Příspěvky uživatele

Mám pocit, že v tom začíná být vidět pes 😄

Známí mají grifonka a je to fajn pes, pohodář, zvládne klidné dny i celodenní výlet. Na krátký čumák se ale myslet musí. Takové to počasí 25°a více už je omezující a musí se dávat bacha, aby se pes nepřehříval a neodpadával.

Tak jsem prvně pustila psa úplně na volno, i bez couračky. Šla jsem totiž s kamarádkou staršího věku a nechtěla jsem, aby se nám vodítko motalo pod nohama. Pes na to má bez problémů, ochotu poslechnout má fakt příkladnou. Jen bych si představovala, kdyby si mě víc hlídal sám od sebe a nedocházel daleko, a tak pořád piluju rezervy se stopovačkou… 

Já ve tmě do lesa nechodím. Za jasné noci se dá jít někde po loukách. Když je sníh, je to taky jiné, to je mnohem větší světlo i za tmy. Ale jinak venčím prostě v ulicích, ve městě. Naštěstí mám částečně flexibilní práci, takže kolikrát můžu jít ven už třeba ve tři odpoledne. A taky mám teď naštěstí psa, kterými procházka do města vůbec nevadí, je spokojený i v ulicích. Předchozí pes jednoznačně preferoval les.

Také se musím vecpat mimo téma, abych se pochválila. Povedlo se mi koupit u vietnamců pelech, ve kterým teď pejsek leží, namísto aby ležel v křesle. Poté, co minulej pelech odmítnul, jsem vybírala fakt hodně pečlivě, snažila jsem se dodržet všechny jeho preference, o kterých vím. Jsem borec! 🤩

Od té doby, co mám psa z Dogpointu, sleduju jejich FB, a přijde mi, že tam fungují fakt pro psy. Navíc teď rekonstruují, aby měli lepší zázemí. Těm bych se asi přispět nebála.

My měli včera venčení také pro psa žrací, navštívili jsme tchýni, a nějak mi to nesedlo. Zatímco v minulých případech si pes lehl a v klidu návštěvu prospal, tentokrát furt ne a ne dát pokoj a neustále chodil a žebral a dělal očička. Ona to ale vyvolala sama tchýně, neboť po dotázání, kolik mu může dát piškotů, zjistila, že jí došly piškoty a tudíž nemá, co mu dát. Což je pochopitelné, že v tu rána nastala naprostá tragédie a katastrofa mezinárodních rozměrů a hluboká deprese. Vymyslela jsem, že mu může dát pár oříšků, což taky udělala, ale vůbec ji to neuklidnilo a furt smutnila po těch piškotech. Nakonec si někdo vzpomněl, že v lednici je klobása, tak už jsem se jen snažila držet ústa a krok a říkala jsem si, že ty tři kolečka psa nezabijou, já ho taky někdy odměňuju točeňákem. Po zbytek návštěvy se opakovalo téma chybějících piškotů a že už mu nic nemůžou dát a jak to má chudák těžký.

No ale co tam ten pes dělal za divadlo, neustále panáčkoval nebo se roztomile mazlil, nebyl schopnej vypnout, a mně tvrdil, že povel “místo” dnes neplatí, ….. jsem byla rozhozená ještě cestou domů. Tak si slibuju, že příště to podchytím na začátku, budu asertivní, a pokud to nebude akceptováno, tak k nim budeme chodit bez psa.

Pěkná várka tipů se tu sešla 🙂 Držím palce, a určitě mě bude zajímat, co vše vyzkoušeli a jak to fungovalo. U nás třeba nějaké mluvení do kamery nefunguje, pro psa to není argument - tak myslím, že na některého to fungovat bude a na jiného prostě ne, a nenaděláte nic. Stejně jako puštění rádia, TV. 

Trochu bych si tipla, že by mohlo zabrat, když za ním paní zajde před tou pátou. 

A jinak, než jsme se s Finečkem definitivně dohodli, že v noci se fakt bude spát až do rána, taky jsem v jednu chvíli zkusila variantu “uprostřed noci vyvnečit”. Zareagoval na to tím, že příště spustil o to dřív, ještě než jsme na tu noční vycházku vyrazili 😀 Věřím, že toto je ale jiný případ, že starší ovčounek nebude takovej kulišák se zabudovanýma hodinkama 😀

Anebo jít po lesní cestě, povídat si s manželem, a najednou se půl metru za vámi zjeví tichý cyklista… jsem měla málem infarkt, a to mám hodnýho psa, co kola neřeší 😜

Je to velký pes, pokud se vám líbí jeho povaha a nároky na vyžití, typ srsti, tak proč ne? Nejlepší je seznámit se s více jedinci plemene, ať máte představu, co to obnáší, jakou vlastně mají povahu. Ideálně, pokud potkáte nějakého mladého, třeba ročního psa, to bývá obecně takové náročné odbobí. 

