Problém může být na více stranách.
Třeba jen potkáváte “blbé” psy.
Někdy to může být ve výrazu pejska, který si není jistý, možná se malinko naježí, je nervózní, a už to může u druhého psa vyvolat nepřiměřenou reakci.
balu:Tak stání v klidu je jen jeden předpoklad. Jak změřit přesně ten rozměr od obojku ke špičce čumáku, když bude mít víc zvednutou hlavu nebo míň, co je správně? Vy to trefíte na první dobrou? Nemám sochu, ale živého psa. Jasně, nějak ten rozměr zjistit musím, ale asi spíš průměrem z několika měření…
Právě na to se dá použít naučená ošetřovací poloha, položený čumák na stoličce.
Ten rozměr je za cílem určit správně šířku límce, nebo tedy spíš poloměr. Aby si pes přes límec čumákem nedosáhl, kam nemá. Nemusí to být určitě na milimetry přesné…
Cena je nepříjemná, ale je to holt z kvalitního materiálu, šité na míru, malá česká firma….
Balu, i proto se hodí mít se psem nacvičeno nějaké ošetřování, stání v klidu. Aby se nechal změřit.
Vetlímec pro Finna stál 1350, ale na retrívra to bude určitě o něco víc.
Také máme “v rajónu” rybník, kde bydlí a jsou krmeny nutrie (volná příroda za městem). Takže dobrý vědět, že tam pes jednoduše nebude pouštěn, aby se šel napít. A vůbec k tomu nemusí být na vodítku, poslechne mě na povel.
Sardullah:Teď na mě vyskočilo na FB …
No a je to dobré doporučení?
Popravdě jako laik mám pocit, že pokud je pes ovladatelný a umí chodit na volno, je mu v případě útoku divočáka nejlíp taky na volno. Na vodítku nebo s vodítkem/couračkou má mnohem větší riziko, že se někde zasekne, že praseti nebude moct utéct. A představa, jak zdrhám před divočákem a vleču na vodítku psa, kterej se zdrháním nesouhlasí, no to asi daleko neuteču…
Kdysi dávno jsem se ptala lidí, co se věnovali lovečině, co teda dělat, když na nás vyběhne divočák. Rada zněla: pustit psa, zdrhat a modlit se.
A jednou jsme s minulým psem potkali v lese selátka. Pěkně to kvičelo. Pěkně hnusně jsem se vyděsila. Bachyně vidět nebyla. Tak jsme se otočili a honem rychle jsme šli stejnou cestou zpět. Pak jsem se tomu místu nějakou dobu vyhýbala. A pak jsem si řekla, že to můžu potkat úplně kdekoliv, tak jsem tam zase začla chodit. Už se to nikdy neopakovalo.
Značkování ale přeci není vázané jen na testosteron.
Vidím to 50:50, jestli kastrace u daného psa na tento problém (resp. prevenci problému) pomůže nebo ne.
Pokud bych měla dojem, že je pes až moc hormon a úchylák, že se kvůli tomu po většinu roku nedokáže chovat nějak normálně, pak bych klidně o kastraci přemýšlela. Ale pokud se to dá zvládnout výchovou, úpravou prostředí, atd., pes je jinak vyrovnaný, pak mi osobně přijde lepší nechat ho kompletního. Ale to je dost na osobní preferenci, každý to má jinak.
Nám v útulku kastraci vřele doporučili. Jsem ráda, že nenařídili (no to bych si odtamtud psa nevzala, žejo), protože si tyhle věci ráda zvážím sama. A psa opravdu nechám kompletního, pokud nebude zdravotní důvod. Radši budu snášet přirozené -a zatím zvladatelné - samčí chování než riskovat, co by se stalo po kastraci (ať už v chování, žravosti nebo třeba kvalitě srsti).
Nečistím.
Vím, že veterináři, zejména odborníci na zuby to doporučují. Přesto nečistím.
