Měla jsem plán nafotit si psa v potoce. Menší zádrhel nastal, když v potoce ukázkově ohluchnul a záhadně zapomněl, že je poslušným a spolupracujícím psem 😀 Ale na několikátý pokus jsme se docela dohodli. Měla bych s ním tohle cvičit častěji, nespokojit se s tím, že ho z potoka nějak dostanu, ale fakt za ním vlézt do vody a cvičit se šňůrou…
Dobrá práce, a chápu, že se těšíte! 🙂
Zkracování drápků by bylo asi na delší proces, na to dva týdny nestačí, myslím.
Místo klíčů se dá používat řetízkový obojek opatřený barevnou mašličkou (aby se lépe hledal), pak ta případná ztráta není tak velká.
Můj pes zase umí, že když je pouze zastaven, tak “fajn, já se aspoň mezitím rozhlídnu a očmuchám bezprostřední okolí, než si rozmyslíš, jestli teda můžeme jít dál” 😄
Prostě musím vyžadovat nějakou hlubší reakci.
megi-the-pes:Může být. Ale jak mu řeknete, aby šel pomalu?
Na držení se v přijatelné vzdálenosti stačí psa často přivolávat, ne jen tak, ale i pro hru, pro vodu, pro cokoli, ne že ho jen votravuju. Není vycházka, že se jen jde, ale prokládá se povely, úkoly, třeba posadit na dálku, přinést něco, v začátku výcviku/výchovy hodně, hodně často, do zblbnutí, takže pes čeká, že něco budu chtít, že bude muset přiběhnout, bude svačinka, tudíž neběhá sto kilometrů daleko, ale drží se tak nějak poblíž. Až si to trošku osvojí, nebudu ho přivolávat atp., akorát už jen třeba oslovím, aby věděl, že na něj myslím, určitě je rád. 🙂
Takto to provozuji, protože chci psa naučit, ne učit.
Jak mu řeknu, aby šel pomalu? Když doběhne na konec vodítka, zastavím ho, a pak mu nedovolím vykročit nevhodným tempem (kterým by byl vzápětí zase na konci vodítka). Nedovolím mu to tak, že pokud vyrazí moc rychle, zastavím ho buď vodítkem nebo hlasem. A chci, aby vykročil slušně, a pak teprv ho nechám jít dál. Když si můj pes začne hlídat tempo, je to na něm hodně dobře vidět.
“Na držení se v přijatelné vzdálenosti stačí psa často přivolávat…”
Tak to bych mohla každých 10 vteřin přivolávat klidně do konce věků… pes by byl zcela spokojen, že nemusí lautr nic řešit, když mu někdo hlídá, aby se nezaběhl …. 😉
Tenurri, já odměny při výcviku neodpočítávám. Dělala bych to jen u malinkýho psa, kde ta hrstička odměn už může tvořit významnější podíl krmný dávky… nebo pokud by měl pes tendenci až moc přibírat. Ale dokud něco z toho nenastane, tak to neřeším a odměňuju dle libosti, bez odměřování, odpočítávání.
No a mezi dětičkami v našem okolí máme děti velmi dobře vychované, které to ale se zvířaty moc neumí, prostě se s tím nesetkávají. Mají spíše respekt, pejska si pohladí, ale je to spíš o tom jim říct, co jo a co ne. Ale to je fakt snadné, když jsou zvyklé poslouchat.
A pak dítě také solidně vychované, ale s dost problematickou povahou, rozhodně bych ho nenazvala pohodovým nebo vyrovnaným, ale toto dítě se psem prostě umí. Doma má psa teprve rok, ale myslím, že bylo zvířatům vystavováno i předtím, a prostě ví, kam šáhnout, jak hladit, jak se chovat…
kocoura219:Výše zmiňovanému dítěti to již bylo vysvětlováno i násilnou formou… 😀 A stejně nic.
Jde o načasování, formu sdělení, důslednost. Pokud to nefunguje, chce to něco z proměnných změnit.
Pokud např. u psa volím manuální vysvětlení, nejlépe to funguje ve fázi, kdy psa napadne “tak si říkám, že asi skočím na stůl”. Ve stejné fázi by mohlo fungovat vysvětlení i takhle malému dítěti. S tříleťákem už se ale trochu mluvit dá, vysvětlit od podlahy, stanovit pravidla, důsledně hlídat… domluvit odměnu za dodržování, důsledky nedodržování, atd.
