Příspěvky uživatele

Jo, tak na kompost bacha, zrovna se tím kamarádce otrávil pes a šlo o život. Naštěstí s dobrým koncem.

Zkusím se na to příště zeptat vetky. Pes s tím začal před pár týdny a od té doby se o to pokouší opakovaně 🙂 

Pyl a prach na kaluži? U nás se dnes v kaluži řádilo 😄

Dnes v 6 ráno krásný 11 km 🙂 

Nevíte, zda něco znamená, když pes žere hlínu? Nejčastěji na nějaké lesní cestě. Zakazuju mu to, samozřejmě…

Já zase dávám nevyžádanou radu č. 2, protože určitě bych jako první volila postup Plaky, ale taky si dovedu představit, že se to nemusí podařit pejskovi správně vysvětlit (někteří pejskové vyžadují specielní tón a výraz obličeje, jinak to prý neplatí, a ne každý člověk to dovede, říká můj pan roztomilý).

Takže si myslím, že úplně relevantní postup je taky přemostit tu situaci nějakými povely anebo jídlem, ideálně dřív, než dojde k eskalaci emocí. Prostě předvídat a ihned psovi nabídnout něco velmi lákavého. Ono se mu pak může v hlavě přepsat, že “emoce = jdu si pro jídlo”, místo kousání do kámoše.

Já jsem už už chtěla hlásit, že jsme aktuálně bez vykusování tlapek a bez separačky, což je krásný souběh příznivých věcí… akorát dnes pejsánek znovu vyváděl, no 😄 Ještěže jsem ještě nezaklidila klec zpět do sklepa, jsem zvědavá, jestli “klecový restart” znovu zafunguje. 

Ale jinak tlapky teď vypadají snad dobře, už druhý týden bez límce. Vetka říkala, že ty poškozené nervy jsou typické spíš pro záda než pro tlapky.  

Jo, řešili jsme i kulhání. Ale rozhodla jsem se si ty dva problémy oddělit, protože nejde říct, že by si tlapky vykusoval jen v době, kdy kulhal. A naopak kulhal v době, kdy si tlapky nevykusoval. 

Teď má pohyb pěknej, natahujeme procházky, ale aktuálně i znovu řešíme to “sebepoškozování”. V pátek to jdu zase konzultovat na veterinu. Zase ho koupu v proti-alergickým šamponu, zkouším, jestli to není i svědění, dlouho měl límec … Prostě to furt ladíme, no….

Hustý, kéžby něco takhle fungovalo na ty pejskovy tlapky… Mám pocit, že tam musí mít nějaký podobný syndrom, pořád to nemáme úplně vyřešené.

No, tak třeba si tam uděláme příští rok sraz s pár lidmi odsud 😀

Už trochu koukám. No a co vlastně musíme se psem zvládnout? My necvičákujeme, ale samozřejmě chůze na vodítku, chůze tak nějak přibližně u nohy, odložení… zhruba zvládáme.

Kilian:

..dneska získal Keliš bronzový odznak na zkoušce Pes dobrý spoluobčan…je to zkouška, kdy pes musí zvládnout provozní poslušnost a majitel musí prokázat jisté vědomosti z péče a zodpovědnosti za psa…dnes nás tam bylo jedenáct se psy, se kterými se sportuje, ale myslím, že mít tuhle zkoušku běžní majitelé psů, ubylo by hodně malérů a nešťastných psů…za rok se pak dá absolvovat stříbrný a za další rok zlatý odznak….

To zní zajímavě! To chci taky 😀 

My usilovně pracujeme na zvýšení kilometráže, vzhledem k psovým tajemným potížím s tlapkami. Po dlouhé době jsme to dotáhli na 11 km 😀 
Teď se snažím jít 2x týdně delší prochajdu, těch 8-10 km, a postupně prodlužovat tu delší. V neděli jsme šli v 6 ráno a bylo to super, nikde nikdo, vyšší výskyt zvěře, to psa moc bavilo. Nedal pouze křepelky, které nás celkem překvapily, a to zas překvapilo mě, že to nedal. Nevadí, na emergency recall se hned vrátil.

Začala bych nácvikem ošetření se souhlasem (můžu doporučit online kurz od Kristýny Dostálkové, případně Radecha Spudilová, Martina Jaknadrápky). Když se naučíte tenhle systém, lépe porozumíte tomu, jak s tím pracovat.

A pak určitě podobně jako Zrzavci. Jestli že se pes takhle moc bojí, nejspíše bude potřebovat na začátek hodně velký odstup, pracovat s prázdným lavorem, prázdnou konví. Cvičit opodál, cvičit blíže, projít okolo, dělat kolem toho zábavnou věc, atd. 

Pokud zvládne prázdný lavor, můžete si přinést petlahev s vodou a do toho lavoru opatrně trochu nalít. Stupňovat po mikro-krůčcích. Každý den 5 minut, nechtít po něm moc. 

A pokud to není nutné, psa nekoupat, dokud to nebudete mít naučené například tím systémem ošetřování se souhlasem.

A ještě doporučuju mrknout na Psí nebojsové: https://psinebojsove.cz/clanky/

Prostě nějakej staford? 🙂 

Na mého černého psa klíšťata jdou dost, i se simparicou. Ale taky jsem vždycky měla za to, že na světlé psy jdou víc.

Zatím je to nevyrovnané, některé dny je jich hodně, teď už pár dní zase vůbec. Nevím jestli je to počasím daného dne… Už jsem jich pár ze psa tahala (chcíplé, pes má simparicu - tahám jen ty, co jsou na čumáku nebo jiným evidentním místě) a jedno jsem už měla zakouslé i já. 

Ten pobyt v kleci o samotě máme vydřený neskutečným počtem hodin a množstvím mojí energie. 

A počítám, že “napořád” to prostě ani teď nemáme 😀 

Po dvou týdnech zavírání psa do klece je tento týden zase navolno a hodný 😎
Jsem zvědavá, jak dlouho to vydrží. Mám v záloze nějaké další kroky, kdyby to zas přišlo, a to je hodně fajn pocit.

Snadno se to řekne, když se to nestalo mně, ale … tyhle blbý zážitky jsou prostě někdy potřeba, aby člověk něco novýho zjistil. U všeho, co se stalo, teď nově víte, na co a jak je potřeba dávat víc pozor 🙂 

Po určité době osamotě začne výt a štěkat, v tom s určitými pauzami pokračuje, někdy (v poslední době vždy) přidá rozkousání nějaké náhodné věci. Čas a intenzita projevů se mění, klidně začne po 30 minutách, klidně po 3 hodinách. 
V minulých letech to nějak po pár týdnech odeznělo a zase byl osamotě bez těchto projevů. Teď to je od listopadu a nějak to nechtělo “samo odeznít”, takže to začínám znovu řešit trochu víc od podlahy.