Příspěvky uživatele

Nedávno jsme dostali plyšáka šmoulu, měl být vyhozen, a pejskovi překvapivě dlouho odolává 😁

Nám se teď daří více potkávat srnky, což jsem doufala, že nastane 🙂 Tak nacvičujeme jak diví. Slabší moment byl dnes, když jsme zaujatě poslouchali chraštění v roští, čekali jsme, jestli se zvěř i ukáže, tak se ukázala a běžela přímo na psa…. to nedal a šel jí naproti až na konec stopovačky.  

Před pár dny se mi poprvé stalo, že proti nám šel chlap s obrovským psem, a jak nás viděl, zastavil se a omotal si vodítko kolem lampy. Moc dobře jsem se z toho teda necítila, to už mi přijde, že pokud by tak velkej pes měl startovat, tak mu třeba rupne karabina nebo spoj na vodítku. Ale dobrý, nevyváděl… 😀 

Ano, dá se to naučit i dospělý pes. Ale bez důsledné práce (a je to fakt docela protivná práce) to nebude.

Mně nejvíc pomohla ukázka trenérky, jakože mi to ukázala přímo na mým psovi. A to jsem si myslela, že to dělám dobře a že zhruba vím, jak na to. Bez toho ukázání bysme se to mohli učit třeba roky, takhle mám “vyřešeno”, stačí psa jednou dvakrát upozornit a už vzorně ťapká. 

No, a tak si myslím, že se můžete zkusit řídit nějakými postupy podle internetu, ale osobní ukázání šikovnýho trenéra by vám pomohlo nejvíc.

Souhlasím se sardullah, že je praktické to proložit taháním na postroji. Prostě kdykoliv na to nemám nervy nebo pes nedokáže vůbec vnímat, bude na postroji a může tahat. Kdykoliv mám nervy a sílu a chci to pocvičit, pes je na obojku a jedem fakt důsledně, že prostě vodítko nenapne a basta. I kdybysme měli ujít jen 50 metrů a pak jít zpátky na postroj.

Pokud nedáváte psa fyzicky, doporučuji halti ohlávku. 

Eva Štemberová má v online poradně (placená, na facebooku) popsaný postup na netahání s pomocí halti ohlávky.

Jinak jsem koukala i na on-line kurz netahání podle Kristýny Dostálkový, tam je fajn, že cvičíte podle videí několik týdnů a je to čistě a pouze pozitivní, takže tím jakoby nic nezkazíte a třeba fakt něco zpracujete a naučíte se.

To se trochu přidám k Terce, že ten rozdíl taky moc nechápu, ale fakt je, že se ani moc nesnažím to chápat. 

Složení nějakého náhodného Wolfsblut: kůň 51% (z toho koňské maso 26 %, sušené koňské maso 17 %, koňský tuk 8 %), … a pak už je zelenina, luštěniny, bylinky a kdejaká ptákovina 

Složení náhodné Eukanuby: 18 % čerstvé kuřecí maso, 18 % sušené kuřecí a krůtí maso … a pak je kukuřice, obilí, zelenina a různé další blbosti

Jako hlavní rozdíl mi přijde, že Wolfsblut nemá obilí, no protože to je bezobilné krmení, zato tam má spoustu luštěnin a strašně krásně znějících věcí, jakože ostružiny a černý rybíz bych si radši snědla sama, než bych to dávala psovi do krmení. Jestli je to tak drahé kvůli tomu… 🙂 Jinak procenta a obsažení nejrůznějších věcí mi přijde srovnatelné. 

Edit: Sarah, vidím, že jste mě předběhla, ale je zajímavé, že stačí vybrat jiný “druh” od té které značky a hned to složení je o dost jiné…

Bral ho i můj minulý pes poté, co náhle přestal chodit. Patrně něco utlačovalo míchu (nádor na slezině, výrustky na páteři), operovat jsme ho už nechtěli. Na gabapentinu se do tří dnů srovnal, že na něm nebylo téměř nic znát, pokud jste nevěděli, na co koukat. Jak by to bylo dlouhodobě, to nevím, nechali jsme ho po čtyřech týdnech uspat. 

Uf, to muselo být náročné ☹️ Zkušenost nemám, ale držím palce… Kolik je pejskovi?