(Stejně tak veterináři doporučují kastrovat, určitě by doporučili nenechat psa blbnout doma s hračkou, protože by se mohl zranit, odborníci na srst taky doporučují psa koupat a česat, atd. … ačkoliv ta doporučení chápu, neřídím se jimi).
Tuším, že u malých psů bývá se zuby častější problém, tam bych asi nějaké čištění zvážila.
Ale zvyknout psa na manipulaci s čumákem, tlamou, je určitě dobrý nápad. Já na to jdu přes ošetření se souhlasem. Kdybych v budoucnu zjistila, že je přeci jen potřeba zuby nějak ošetřovat, už máme základ, ze kterého bychom to dokázali dotrénovat.
hmn:“Jako první jsem kupovala hexabiothane stopovačku, protože je přece nejlepší! Jenže mi přišla stopka, co váží víc, než bude vážit štěně”
jo, přesně to mi na tom materiálu vadí
a nenamotáš si 10 m na ruku (si tedy myslím)na Moju mám stopovačky Tamer (upravené dle mých představ) - horolezecké lano průměru 6mm, lehoučké, skladné, prostě super
jinak různé druhy vodítek - to je čistě o psovodu, pro mě je třeba přepínací vodítko velké NE, jinému to hoví….
Mám stopovačku hexabiothane, šířka 10 mm, délka 10 m, na ruku se to namotá bez problémů, mi přijde.
Na malinké štěně to bude asi i přesto trochu těžké, tam bych použila něco typu prádelní šňůra. Ale jakmile poporoste přes nějakých 15-17 kg, už by mi tahle stopovačka přišla ok.
Krátká vodítka si vyrábím s obyčejné černé stopovačky, kus ustřihnu, uvážu karabinu, na druhém konci uvážu poutko…. Je to levné, příjemné, a navíc mám psa, který si vodítko čas od času překouše, jen tak pro zábavu, takže pak to tolik nebolí peněženku 😛
Reakce psa na gesta je fascinující. Finn se hned v začátcích našeho soužití naučil gesto, které znamená “ne, teď ti pamlsek nedám, pokračuj v chůzi”. Jelikož je to žravý pes, pamlskový, na procházce občas chodí o pamlsky žádat…. no fascinuje mě, jak to sám od sebe pobral a začal na gesto automaticky a bez keců reagovat ve stylu “jo tak ok, já se jen ptal, tak já zas jdu”. Zcela bez nějaké mojí snahy či záměru něco ho naučit.
Myslím, že vada řeči u páníčka nebude v soužití se psem překážkou.
Já na to jdu přes psí salon, nějak mi to přijde celkově efektivnější. Teď se tam chystám po ¾ roce, tak nějak mi doteď přišlo, že to není potřeba. Jsem zvědavá, jak to půjde. Pes od minulého trimování nasrstil o dost míň, hlavně číro na hřbetě.
Trochu mi nesedí to týrání s takhle pohodlně vyvaleným psem. Ten se určitě cítí teda fakt hrozně 🙂 Takhle si Finn v kleci zatím nelehne, natolik v pohodě tam vážně není.
Já mám obě klece tyto skládací. Kdyby se do nich pes pustil, rozebere je. Proto je učený, že to nemá dělat.
To třeba sedíte hodiny a hodiny v kočárkárně, snažíte se pracovat (ale bez internetu a elektřiny) a přitom koukáte na webku, co dělá pes doma, abyste mohli případně zasáhnout.
A některý pes to pochopí hned a nemá s tím problém, a prostě tam pokaždé spí nebo v klidu čeká.
Pes spí cca 18-20 hodin denně. Já spím 7-8 hodin denně. Když mě zavřete pravidelně na těch 7 hodin, po celém dni aktivity, bude to ok.
Jediný, na co bych si musela zvykat, je pocit zavření a nemožnost jít v noci na záchod, na to my lidé obvykle nejsme zvyklí.
Štěně na 8 hodin asi zavírat nebudu, žejo. Že to někdo dělá, za to fakt nemůžu.
