No tak to bych brala, pošlete nám ty srnky? 😁

 O jakou jde lokalitu?

Jinak k té eliminační dietě, veterinář dermatolog mi sdělil, že v případě barfu se musí vybrat typ bílkoviny, se kterou se pes doposud nesetkal. Takže třeba ten králík, pokud ho doteď nikdy neměl. A jedna příloha, nic dalšího do toho nemíchat, na pamlsky jedině opět to konkrétní maso, dietu držet striktně 8 týdnů. 
Po sečtení případných nákladů na takhle striktní barf-eliminačku (a to jsme pořád jen u králíka) mi přišla granulová eliminačka stejně nákladná nebo levnější. Ale jsem jen teoretik, my eliminační dietu zatím nedělali.

Krevní testy na potravinovou alergii jsou dle doktora nespolehlivé. Testy na alergii na prostředí jsou OK, ale mají smysl až po vyločení potravinové alergie.

“ve které věří křesťané, že když budou žít podle Bible, podle přikázání, že se tam dostanou”

Já jako křesťan tomuhle teda nevěřím. Teda třeba to někdo dokáže (nikoho neznám), ale já určitě ne. Ještěže to podstata toho, čemu věřím, není. Ani pohřeb nebo mše a koneckonců ani ten křest.

Je to samozřejmě otázka víry. Co je podle koho nebe a peklo, kdo tam jde nebo nejde, proč, kdo o tom rozhoduje. 

I pokud se zeptáte křesťanů, dozvíte se minimálěn sto a jeden názor.

V Bibli o tom nic konkrétního napsané není. 

Já bych si tipla, že pro zvířata nebe bude, a je mi celkem jedno, jestli mají nebo nemají duši, všichni víme, že mají povahu, vztahy, přemýšlení, a každý jedinec je naprosto originální. Ale myslím si, že je to fakt jen tipování a spekulace o něčem, co, stejně jako existence života po smrti, nelze nijak vědecky prokázat. 

Tak proč na to nezaložit vlastní téma? Někdo si u toho evidentně třeba i s chutí zahejtuje, tak ať nehejtuje v pěkným tématu o ohaří knížce…. 

U černých drápků mi připadá nejbezpečnější stříhat “na plátky”, prostě vždy odstřihnout jen malinkatej kousek, plátek. A věnovat se tomu trochu častěji, zpočátku jsem na ně koukala třeba i co dva týdny, teď už vím, jak rychle zhruba rostou a které se přirozeně obrušují méně. Tak kouknu prostě jednou za čas, třeba jednou za měsíc za dva.

Jejda no tak to mě hanba ani trochu nefackuje, že jsem si psa naučila systém, kdy já můžu v klidu ošetřit a on se z toho ještě raduje. Jasně že bych mu to natrhnutý ucho (zachytil se o trnitej keř) ošetřovala a máčela do řepíku i bez souhlasu a nějak bysme se prostě domluvili. Ale když už na to máme nacvičenej postup, tak ho mileráda použiju a nemusím nic vysvětlovat. S předchozím psem jsem si vždy nějak poradili i “bez souhlasu”, jenže mě už pak vážně vůbec nebavilo koukat na ty jeho xichty týranýho psa. Tak proto jsem tohle chtěla naučit.

Zase jsou psi, kteří nelehají rádi, ono je to takové “nebezpečné” si jen tak někde lehnout, navíc to vyžaduje víc energie, kdyby bylo potřeba rychle vystartovat. Aspoň tak to vnímám u Finna. Předchozí pes toto neřešil, lehal v pohodě a taky uměl z lehu rychlé starty.

Já dnes opět marodím s virózou, a tak pes zahájil léčebný režim. Alespoň 5x denně důkladně pomazlit, nejméně 3x denně olízat obličej. A pak vždycky kouká s výrazem “no, a jak je ti hned líp, žejo”?

Mně přijde dobrý to jméno Finn, protože když na něj volám “Fine”, už v tom je rovnou i zákazový povel 😄

Ano, dávala jsem ho jeden měsíc. Vypadá to, že se to zlepšilo, taky jsme ale měnili krmení (granule). Takže zatím dobrý, jen nedokážu říct, jestli za to fakt může pouze glandex.