Já psovi naivně koupila uzel, protože to předchozí pes kousal rád. Tak jako uzel pod psychickým nátlakem a pro moje hezký oči Finn trochu pocupoval. Ale plyšáci … !!! … ano, prostě i za cenu toho, že neustále sbírám po bytě vnitřky, tu budeme vždy držet dva tři kusy. On se z toho ten pes raduje, ventiluje na plyšácích radostné emoce, ojíždět to neojíždí, oslintaný to je, a když potřebuju mít v nějakou chvíli hezkej byt, tak prostě musím pár minut před tím řádně uklidit a schovat plyšákový trosky.

Prostě a jednoduše, pes dal jasně najevo, co je nejlepší hračka, a je-li v mých možnostech mu to dopřát, nebudu mu nutit něco jinýho, co by mým představám odpovídalo líp. 

Pes je fajn, když člověk “potřebuje” pravidelně chodit ven - kvůli lepšímu zdraví, kondici, aktivnímu odpočinku. Jedenkrát denně mi však přijde málo, bytový pes potřebuje alespoň 3 procházky za den, aby se mohl vyčůrat. A potřebuje procházky, i pokud onemocníte, je hnusné počasí nebo jedete na dovolenou … Navíc se musí také stále vychovávat. Je to dobrý parťák, ale práce je s ním trošičku jako s malým dítětem. 

Zároveň asi mnozí potkáváme různé babičky s malými (často tlustými) pejsky, jak jdou parkrát za den obejít kraťoučkou procházku, třeba i s chodítkem. Myslím si, že ani takový pejsek se nemusí mít špatně. Jen to chce promyslet, kdo by se postaral a pomohl, kdyby náhle paní nebo pán nemohli.

Kočka je daleko soběstačnější, není s ní tolik práce. Taky se ale mnohé nepřijdou pomazlit jen tak proto, že zrovna vy chcete. Zase je pak ta jejich přízeň o to vzácnější 🙂   

To jsou dobré zprávy!

Je šance, že majitelé uvidí, jaké pokroky pejsek udělal, a budou mít třeba aspoň snahu něco z toho udržet?

Nastupování do auta bych učila samostatně a přes “odložení pro život” podle Kristýny Dostálkové (https://kristynadostalkova.cz/odlozeni-pro-zivot/opz1/). Přijde mi to jako opravdu dobrý koncept, naprosto nenásilný a pozitivní. Nemusí to samo od sebe stačit na naučení auta, ale může to dost pomoct. 

Taky to fakt ale máme z velký části zadarmo 🙂 to se pak o to snáze maká 🙂 

Jinak začínám mít pocit, že pro Finna bude snazší přivolání od zvěře než zastavení a v klidu koukání. Že jak je v nervech, tak radši poletí zpět na přivolání a trochu tím ventiluje energii.

Luxusní, no doufám, že se k takovýmu výkonu taky někdy dohrabeme! Zatím si pes vysloužil akorát návrat delší šňůry, už chodil se zkrácenou… Jak se ochladilo, tak mu to nějak začalo najednou běhat. A taky si tuhle na večerní vycházku vykoledoval krátký vodítko. 

Samozřejmě efekt okamžitý, není co vychovávat, on se přece chová zásadně pouze a jen slušně a nikdá v životě by ho nenapadlo porušovat nějaká pravidla.

Tak mi přijde, že ten prvotní výběr útulku, do kterýho se půjdu podívat, může být asi celkem zásadní. My psa dostali hned napoprvé, první útulek, první návštěva (samozřejmě telefonicky domluvená). 

U nás shánění psa začalo vytipováním útulků, které si nekladou tyto a jiné pro mě nepřijatelné podmínky. Naštěstí ještě existují. A ještě k tomu tam měli takovýho bombastickýho psa.

Já pak jenom občas zpětně googlím, jestli něco z toho, co pes sežral, není pro psy jedovatý 😀  

Zrzavci:

…“Flamíku, tohle se nelozdává zadalmo, víš? To plostě není zdalma! To je pomělně docela dlahé! Ty budeš mít sylové maso z plasete, velkou polci !"…..

nenenééé, neneneneneneee? Miluju tyhle rozhovory, čím vážnější, tím užasnější. 😂

----

Ad nežravec, kterýho zmiňuje Balu - jak máte kdo zkušenosti? Já jsem v tomhle hrozná, hned bych za tím hledala nějakej zdravotní problém, zatím jsem taky vždycky měla nenažrance. Stačilo mi te´d, jak Rumíček že nee to maso od Falca, tak jsem v sobě musela cíleně ubít myšlenku, že jako problém. Když je ten pes nežravec, je to prostě z podstaty, že si hlídá tajli (by mě fakt fláklo z  tohodle,) nebo se někomu stalo, že se pak po dlouhých časech ukázalo, že to mělo nějakou příčinu?

