Zamezit jde - vodítko, psa zavírat. Nedat možnost proklouznout.
Pokud pes úchylačí příliš a i přes řádnou výchovu (ke které patří třeba i to, že mu nedovolím olizovat moč a značky od háravek) to nejde zvládnout, uvažovala bych i nad kastrací, ovšem otázkou je věk (to vám to dříve nevadilo?) a je nutno zvážit i možné negativní účinky kastrace. Které můžou být i dost závažné. Zároveň nikdo nezaručí, že se pes v této věci kastrací zklidní.
Uf, to je hrůza, nejen to zažít, ale ještě mít toho psa v sousedství a muset ho potkávat znovu a znovu ☹️
Souhlasím s ostatními, že bych to řešila přes policii. Samozřejmě, také můžete zajít za paní (bez psa) a zkusit domluvit po dobrém, nabídnout pomoc se sháněním náhubku nebo nevím co … Po různých zkušenostech už si ale slibuju, že při dalším takovým zážitku budu rovnou volat policii s tím, že pes napadl mě (i kdyby bylo evidentní, že mi šel jen po psovi).
Tak jsem na základě této diskuze zkusila parkrát jít ráno i do tmy. Nejdřív to bylo v pohodě, ale už napodruhé jsem najednou začala vzpomínat na to, kolik bezdomovců v téhle oblasti bydlí a jak moc ráda je potkávám i za bílého dne, natož kdyby se vynořili za tmy… 😀 Asi budu raději chodit do města 😀
No…. mít čtyřměsíční čsv s takovým projevem, už bych byla pečená vařená u někoho, kdo fakt ví a umí. Nejbližší ani druhý nejbližší cvičák by to určitě nebyl.
Vlastně jsem toho hodně podnikla a najezdila na různá cvičení a socializačky i s takřka bezproblémovým psem. Řekla bych, že některé podstatné věci nám to urychlilo třeba i o rok.
Krysa z IKEY u nás vydržela asi minutu 😛 Ale radost udělala, to jo 😀
To místo u rybníka vypadá jak z reklamního letáku cestovní agentury 🙂
To rozhodně, navíc domácnost pouze o dvou lidech, takže proveditelné to je.
My bysme asi šli do granulí, které mi doporučil jeden odborný vet. Spíš je pakárna, že když už dieta, tak pořádně, takže dva měsíce ani špetka ničeho navíc, žádný kelímek od jogurtu nebo šlupka od mrkve nebo co omylem upadne pejskařům, když na ně Fineček vytáhne panáčkvání… a venku by musel chodit s náhubkem. Aby bylo prokazatelný, jestli dieta pomohla.
Jako fakt těžko odhadovat…. třeba to budu vědět až s odstupem.
S tím drbáním budu muset něco udělat. Začala jsem odčervením a počkám pár dní. Když se to nezlepší, asi budeme muset začít přemýšlet o eliminační dietě. Veterináři na něm nic videtelně závadného, proč by se měl drbat, neshledali.
Mám dva tipy, buď že předtím byly asi dva týdny, kdy byl doma sám trochu méně často nebo na kratší dobu, tak že by jako “odvyknul”. Anebo druhá možnost, teď se zase zhoršil s drbáním, tak že by byl neklidnej od toho. Teď je dva dny zase zticha, tak uvidím. Mezitím můžu opět řešit prozatím nekončící story na téma, proč se ten pes drbe 🐶
My teď měli “relaps”, pes se vrátil k občasnému vytí, když byl sám. Trvalo to cca týden a už je to zas pryč. Příčina mi není úplně jasná, zatím se jen domýšlím…
To je krásná zpráva!
Vousy stříhám jen v případě zanesení bodlákem a jiným marastem, co z toho nejde vyndat. Třeba moukou. Když si jednou rozdělal pytlík mouky 😀
Jinak mi to nepřijde nějak hrozný, smrdí tak nějak akorát jako pes. Máme teď kníračí kámošky a ty mají vousy mnohem hustší a delší. Tohle je decentní. Ovšem při příštím trimování to nechám zarovnat odborně spolu s ostatní srstí 🙂
O víkendu jsme se psem pocvičili pózování na fotky a teď se tu u nich rozplývám a nevím, kterou sem nahrát. Na pózování je rozhodně větší talent, než můj první pes, obecně odložení je pro něj přirozenej cvik a dokáže ho dokonce už i ve stoje.
Ale přidávám i záběr, když se zrovna “lovila zvěř” a nějaké focení psa hrozně zdržovalo. Tak to ten postoj nebyl nic moc 😀
Tak u nás je zase výhoda - včera jsem odčervovala, tak to jen vybalím tabletky, podám psovi, a on si je jen tak zbaští. Nechápu 😄
Přemýšlela jsem pouze v množině věcí, které jsem ochotná z tlamy dolovat…. 😄
Od “lidskouše” mi nedávno pes předvedl přivolání. To jsem dost zírala. On je v některých věcech fakt překvapující, jak je nastavenej na poslouchání.
Přesně! A nejen oko na to, kde se co válí, ale na chování psa, kterej to taky vždycky prozradí. Díky tomu se mi většinu případů podaří vyřešit včasným povelem. A pak si nadávám, když zaspím a nechám ho něco sežrat 😀 Nejhorší jsou všelijaké bagety, to do něj strašně rychle zahučí a mně se ta rozplizlá hmota nechce dolovat z psího krku. Kdežto čtvrtku pizzy nestačil vdechnout, a tak ji na povel pustil (a sám z toho pak byl překvapen, proč to pustil, a jestli je vůbec někde ve vesmíru možný, že to je správně a že se to skutečně nemá sežrat).
Vsadím se, že většina igelitkových lidí by Finnovi odevzdala jídlo vlastnoručně, kdybych ho nechala rozehrát divadýlko 😀
Jste dobrá, to mám hned výčitky, že neběhám 😀
Figuranta žel po ruce nemám, ale je to dobrý nápad, abych vyhlížela příležitost a zorganizovala si to, až se bude chystat nějaké setkání i s dětmi 🙂
To, jak je ten pes nastaven na vyhledávání a sběr jídla, mě fascinuje (a někdy, ehm, někdy často, zlobí). Do velké míry nám funguje povel “fuj” ve smyslu “přestaň čmuchat a jdi dál”, dokonce se už 2x podařilo, že úlovek dobrovolně pustil. Ale k tomu je nespočet jiných případů, kdy nepustil a sežral. Neopomene zkontrolovat úplně vše, kolem čeho jde, při venčení na sídlišti někdy poveluju každých pár metrů (fakt to lidi nemůžou hodit do koše, že jo). Jsem zvědavá, jestli se tohle neustálé hledání zahozených svačinek někdy zlepší.
Držím palce na dnešní nácvik!
Pes už zvládá nevrhat se na lidi s igelitkami (každý ví, že igelitka = jídlo). Včera ale šla paní a zastavila se a tu igelitku si položila na zem. To vám byla panečku výzva, jestli se povede z téhle situace odvolání! Povedlo, ale dost ve mně teda hrklo 😄
Na míjení dětí (dítě = má v ruce jídlo a to jde dobře ukrást) bez pomoci vodítka však ambice nemám 😀