Příspěvky uživatele

Vzhledem k plánovanému plemeni a vaší nezkušenosti - doporučuju intenzivně studovat metody výcviku a výchovy, než si štěňátko přivezete.

Hezkou základní představu můžete získat např. poslechem podcastů Neštěkej na svého psa nebo Pejskárium. Zajímavé bývají rozhovory s Frantou Šustou. To jsou vše tzv. “force-free” přístupy. Pokud chcete nahlédnout k trenérovi, který není výhradně force-free, ráda sleduju Evu Štemberovou, ta toho ale nebude moc mít veřejně, max. v nějakých diskuzích na FB (skupina Žiju s reaktivcem). 

Ideální by bylo moct sledovat nějakého zkušeného člověka přímo v praxi osobně např. na trénincích, socializačních procházkách, apod. To by se ale vyplatilo třeba i někoho, kdo tam bude mít německé ovčáky, ať vidíte přímo plemeno, o které máte zájem - taková práce s borderkou bude mít prostě jiná specifika. A ideálně někoho, kdo má trochu sofistikovanější postupy, než uvádí vámi zmíněný chovatel (které podle mého názoru můžou určitým lidem fungovat, ale spíš bych si tipla značnou šanci, že z toho budete mít průšvih, pokud nevíte, co dělate).

Mám límec z vetlímce a je měkký. Myslím si, že na ucho se pes nedostane ani zadní tlapou, ale samozřejmě to otestované nemám, s ušima jsme nic neřešili. Spíš hrozí, že se přes okraj límce dostane ke konečkům tlapek. Jakmile je rána někde trochu výš na tlapce, už to není problém.

Každopádně i v případě, že je rána tam, kde se pes s trochu snahy přes vetlímec dostane, dobře nám fungovalo, že v naší přítomnosti má vetlímec, v nepřítomnosti trychtýř. I tím se hodně uleví.

Dublinbarzoj:

https://www.centrum.cz/clanek/nemecky-spic-poplasne-zarizeni-s-ocasem-a-bez-tlacitka-off-274710

Pecka 😀 Hned rozklikávám další články autora 😀

Ne, nejsem aktivní koňák, tak bych neměla s čím cvičit 🙂 

Sleduju.

Což o to, venčení, ale psa je třeba opět maličko natrénovat na školní rok. Když oba pracujeme ve školství a jsme přes léto hodně doma, není to snadné… Takže dnes jsme vše zařídili tak, aby byl 6 hodin sám doma. Zdá se to jako blbost, ale není snadné udělat program pro oba páníčky tak, aby to bylo právě takovou dobu, ne výrazně více ani výrazně méně. V týdnu už měl 4h, a vypadá to nadějně - jen občasné štěknutí, dnes ke konci zkusmo hrábnutí do klece… žádné velké vyvádění. Kéž by se držel v těchto mezích. A kdyby se chtěl třeba i zlepšit, já se zlobit nebudu.

Mně přijde, že nejlepší je jít takovým tempem, který pes běžně zná a vyhovuje mu. Já bych se svým psem šla spíš svižně, jeho přirozeným tempem, aby si mohl v klidu klusat. V jeho případě je to rychlost cca 5 km/h, chvílemi rychleji, chvílemi se čmuchá a zastavuje. Když jdu sama, chodím mnohem rychleji.

Hledala jsem nějaký popis, jak se to používá a učí, tak třeba zde: https://mluvicitlacitka.cz/blogs/novinky/jak-naucit-psa-tlacitka#jak-probiha-trenink-krok-za-krokem

A vlastně mi i nadále přijde, že to pro mě rozhodně není 😀 

“Někdy se na ni zlobím, že vzhledem k její páteři, by měla být v pelechu…” - už si neumím představit nějakého menšího nebo středního psa na gauči bez rampy, a to nemám ani zdaleka jezevčíka 🙂 Jasně, on tak v půlce případů seskočí normálně, ale jindy si sejde po rampě, a z toho mám vážně radost. Že může zvolit klidnější pohyb, když chce. Teď jsme byli pár dní na návštěvě, kde mohl na gauč, a úplně mě to bolelo, že nemá rampu na bezpečný sestup 😀

Jo, to je fakt, že to s jedním psem máme snazší…

🤣

Jsem zvědavá, jestli s tím někdo ze zdejších má zkušenost. Mě děsí představa, že by si pes ještě lépe a hlasitěji říkal o to, co chce. Bohatě mi stačí jeho výmluvnost 😀

Jo a ta deka na psí části je “beránková”, je to určitě něco syntetickýho, ale skvěle to pohltí i špínu a mokro z mokrýho psa. A pod dekami na psí části jsou savé podložky, které jednou za dlouhý čas vyměním za nové.

Líbí se mi varianta 1 a 2.

Jinak my máme gauč s psí částí (na něm je “psí deka"). A člověčí část, je to cca půlka nebo dvě třetiny. Návštěvy si sednou na člověčí část, já si třeba sedám nejblíž k psovi, aby se kdyžtak tulil jen ke mně. Celý gauč je zakrytý dvěma většími přehozy a pak je ještě ta psí deka. Docela dobře nám to funguje, pes je zvyklý, že si leží na svém konci, kde má taky rampu, abysme šetřili tlapky při seskakování.

Ale u srsti typu bígl úplně chápu, že to nemusí mít tak snadné řešení. Když jsme ojediněle potřebovali psu zamezit přístup na gauč, dávali jsme na něj jídelní židle. Krátkodobě to jde, trvale by to byla velká otrava.

“Zajímavé” a smutné čtení. Poměrně známá záchranná a odchytová služba v karlovarském kraji končí. Kdo máte chvíli na čtení a odolný žaludek, doporučuju srolovat k příspěvku 24.6., kde se oznamuje ukončení činnosti, a poté se v následných příspěvcích začíst do vyprávění “retrospektiva”. Fakt síla, člověk si udělá trochu lepší obrázek o tom, co v systému ne-funguje. https://www.facebook.com/zachrankaprozvirata

Počkat, počkat, tady někdo chce na chvíli psa? Na jakou chvíli a v kterém konci republiky? 😀 😀 

Kdybych si vybírala psa podle vzhledu, dlouhosrstý vipet nebo dlouhosrstý krysařík by byli v úzkém výběru 🙂

Občas si o psových tlapkách a dalších věcech s AI píšu, ale zas tak moc užitečné to není. To mi přijde daleko užitečnější to rozebírat s veterinářkou a trenérkou, kterým důvěřuju.

Zírám… to už je opravdu umění!!

Efe, to je super, že máte nějakej progres. My máme po “delší době” (cca půl roku) záhadné kulhání z ničeho, ale po pár dnech klidu už to vypadá dobře. Tak se zase budeme pomalu propracovávat vstříc delším vycházkám. Naše veterinářka stále vymýšlí, co by psovi vlastně mohlo být, teď zkoušíme zase jiný doplněk na klouby. Vykusování tlapky se objevuje občas, ale v malé míře, takže to moc neřeším. V posledním půlroce se kloním k tomu, že to není od bolesti tlapky jako takové, ale nějaká kombinace svědění nebo jiného problému. Minule jsem na veterině řekla, že jsem se rozhodla, že mu nic není…. 😀 

A zase máme zhoršení separačky, teď přes léto je pes méně sám, a tak už se na to začínám zaměřovat cíleně, abysme to nějak potrénovali a pokud možno zase zlepšili, kéž by na to existoval nějaký funkční postup 😀