Příspěvky uživatele

Už trochu koukám. No a co vlastně musíme se psem zvládnout? My necvičákujeme, ale samozřejmě chůze na vodítku, chůze tak nějak přibližně u nohy, odložení… zhruba zvládáme.

Kilian:

..dneska získal Keliš bronzový odznak na zkoušce Pes dobrý spoluobčan…je to zkouška, kdy pes musí zvládnout provozní poslušnost a majitel musí prokázat jisté vědomosti z péče a zodpovědnosti za psa…dnes nás tam bylo jedenáct se psy, se kterými se sportuje, ale myslím, že mít tuhle zkoušku běžní majitelé psů, ubylo by hodně malérů a nešťastných psů…za rok se pak dá absolvovat stříbrný a za další rok zlatý odznak….

To zní zajímavě! To chci taky 😀 

My usilovně pracujeme na zvýšení kilometráže, vzhledem k psovým tajemným potížím s tlapkami. Po dlouhé době jsme to dotáhli na 11 km 😀 
Teď se snažím jít 2x týdně delší prochajdu, těch 8-10 km, a postupně prodlužovat tu delší. V neděli jsme šli v 6 ráno a bylo to super, nikde nikdo, vyšší výskyt zvěře, to psa moc bavilo. Nedal pouze křepelky, které nás celkem překvapily, a to zas překvapilo mě, že to nedal. Nevadí, na emergency recall se hned vrátil.

Začala bych nácvikem ošetření se souhlasem (můžu doporučit online kurz od Kristýny Dostálkové, případně Radecha Spudilová, Martina Jaknadrápky). Když se naučíte tenhle systém, lépe porozumíte tomu, jak s tím pracovat.

A pak určitě podobně jako Zrzavci. Jestli že se pes takhle moc bojí, nejspíše bude potřebovat na začátek hodně velký odstup, pracovat s prázdným lavorem, prázdnou konví. Cvičit opodál, cvičit blíže, projít okolo, dělat kolem toho zábavnou věc, atd. 

Pokud zvládne prázdný lavor, můžete si přinést petlahev s vodou a do toho lavoru opatrně trochu nalít. Stupňovat po mikro-krůčcích. Každý den 5 minut, nechtít po něm moc. 

A pokud to není nutné, psa nekoupat, dokud to nebudete mít naučené například tím systémem ošetřování se souhlasem.

A ještě doporučuju mrknout na Psí nebojsové: https://psinebojsove.cz/clanky/

Prostě nějakej staford? 🙂 

Na mého černého psa klíšťata jdou dost, i se simparicou. Ale taky jsem vždycky měla za to, že na světlé psy jdou víc.

Zatím je to nevyrovnané, některé dny je jich hodně, teď už pár dní zase vůbec. Nevím jestli je to počasím daného dne… Už jsem jich pár ze psa tahala (chcíplé, pes má simparicu - tahám jen ty, co jsou na čumáku nebo jiným evidentním místě) a jedno jsem už měla zakouslé i já. 

Ten pobyt v kleci o samotě máme vydřený neskutečným počtem hodin a množstvím mojí energie. 

A počítám, že “napořád” to prostě ani teď nemáme 😀 

Po dvou týdnech zavírání psa do klece je tento týden zase navolno a hodný 😎
Jsem zvědavá, jak dlouho to vydrží. Mám v záloze nějaké další kroky, kdyby to zas přišlo, a to je hodně fajn pocit.

Snadno se to řekne, když se to nestalo mně, ale … tyhle blbý zážitky jsou prostě někdy potřeba, aby člověk něco novýho zjistil. U všeho, co se stalo, teď nově víte, na co a jak je potřeba dávat víc pozor 🙂 

Po určité době osamotě začne výt a štěkat, v tom s určitými pauzami pokračuje, někdy (v poslední době vždy) přidá rozkousání nějaké náhodné věci. Čas a intenzita projevů se mění, klidně začne po 30 minutách, klidně po 3 hodinách. 
V minulých letech to nějak po pár týdnech odeznělo a zase byl osamotě bez těchto projevů. Teď to je od listopadu a nějak to nechtělo “samo odeznít”, takže to začínám znovu řešit trochu víc od podlahy. 

Doron:

To je zvláštní…, člověk by řekl, že kdyby  to souviselo s háráním fen, bude to dělat aspoň trochu i když jste doma a bude to mít takový typický projevy jako pískání, přecházení, zrychlený dýchání, venku klapání zubama atd..

Sice ano, zároveň on je povahově velmi odolný, velmi dobře schopen sebeovládání. K fenám je spíše úchylný a chcanky by olizoval furt, kdybych mu to furt nezakazovala. No, dávalo by mi smysl, že je to háravkama, ale zároveň se toho nedržím jako jediné varianty. Prostě to tak i být nemusí. 