Měla jsem jen jednoho nežravce, a tam to bylo, jak věřím, z podstaty. 

Je to prostě úplně jinej druh psa. Nezmůžete nic. 

Vnitřní otázka, jestli to není utajený zdravotní problém, může člověku vrtat hlavou klidně celý psův život. Dlouhodobým sledováním psa si můžete udělat představu, co u něj je a není normální. Někdy to dává logiku i s povahou psa. Blbý je, že se u takovýho zvířete absolutně nedá odsledovat zdravotní problém jen z toho, že nežere. To si poskládáte až zpětně, až na ten problém přijdete odjinud, že aha, proto on teď zase tak blbě žral, že ho něco vevnitř bolelo.

Jelikož jsem založením také nežravec (byť již docela slušně přeučený!), mám pro nežravost určité, mírné pochopení. 

Akorát teď mám “problém”. Zvykla jsem si na nežravce a přišlo mi to normální. Ale teď, když mám normálního žravýho psa, už bych nežravce nechtěla, ani kdyby mi za to někdo platil. Tak nevím, co budu dělat, až budu jednoho dne potřebovat novýho psa, jestli jako budu dělat vstupní test žravosti, nebo co 😄😄

assil:

Jenže tenhle denní režim je jen smyšlenka pracujícího člověka, žádnej pes nespí  8-16 pokud nemusí, tak spí jen psi, kterým nic jiného nezbývá, jinak pes spí tak max dopoledne a odpolko už je živej a připravenej k akci. 

Podle mýho sledování pes v bytě opravdu těch 8-10 hodin pracovního dne prospí. Maximálně přejde z jednoho pelechu do druhýho, a pokud pracuju doma, tak se taky ještě probudí, když přecházím z místnosti do místnosti. Připravenej k akci je přibližně v době odpolední procházky, protože je zvyklej, že se v tu část dne jde ven. Po odpolední procházce pokračuje ve spaní. Rozhodně nevypadá, že by spal z nutnosti, že jako nic jinýho na zábavu nemá.

Pokud mu sama nenabídnu nějakou zábavu nebo zpestření, cvičení, tak prostě spí.

Tak vám nevím, já tam čtu spíš “badget”, jakože rozpočet. Já jsem totiž asi nežravec, no (ačkoliv zrovna svačím tvaroh s piškotama a velkým množstvím granka) 😀 

Můj první útulkáč patřil k těm labilům, takřka pravý opak pohodáře, bázlivý, vznětlivý, navíc bez potřebné socializace v mládí, panička totální začátečník. Ideální kombinace… 🙂 Njn, učili jsme se oba a celý jeho život. 

Je to podobné, jako když půjdu po ulici a nějaký člověk na mě najednou zaútočí. 

Záleží na řadě faktorů, jak s touto zkušeností naložím. Intenzita zážitku. Moje nervová soustava (ta je daná) a odolnost vůči stresujícím událostem (tu lze pěstovat). Moje dosavadní zkušenosti se stresujícími věcmi a s tím, jak jsem si s nimi ne/dokázala poradit. Moje dosavadní zkušenosti s lidmi, případně lidmi podobného typu, jako byl útočník. Vědomí (nebo jeho absence), že případnou další takovou situaci zvládnu. No a podle toho buď budu v pohodě nebo si radši na podobné lidi/situace/místa začnu dávat pozor nebo si pořídím zbrojní pas nebo třeba už vůbec nevyjdu z bytu bez doprovodu. 

A ten pes to má prostě podobně.

Jsou jedinci, kteří jsou “labilnější” a snadno se sesypou třeba už po jednom zážitku, začnou reagovat agresivně, strachově. Jiní jsou “pohodáři”, jeden blbý zážitek je nerozhodí, a dál věří v dobro světa. Něco záleží na povaze psa, kterou má danou. Něco záleží na dosavadní socializaci, s čím se běžně setkává. Pes tam navíc má páníčka, který by ideálně měl mezi-psí konflikt vyřešit ochranou svého psa a zahnáním útočníka - to přispívá k důvěře psa, že další podobná situace pro něj dopadně dobře a že se tudíž nemusí bránit preventivním útokem nebo útěkem.