Jasně že pes nespí v kuse. Po nějaké době vstane a lehne si na druhý bok. Pak vstane, protáhne se, a zase se stočí do klubíčka. Možná se třeba jednou za tu dobu podrbe, oklepe. Možná se napije. To vše mu prostor v kleci umožňuje.
balu, a argument, že se klidně nechám zavřít na dobu, kdy spím, pro vás asi neplatí, že?
Ten pes taky tu dobu prospí. Má prospat.
Třeba jednoho dne také dostanete do ruky ničitele a útěkáře a zjistíte, že rada uzpůsobit prostor je často spíš hezká pohádka než skutečná možnost.
Víc se do diskuze zapojovat nebudu, pokud tedy nebude mít někdo zájem o skutečnou konstruktivní diskuzi. Jestli si někdo myslí, že jsem tímhle chtěla někoho přesvědčovat, že bez klece se nedá pejskařit, pak je to nepochopení. Chtěla jsem svými příspěvky spíš dát protiváhu tomu, jak se tady o klecích běžně “diskutuje” a jak se bere v úvahu jen použití blbé, kterého se někteří lidé dopouští.
Klidně mě každý den na 7 hodin zavřete do nějakého malého prostoru, kam se mi vejde matrace a deka a sklenička s vodou. Stejně v tu dobu spím.
Možná mi chvilku potrvá zvyknout si na pocit, že jsem zavřená a nemůžu odejít. Ale to ten pes stejně má a musí se naučit, ať je zavřený v kleci, v pokoji nebo v bytě.
Rovnou hlásím, že případný příští pes u mě bude učen pobytu v kleci od prvního dne, ať už půjde o malinké štěně nebo dospěláka.
Někdy mi přijde, že se šmahem odsoudí všichni, leda by tu každý podal podrobné hlášení, proč a jak postupuje, a pokud to místní osazenstvo schválí, pak se to teda dá s přihmouřením očka akceptovat. Jinak šup s nimi do jednoho pytle a je to týrání a tečka 🙂
Chtěla jsem to popsat komplexně, jak probíhal / probíhá proces výuky. Protože říct, že klec je fuj, jen proto, že tam někdo dá psa zcela bez přípravy…. tak to může být fuj úplně cokoliv, co běžně se psema děláme.
Napíšu svůj názor a zkušenost, souhlasit s tím samozřejmě nemusíte.
Kdo nezažil, že to jeho konkrétnímu psu může pomoci, asi si to vůbec neumí představit.
Klec považuju za nástroj, který se dá použít dobře i blbě.
To, co se často popisuje - zavřít psa do klece a odejít, i když pes klec ničí a vyvádí v ní - to mi opravdu nepřijde v pořádku. Pes by měl projít výukou, jak se v kleci chovat, a ta výuka může u někoho zabrat pár minut (např. někteří to okamžitě pochopí), u někoho potrvá déle.
Velikost klece - Pes by se do ní měl pohodlně vejít, aby si mohl lehnout jak potřebuje, vstát, otočit se, atd. Na doma mám velikou klec, kam by se náš pes vešel klidně třikrát, cca třetinu prostoru vůbec nevyužívá. Cestovní klec třeba do hotelu máme menší, aby byla přenositelná. Pak mám i přepravku do auta, ta je ještě menší.
Proč a jak klec používám? Finn zvládá pobyt osamotě s obtížemi, u předchozího majitele se to naučil řešit útěkařením. Dnes po roce samotu sice nějak zvládá, už jen výjimečně dojde až na zvukové projevy nebo ničení, ale stále není úplně v pohodě. Chvíli spí na gauči, pak se přesune ke dveřím, zase chvíli spí, ale taky klidně celé hodiny kouká, rozhlíží se, je nervózní, čeká, jde čmuchat ke dveřím, jestli už konečně jdeme, atd. Pobyt v kleci jsem ho začala učit cca před rokem po mravenčích krůčkách, v intenzivním kontaktu s trenérkou.
