No tak to máte se štěnětem krásně začnuto, až pohádkově… 😛 

Pes se musí vychovávat a cvičit, jinak bude nevychovaný a nevycvičený. Co se štěně naučí a zafixuje teď, to zužitkujete později, až přijde puberta. 

Já to rovnou lidem říkám, že psa týrám, aby se nedivili a prostě s tím už počítali. Jednou mi někdo vyprávěl, jakýho by chtěl psa, a končilo to slovy “… a aby byl vychovanej, ale nemusí být tolik, jako tvůj”.  Tak jsem radši mlčela, že to by už znamenalo, že by nemohl ani chodit na volno.

Já tohle řešila s předchozím psem celý jeho život. A dařit se začalo až kolem 8-9 let věku, když jsme se přestěhovali do lepšího místa, kde se dají dostatečně často potkávat normální psi. Jinak on byl nežravej, tam byla motivace na pamlsky dost slabá, zamlada je vyloženě plival…. 

Dnes už bych to asi řešila jinak, snad by se to podařilo zvládnout i rychleji, ale hlavně proto, že bych poctivě jezdila za Evou Štemberovou. Dělá občas taky víkendovky, to dá asi nejvíc.

Vždycky jsem viděla hlavní řešení v tom, aby pes získával pozitivní zkušenosti, tj. přátelské nebo neutrální kontakty s co největším počtem různých psů. No a když pes reaguje, jak nemá (startuje, je protivnej, zbytečně hysterčí), tak patřičná korekce a vysvětlení, že to nemá dělat. Ale to už je fakt na osobní ukázání někoho, kdo tomu rozumí, protože korekce může být blbá, blbě načasovaná, moc slabá, moc silná, s špatně nastavenými emocemi, a pak to samozřejmě nefunguje.

Hodně dobře naučenej povel může hodně pomoct, ať už je to přivolání nebo něco jinýho. Mně překvapilo, když mi jednou pes po delší době po někom vystartoval, já to nečekala, a než jsem našla rovnováhu, vypadlo ze mě “sedni” - a pes najednou seděl a koukal celej udivenej, co jako blbne s tím startováním, vždyť už ví, že to nemusí dělat. 

Svýho času mi na nácvik toho všeho docela dobře fungovalo freečko u Desenskýho. Při tý spoustě psů a velkým prostoru se tam dobře dalo trénovat přivolání a odvolání od psů a z různýho typu kontaktů, a samozřejmě se tam pes může s hodnými psy také seznámit, kontaktovat.  

balu:

Žiji se psy víc jak 40 let a za tu dobu jsem nebyla ani jednou v situaci, že bych musela nějakou takovou věc použít (kdybych ji měla). A to žiji v místě, kde je psů čím dál víc a víc. 

Já myslím, že je to místo od místa. U nás máme dobrý prostředí, neprudí tu žádný agresor. Někdo to ale má, že se prostě v okolí pohybuje nějaký vůl, nechává agresivního psa na volno, nelze zaručit, že se nepotkáte, a pak je podle mě relevantní si ten paralyzér pořídit.

Vařené kosti by pes dostávat neměl.

Napadají mě anální žlázky, ale to na veterině určitě zkontrolovali?

Nečekala bych, jestli z toho vyroste (proč by měl? je to přeci zábava). Napadají mě různé přístupy. Například:

- při míjení lidí si psa upoutat na sebe, pamlsky, nějaký cvik, cvičení, chůzi u nohy, prostě u čeho se nedá zároveň šťouchat do lidí (později postupně ubírat množství odměn, co za jedno takové míjení dostane)

- zkrátit vodítko a jít tak daleko, aby nedosáhl - a vyžadovat netahání

- odchytit první náznak, že se chystá do člověk šťouchnout, a zatrnout mu to - slovně, vodítkem, šáhnutím na psa, prostě co vám zafunguje… a jakmile naznačí, že vás poslechne a nechá svého úmyslu, tak pochválit a odměnit 

Trochu záleží, jak máte nastavenou spolupráci a jaká to je povaha psa. 

My se dnes nechali přelstít příjemným chládkem a během procházky se udělal pořádnej hic 😀 Ale jinak super, domluvili jsme si procházku s pejskem, o kterém si Fíno při dosavadních dvou třech setkání myslel, že by ho měl radši sežrat. Tak jsme si to krásně mohli vysvětlit a v druhý půlce procházky už jsem měla pohodovýho psa. To mezi-psí chování je oproti mému prvnímu psovi úplná paráda.

lesnizinka:

Nesnáším motorky, takže tu bych chlapovi zakázala bez debat. Naprosto vážně. Naštěstí tedy on je nesnáší taky😉 Ono jde asi o to, jak moc to či ono ovlivňuje společný život. Na zvířeti, stejně jako na dětech je nejspíš nutné se shodnout. Jinak to prostě nebude fungovat. Jsou to věci, které ovlivní další život 100%. A to tomu, kdo chtěl, ale samozřejmě i tomu, kdo nesouhlasil, ale byl ,,přehlasován"😉

S tímhle naprosto souhlasím.

Já bych to “nechce povolit” ve vztahu nechtěla prostě proto, že se o věcech domlouváme, a pokud v něčem není shoda, tak se to dělat nebude. Ale to si každý musí nastavit sám, jak to chce v partnerství mít.

Jsem ale dost ráda, že ač by manžel nejradši žádné zvíře neměl, má celkem pozitivní přístup a soužití se psem zvládne, včetně výpomoci při péči o psa, spolupráce na výchově, atd. A moc si neumím představit, jaké by to bylo být s někým, kdo vyloženě nesnáší kočky, protože já je prostě nekriticky miluju 🙂