To spíš asi vám něco leží v žaludku, když máte potřebu chodit do tématu, se kterým nemáte žádnou zkušenost, a již tradičně překrucovat to, co píšu 😉

Ano, tenhle zvláštně dlouhý interval by mohl ukazovat na to, že pes reaguje na hárání nějaké feny v okolí. Může a nemusí, ten spouštěč může být i někde jinde. Ideální by bylo najít ho.

No, jako obvykle mi vkládáte do úst něco, co jsem neřekla 🙂 Ale chápu, že když dávám psa do klece, vy se prostě musíte ozvat 😀 

Pejsek už se u vás cítí doma, a tak se začíná normálně projevovat. Klidně by se tak mohl chovat, i pokud by nebyl z útulku. Správné chování ke psům se musí psi učit, nemají to vrozené. A tím spíš, když je mnozí držíme jako “jedináčky” a s dalšími psy se jen potkávají - správné chování prostě někdy nepřijde samo od sebe, pes volí různé nevhodné reakce, protože mu z nějakého důvodu dávají smysl.

Nejlepší mi přijde vyrazit k nějakému dobrému trenérovi na socializaci. Vyhnula bych se klasickým cvičákům. 

BaLu:

Já teda nejsem žádný odborník ani “odborník”,  a možná právě proto bych nikdy neuvažovala o kastraci jako o řešení chování. Nevěřím, že to může být efektivní. 

To mě ani nepřekvapuje. Taky jsem to tak dřív brala. Dnes se setkávám s lidmi, které považuju za skutečné odborníky, a kteří v konkrétních případech vidí ke kastraci dobré a za mě pochopitelné důvody.

V případě současného psa návrh kastrace zazněl zatím od dvou trenérů, a nedivím se, vzhledem k intervalu, v jakém se psovi “vrací separačka” (cca 6-9 měsíců). Tím neříkám, že ho zítra půjdu nechat vykastrovat. Ale určitě se nad tímhle tématem ještě zamyslím.

Konzultace v Koiře mi přišla fajn, probraly jsme s trenérkou hodně věcí a zaznělo více možností, nápadů. Hodně jsme přemýšlely o příčině, ideální by samozřejmě bylo odhalit nějaký spouštěč. Varianta psa vykastrovat úplně, prý se může ojediněle stát, že organismus na chemickou kastraci jakoby nezareaguje, nějak si to vykompenzuje (poradit se s více veterináři, jak moc se to opravdu stává). Dál pátrat po zdravotních potížích, které by mohly přidávat ke stresu (pár neurčitých věcí už řešíme). Pokusit se psa naučit jiné způsoby ventilace stresu, ale to se mi tu nechce detailně popisovat, třeba až jestli by to pomohlo.

Takže teď mám co zkoušet a o čem přemýšlet, ještě zvážím konzultaci s Markétou Rybářovou (psí nebojsové), ta by to prý mohla vidět více z pohledu veteriny a případně i medikace. 

Pes teďka bývá v kleci a zatím dobrý, ale neberu to jako finální řešení (a on určitě taky ne 😀 ).

I u nás fyzioterapie spíš bez efektu, ale mně se na to asi nechce dávat další peníze…. 

“Tak nevím..asi by se tomu taky dalo říkat separačka nebo ?”

Tak zcela obecně by se dalo říkat “separačka” jakékoliv změně chování, které nastává v nepřítomnosti člověka.

Já říkám separačka tomu, když pes vyvádí, vříská nebo ničí věci. Věřím tomu, že i v obdobích, kdy je osamotě hodný, je v nepohodě, ale nějak to dokáže zvládat bez nepatřiných projevů.

Já jsem taky v nepohodě, když mám v práci náročné klienty nebo musím dělat  třeba nezábavnou administrativu, ale neničím kvůli tomu zařízení bytu 😀 

Fiona.Praha:

Klec dcera po ukončení výstav prodala, teď koupila novou. Štěně si v ní nečekaně brzy zvyklo, nesnaží se z ni dostat, což je super, nemusí se řešit, aby nezničila dveře. Klidně si do ní vleze sama i během dne, když je na blízku člověk, nemá s otevřenou ani zavřenou klecí problém. Na povel do ní taky bez problému vleze, nechá se zavřít, no a teď už vydrží delší dobu kňourat než se rozeřve, ale nijak výrazné to není.  Už jsem z toho otrávená, teda. 

Na konzultaci jsem zvědavá, dejte prosím vědět, jaké proběhly rady a jestli zabraly. 

Myslíte, že by byl dobrý nápad uplatnit postupy, které platí na mého psa, u vašeho štěněte? Jsem dost velký laik, abych si troufla radit, jak postupovat u úplně jiného psa, navíc štěněte, které neznám. Začala bych bezpečnými věcmi, trénink odložení, atd. Pro rady na míru vám bude nejlepší poradit se s někým, kdo tomu rozumí.