Teprve někdy teď jsme dospěli k tomu, že v ní dokáže být osamotě nějakou podstatnější dobu bez nežádoucích projevů. Takže jsem ho začla v určitých případech dávat do klece, většinou pokud mám být pryč méně než 5 hodin - jednak proto, že to je prostě součást tréninku, zvykání a zlepšování jeho schopnosti samotu zvládnout, a jednak proto, že se nám zřejmě z důvodu háraní fen v okolí občas vrátilo náhodné ničení věcí. Využívám aplikaci s webkamerou, takže během práce občas mrknu, jak se mu daří.
Popravdě mi připadá, že v kleci ten čas začíná trávit klidněji, než když je na volno. Je to ale stále otázka procesu.
A mým hlavním cílem používání klece je, aby byl schopen v ní přečkat samotu i v nějakém hotelu, v kempu, v chatce, v prostorách, ze kterých by sám pohodlně dokázal odejít s použitím svého útěkaření (např. zamčená chatka pro něj není argument).
Ještě to maličko porovnám s jízdou v autě - od začátku jezdí v přepravce a nemá s tím nejmenší problém, ochotně do ní sám skočí, zvládá v kuse několika hodinovou cestu. Když jsme jednou jeli v cizím autě bez přepravky, pes v kufru, neustále vymýšlel, co zajímavého by se v tom autě dalo dělat, neustále v pohybu. Je to jen příklad, ale k podobnému efektu slouží i klec doma. V té přeprave nic nevymýšlí, leží, odpočívá, a to by měl ve výsledku dělat i v kleci.
U nás příšerná invaze klíšťat …..
hmn:“jak na ty jeho výpady reagovat správně, aby to nebylo zbytečně moc (a blbě a ještě blbě načasované) a ani příliš málo.”
keriton, fór je ale v tom psa k nějakému výpadu nenechat dojít
o tom je to vedení, o tom je ta práce
a, domnívám se, v tom si nerozumíme“A skončilo to nevyprovokovaným napadením staré slepé malé fenky s pokousáním”
k tomu musím - tam byl nejspíš problém nedostatečného mechanického jištění a ne pohledu “psa trestám” versus “psa léčím”
“Jinak úplně souhlasím s tím, že každý pes je originál, některý je tvrdý, některý měkký.., závislý nebo solitér, s každým člověkem musí zacházet jinak.”
PRINCIPY JSOU STEJNÉ, STEJNÉ a STEJNÉ
furt a pro každého a nejen psaa jedna dost podstatná věc - není totéž řešit agresivitu směrem k cizím psům a vůči druhému domácímu psu (záměrně nepíši smečce).
Vůči cizím bude normálním a snazším cílem dosáhnout ignorace, venku je obr prostor, neutrální prostor…..
Doma to je jiná.I proto bych si opravdu dvakrát rozmyslela jít na to “potlačováním”, které jen potlačuje ale převrat v hlavě asi neudělá, zejména pokud spolu ty dvě fenky vycházely dobře.
Já myslím, že si rozumíme výborně, už mnoho let.
Chápu vás přístup a v mnohém se shodujeme.
Jen si myslím, že pro některé psy je daleko rychlejší cestou právě i nechat dojít k chybě (nebo prostě k ní dojde, protože nelze menežovat okolní svět donekonečna sto procent času) a poté psu jasně sdělit, že tohle fakt ne. Problém je, když člověk neví, co přesně pes nemá dělat, co je vlastně chyba a jaké chování by se mělo adresovat a jakým způsobem (viz trestání za vrčení nebo rozčilování se za tahání na vodítku sto let poté, co pes začal tahat). A proto je tam potřeba ten trenér, kterej to umí vysvětlit a ukázat. Fér je předtím psa učit, jak ano, a postupně mu předávat zodpovědnost za své chování, nepouštět ho úmyslně do situací, které naprosto nemá šanci zvládnout.