Samozřejmě, snadno se to řekne, hůř uvede do praxe…. A když to tři roky nefunguje, je tam něco blbě, dítě neví, že to nemá dělat, nebo ví, že to dělat může, protože na něj dospělí nemají páky.
“kde se vysvětluje a vysvětluje a jaksi to nikam stále nevede, dítě se každou chvíli snaží…”
Zde bych to viděla čistě teoreticky tak, že argumenty nejsou pro dítě dostatečně přesvědčivé. Je to jako u psa, furt se mu říká, ať na ten stůl neskáče, a on tam furt skáče. Někdy nestačí furt jen vykládat pohádky, někdy je podle mě potřeba zasáhnout i jinak, samozřejmě dle rozumových schopností dítěte a samozřejmě taky kompetencí člověka, kterej s ním zrovna jedná…
“Chodíte pomalu. Pes to nezvládá. Má 4 nohy a úplně jiný rytmus chůze než člověk.”
Vidíte, a mně výborně funguje, když zařadím naschvál hodně pomalé tempo. Protože v tu ránu psovi dojde, že bude muset zpomalit, pokud má zvládnout dodržet pravidla (nenapínat vodítko). A jak musí zpomalit do pro něj nepřirozenýho tempa, je pro něj mnohem snazší se uhlídat, protože už prostě to kráčení pomalým tempem je “práce”, na kterou se soustředí. Vlastně mi přijde i jednodušší mu to vysvětlit v tom pomalým tempu, protože požadavek není jen nenapínat vodítko, ale hlídat si tempo, vzdálenost… čím je to pro něj divnější, tím víc pozornosti tomu musí věnovat.
Když pak zrychlíme do normální chůze a může začít poklusávat, snáze se zapomene, protože se pohybuje svým přirozeným tempem a tudíž na to nemusí moc myslet.
Někdy psovi naordinuju velmi pomalý úsek, když je takový rozlítaný a nevnímající nebo zpovykaný z něčeho a nechce se mu začít vnímat. Tak dám ruce do kapes a jdeme ultra-pomalu. To mu brzy dojde, zapne vnímání, a můžeme zase zrychlit. Používám to nejen na netahání, ale i na držení se v rozumné vzdálenosti, když jde "na volno” (se šňůrou na zemi).
Vahine:Fineček říká: “To jsem asi neměl dělat, že? Půjčíš mi jehlu a nit? ”
Anebóó … “to jsem šikovnej, koukejte všichni!” 😁😁
Nedávno jsme dostali plyšáka šmoulu, měl být vyhozen, a pejskovi překvapivě dlouho odolává 😁
Nám se teď daří více potkávat srnky, což jsem doufala, že nastane 🙂 Tak nacvičujeme jak diví. Slabší moment byl dnes, když jsme zaujatě poslouchali chraštění v roští, čekali jsme, jestli se zvěř i ukáže, tak se ukázala a běžela přímo na psa…. to nedal a šel jí naproti až na konec stopovačky.
Před pár dny se mi poprvé stalo, že proti nám šel chlap s obrovským psem, a jak nás viděl, zastavil se a omotal si vodítko kolem lampy. Moc dobře jsem se z toho teda necítila, to už mi přijde, že pokud by tak velkej pes měl startovat, tak mu třeba rupne karabina nebo spoj na vodítku. Ale dobrý, nevyváděl… 😀
Ano, dá se to naučit i dospělý pes. Ale bez důsledné práce (a je to fakt docela protivná práce) to nebude.
Mně nejvíc pomohla ukázka trenérky, jakože mi to ukázala přímo na mým psovi. A to jsem si myslela, že to dělám dobře a že zhruba vím, jak na to. Bez toho ukázání bysme se to mohli učit třeba roky, takhle mám “vyřešeno”, stačí psa jednou dvakrát upozornit a už vzorně ťapká.
No, a tak si myslím, že se můžete zkusit řídit nějakými postupy podle internetu, ale osobní ukázání šikovnýho trenéra by vám pomohlo nejvíc.
Souhlasím se sardullah, že je praktické to proložit taháním na postroji. Prostě kdykoliv na to nemám nervy nebo pes nedokáže vůbec vnímat, bude na postroji a může tahat. Kdykoliv mám nervy a sílu a chci to pocvičit, pes je na obojku a jedem fakt důsledně, že prostě vodítko nenapne a basta. I kdybysme měli ujít jen 50 metrů a pak jít zpátky na postroj.