Jé, to je geniální nápad!

Heleďte, to zírám, co skvělých nápadů a tipů se sešlo v takovém tématu 🙂 

Já měla totiž naprosto dokonalou tlačítkovou nokii, ta vydržela vše. A nesnáším změny 😀

Dnes už jedu na chytrým telefonu a je to fajn, užitečnej pomocník, bez něj už by ten život (hlavně pracovní) byl složitější. Ale bylo fajn být normální člověk, nezávislý na mobilu, takový soběstačnější …. 

A jinak k těm TOP odměnám… Když jsme před půl rokem s Finnem začali společnou cestu, objevily se mi brzy na všech nehtech pravé ruky záhadné bílé flíčky… 😀 Prostě po dobrotách chňapal jak šílenej, a bylo jedno, co to je.

Teď už mám flíčky jen na ukazováčku. Už chňape, jen když je z něčeho vynervenej.

janaa:

https://www.northsay.com/kilt-lovecky-tmave-zeleny.html

Ten vypadá parádně!

Díky za tip, při nejbližší návštěvě dekáče omrknu! Já hrozně ráda chodím jen tak bez zavazadla, věci poschovávám do kapes. Ale je fakt, že někdy je těch věcí víc a taky se mi nikam nevejde taška na houby 😛

Taky na mě v ČSOB před pár lety koukali jak na mimozemšťana, když jsem vytáhla tlačítkovej mobil. Jelikož jsme mi chtěli zřídit přístup do účtu zaměstnavatele, byl to pro banku velkej povyk a po celý pobočce se sháněla ta paní, co to umí zařídit bez aplikace do telefonu. Musela jsem tam jít za pár dní znovu a podstoupit sáhodlouhý a složitý proces udělování nějaký elektronický potrzovací karty spolu s krabičkou, která se připojila k PC a dávala se do ní ta karta, pro přístup do bankovnictví. Zprovoznit to pak v kanceláři na PC trvalo už jen asi půl hodiny 😀 Jak by to bylo s platbami kartou, to nevím, to jsme nepotřebovali.

Chci tím říct, že možná v ČSOB by to uměli, ale zase by mě nepřekvapilo, kdyby to dnes už tak nebylo (a rozhodně to není uživatelsky příjemná banka).

Já pamlskovník nosím a sice teda nemám mastnou kapsu, ale vždycky mám od toho pamlskovníku flek na kalhotách. Tak mě to štve a říkám si, že bych si měla koupit nějakej lepší, kterej si tu mastnotu a špínu nechá pro sebe a nebude se o to dělit s mými kalhotami…

Odměňuju vším možným, většinou vezmu nějaké náhodné granule menší velikosti (popravdě moc neřeším kvalitu). A když jdeme mezi psy, na cvičení, nebo trénovat něco náročnějšího, přimíchám do toho směs “odměn vyšší hodnoty” - kostičky salámu, sýra, vařené maso, apod.

Psi jsou různí, mají různý styl komunikace a hry. Pro některý plemena je typický, že mají furt voteřenou hubu, “řvou”, cení zuby, okusujou se, a to celé je v pořádku. A když se setkají psi různých plemen, velikosti, stáří, povahy, tak je prostě vždycky otázka, jestli si právě tihle dva jedinci sednou a budou si rozumět. Obvykle se musí učit, jak hru uzpůsobit, zmírnit nebo zostřit, aby to bylo přijatelné a zábavné i pro druhýho psa. Hra se snadno zvrhne do ne-hry (z jednoho psa se stane lovná kořist, jeden pes druhýho šikanuje, atd). Člověk tam je od toho, aby to zastavil včas a psy usměrnil.

Jak svýho psa teprve poznávám, bylo mi podezřelý, jakou “hru” rozjíždí na jednoho našeho stálýho kámoše. Až po čase, když jsem totéž chování viděla v širším kontextu, mezi více psy a v delším čase, potvrdila jsem si, že už to skutečně spadá do kategorie ne-hra. Tak teď se učíme a vysvětlujeme, že toto fakt nebude dělat. Ale mám to jednoduchý, pes je “jedináček” a usměrnit potřebuje jen při náhodných setkáních s určitými psy. Mít to doma, bylo by to rozhodně víc práce.

Mít dva psy může být prostě vyšší dívčí.

Díky za potvrzení! U nás totiž před pár lety vznikla pobočka nějaké takové firmy na plazmu, a všude byly velké bilboardy, aby šel člověk darovat, a kolik si tím může dohromady vydělat.