Když to tak píšete, vůbec si nechci představovat Finna v podání feny. A faktem je, že si někdy říkám - takovej chytrej a vyčůranej a tohle ho nenapadne? A jsem za to hrozně moc ráda, že ho některý věci nenapadnou 😀 

Pokud vás to skutečně zajímá (v poslední době mám pocit, že jste někdo jiný než na ifauně, tam s vámi bývala docela sranda….)…

Jsem spíš teoretik, ale přijde mi to stejné jako s jakoukoliv jinou “korekcí” (neboli “trestem”). Nejdřív se pes musí naučit, co to znamená. Takže třeba dám nějaký povel, pes na něj nezareaguje, udělám trest (třeba hodím po něm řetízek, cuknu vodítkem, dám nějaký signál přes EO). Následně zopakuju povel a zařídím, aby ho splnil, výrazně pochválím a odměním. Pokud už se používá trest, začíná se od nejslabšího možného. Pokud pes již zná princip, často pak stačí jen cinknout řetízkem nebo pípnout přes EO.

Pokud na to nemá člověk žaludek, chce pracovat zcela bez trestů, jakože vůbec nikdy ani nezvýší na psa hlas, atd., tak to samozřejmě pro něj není. Jinek je fajn postupovat pod vedením dobrýho trenéra, kterej ví co dělá.

Krásná představa 😀

Tak já se taky přiznám - dokud nemá přijít nějaká návštěva, máme doma trošičku víc špinavo, a tím pádem nemám potřebu psa utírat do čista a do sucha. Pak se jednou za delší čas vytře, a pak zase pár dní utírám poctivěji. 
Nejhůř se otírá pes, kterej má na sobě rampouchy, protože ty prostě jen tak utřít nejdou. To chvíli trvá, než začnou tát. 

U nás dnes takhle.

Vidíte, můj první pes byl nepřítulný. Mazlit se naučil až postupem času (zamlada mu to připadalo skutečně trapné, zbytečné a obtěžující), ale nikdy to nebyl pes, co by se přišel sám přitulit nebo by o mazlení žádal. Myslím, že to tak měl prostě v povaze, že to nebylo blbýma zkušenostma. 
Také mám v okolí dobrmanku, a to je vyloženě netýkavka. Vždycky říkám majitelce, že na to jednou přijde, ale zatím nic moc. Je to ale dost specifická povaha, bezpapírák.

Jakožto laik se domnívám, že hodně záleží na plemeni, a ani tam se nedá paušalizovat. V mém okolí je rozšířená domněnka, že feny jsou snazší na spolupráci, ale já si myslím, že to tak vůbec být nemusí. U některých plemen ano a u některých ne. 

A s přítulností to bude asi podobné.

Myslím, že nejspolehlivěji by to řekli chovatelé a znalci konkrétních plemen, kterým prošla rukou celá řada zvířat.

Jéé, a jak se pak člověk snaží používat jiný slova, a za chvíli zjistí, že se pes přeučil na ty jiný slova… a takhle pořád dokola 😀 

Já si právě říkám, že by mi nevadilo některý cviky doladit i bez gest, prostě aby byl pes schopen to vykonat, i když mám třeba zrovna plný ruce.

Moc hezký výklad!

Zaujalo mě toto: “Pokud to chcete vyzkouset - taky mam test - oblibena zabava na taborech. Sednete si na zidli zady ke psu ( vypnete tak svoje posunky, mimiku, nova situace) - a velte mu tak zakladni polohy. Kolik psu vam je udela? Tak si vyzkousite, jestli pes zna povel, nebo ne.”

Při povelech si hodně pomáhám gesty, a tak mi je jasné, že by tohle u nás neklaplo (ponechme stranou, že by si mě pes oběhnul, neboť, ehm, aby lépe viděl na pamlsky… ).

Takže je to pro mě dobrý námět, abych pocvičila a “nutnost” gest u některých věcí trochu ubrala. 

No to záleží na tom,
- koho se ptáte (pro někoho bude drastický cokoliv, co není čirá pozitivka),
- jak to budete používat,
- jak to bude prožívat váš pes.

Myslím si, že se tyhle věci dají používat i smysluplně a s citem, a taky se samozřejmě dají používat blbě a bezohledně vůči psovi.