Pokud nedáváte psa fyzicky, doporučuji halti ohlávku.
Eva Štemberová má v online poradně (placená, na facebooku) popsaný postup na netahání s pomocí halti ohlávky.
Jinak jsem koukala i na on-line kurz netahání podle Kristýny Dostálkový, tam je fajn, že cvičíte podle videí několik týdnů a je to čistě a pouze pozitivní, takže tím jakoby nic nezkazíte a třeba fakt něco zpracujete a naučíte se.
To se trochu přidám k Terce, že ten rozdíl taky moc nechápu, ale fakt je, že se ani moc nesnažím to chápat.
Složení nějakého náhodného Wolfsblut: kůň 51% (z toho koňské maso 26 %, sušené koňské maso 17 %, koňský tuk 8 %), … a pak už je zelenina, luštěniny, bylinky a kdejaká ptákovina
Složení náhodné Eukanuby: 18 % čerstvé kuřecí maso, 18 % sušené kuřecí a krůtí maso … a pak je kukuřice, obilí, zelenina a různé další blbosti
Jako hlavní rozdíl mi přijde, že Wolfsblut nemá obilí, no protože to je bezobilné krmení, zato tam má spoustu luštěnin a strašně krásně znějících věcí, jakože ostružiny a černý rybíz bych si radši snědla sama, než bych to dávala psovi do krmení. Jestli je to tak drahé kvůli tomu… 🙂 Jinak procenta a obsažení nejrůznějších věcí mi přijde srovnatelné.
Edit: Sarah, vidím, že jste mě předběhla, ale je zajímavé, že stačí vybrat jiný “druh” od té které značky a hned to složení je o dost jiné…
Bral ho i můj minulý pes poté, co náhle přestal chodit. Patrně něco utlačovalo míchu (nádor na slezině, výrustky na páteři), operovat jsme ho už nechtěli. Na gabapentinu se do tří dnů srovnal, že na něm nebylo téměř nic znát, pokud jste nevěděli, na co koukat. Jak by to bylo dlouhodobě, to nevím, nechali jsme ho po čtyřech týdnech uspat.
Uf, to muselo být náročné ☹️ Zkušenost nemám, ale držím palce… Kolik je pejskovi?
Já psovi naivně koupila uzel, protože to předchozí pes kousal rád. Tak jako uzel pod psychickým nátlakem a pro moje hezký oči Finn trochu pocupoval. Ale plyšáci … !!! … ano, prostě i za cenu toho, že neustále sbírám po bytě vnitřky, tu budeme vždy držet dva tři kusy. On se z toho ten pes raduje, ventiluje na plyšácích radostné emoce, ojíždět to neojíždí, oslintaný to je, a když potřebuju mít v nějakou chvíli hezkej byt, tak prostě musím pár minut před tím řádně uklidit a schovat plyšákový trosky.
Prostě a jednoduše, pes dal jasně najevo, co je nejlepší hračka, a je-li v mých možnostech mu to dopřát, nebudu mu nutit něco jinýho, co by mým představám odpovídalo líp.
Pes je fajn, když člověk “potřebuje” pravidelně chodit ven - kvůli lepšímu zdraví, kondici, aktivnímu odpočinku. Jedenkrát denně mi však přijde málo, bytový pes potřebuje alespoň 3 procházky za den, aby se mohl vyčůrat. A potřebuje procházky, i pokud onemocníte, je hnusné počasí nebo jedete na dovolenou … Navíc se musí také stále vychovávat. Je to dobrý parťák, ale práce je s ním trošičku jako s malým dítětem.
Zároveň asi mnozí potkáváme různé babičky s malými (často tlustými) pejsky, jak jdou parkrát za den obejít kraťoučkou procházku, třeba i s chodítkem. Myslím si, že ani takový pejsek se nemusí mít špatně. Jen to chce promyslet, kdo by se postaral a pomohl, kdyby náhle paní nebo pán nemohli.
Kočka je daleko soběstačnější, není s ní tolik práce. Taky se ale mnohé nepřijdou pomazlit jen tak proto, že zrovna vy chcete. Zase je pak ta jejich přízeň o to vzácnější 🙂
To jsou dobré zprávy!
Je šance, že majitelé uvidí, jaké pokroky pejsek udělal, a budou mít třeba aspoň snahu něco z toho udržet?