balu:Žiji se psy víc jak 40 let a za tu dobu jsem nebyla ani jednou v situaci, že bych musela nějakou takovou věc použít (kdybych ji měla). A to žiji v místě, kde je psů čím dál víc a víc.
Já myslím, že je to místo od místa. U nás máme dobrý prostředí, neprudí tu žádný agresor. Někdo to ale má, že se prostě v okolí pohybuje nějaký vůl, nechává agresivního psa na volno, nelze zaručit, že se nepotkáte, a pak je podle mě relevantní si ten paralyzér pořídit.
Vařené kosti by pes dostávat neměl.
Napadají mě anální žlázky, ale to na veterině určitě zkontrolovali?
Nečekala bych, jestli z toho vyroste (proč by měl? je to přeci zábava). Napadají mě různé přístupy. Například:
- při míjení lidí si psa upoutat na sebe, pamlsky, nějaký cvik, cvičení, chůzi u nohy, prostě u čeho se nedá zároveň šťouchat do lidí (později postupně ubírat množství odměn, co za jedno takové míjení dostane)
- zkrátit vodítko a jít tak daleko, aby nedosáhl - a vyžadovat netahání
- odchytit první náznak, že se chystá do člověk šťouchnout, a zatrnout mu to - slovně, vodítkem, šáhnutím na psa, prostě co vám zafunguje… a jakmile naznačí, že vás poslechne a nechá svého úmyslu, tak pochválit a odměnit
Trochu záleží, jak máte nastavenou spolupráci a jaká to je povaha psa.
My se dnes nechali přelstít příjemným chládkem a během procházky se udělal pořádnej hic 😀 Ale jinak super, domluvili jsme si procházku s pejskem, o kterém si Fíno při dosavadních dvou třech setkání myslel, že by ho měl radši sežrat. Tak jsme si to krásně mohli vysvětlit a v druhý půlce procházky už jsem měla pohodovýho psa. To mezi-psí chování je oproti mému prvnímu psovi úplná paráda.
lesnizinka:Nesnáším motorky, takže tu bych chlapovi zakázala bez debat. Naprosto vážně. Naštěstí tedy on je nesnáší taky😉 Ono jde asi o to, jak moc to či ono ovlivňuje společný život. Na zvířeti, stejně jako na dětech je nejspíš nutné se shodnout. Jinak to prostě nebude fungovat. Jsou to věci, které ovlivní další život 100%. A to tomu, kdo chtěl, ale samozřejmě i tomu, kdo nesouhlasil, ale byl ,,přehlasován"😉
S tímhle naprosto souhlasím.
Já bych to “nechce povolit” ve vztahu nechtěla prostě proto, že se o věcech domlouváme, a pokud v něčem není shoda, tak se to dělat nebude. Ale to si každý musí nastavit sám, jak to chce v partnerství mít.
Jsem ale dost ráda, že ač by manžel nejradši žádné zvíře neměl, má celkem pozitivní přístup a soužití se psem zvládne, včetně výpomoci při péči o psa, spolupráce na výchově, atd. A moc si neumím představit, jaké by to bylo být s někým, kdo vyloženě nesnáší kočky, protože já je prostě nekriticky miluju 🙂
To je milé gesto 🙂
Zrzavci:Jak jste je to učila? By se hodilo. zachycením?
U prvního psa to bylo hrozné týrání. Neměl rád vodu, tak jsem si doma vzala misku s vodou a vždycky na něj cákla a on se oklepal. K tomu se přidal povel, pochvala. A opakovat přibližně stotřicetkrát, než mu došlo, co ten povel znamená (úplně dodnes cítím to vzájemné utrpení 😀 ) Pak jsem k tomu používala i to gesto, jakože cákám vodu. Dokázal to na povel provést, jen když byl mokrý a dávalo mu to smysl.
Současný pes se oklepává sám od sebe běžně a v celkem očekávatelných situacích, navíc se snadno a rád učí, a tak nebyl problém jen zachytit a označit chování.
Bodlinka:to právě že není pravda. v domě člověk může zablácenýho psa nechat v chodbě. tzn. přijdu, první dveře jsou v mým případě vjezd do průjezdu, tam je všechno jedno, za druhými dveřmi už je chodba.
ale když je byt ve druhém patře, pak jsou první dveře do té prostory, kde jsou schránky, pak jsou druhé dveře na schodiště a jdete po schodech až k bytu a tam je teprve chodba, kterou třeba můžete ponechat svému osudu a schnutí psa
ale to už je pošlapaných metrů a metrů.
Oba psy jsem naučila oklepat se na povel. Ne že by to dokázali kdekoliv a kdykoliv, ale za mokrého počasí před vstupem do domu ano. Nynější pes to umí lépe, a tak ho nechávám oklepávat se před vstupem do domu vždy, i když je sucho. Prostě jdeme domů = oklepat se.
Naťape u schránek, ale tam to obvykle ani nevadí. Ve výtahu okapává bláto, to se pak musí setřít, a pokud se náhodou oklepe ve výtahu (snažím se, aby ne), taky to jdu hned otřít. Oklepe se ještě na chodbě před bytem, tam je omyvatelná barva a podle potřeby to utírám.
Pokud pouštím do bytu psa ještě mokrýho, omotám mu ručník kolem těla. Pokud se takto doma ještě oklepe, část bahna se tím zachytí v ručníku.
Častější úklid společných prostor v baráku někdy potřeba je. Myslím, že jsem to s prvním psem tolik neřešila, ale jak jsem měla dva roky bezpsí pauzu, tak to teď vidím víc. Prostě občas vezmu koště a zametu, setřu aspoň to nejhorší, ať tu máme hezky a sousedi nemusí odnášet to, že já chci mít psa.
Mám v bytě druhýho psa, tento je střední, první byl větší, třicetikilový.
Není to o velikosti, ale o povaze zvířete. Hyperaktivní pes, který potřebuje pořádně zaměstnat, bude úplně jinak časově náročný, než klidný pes. Můj první pes byl tak do 6-7 let dost náročný na pohyb, zase ale nepotřeboval na procházkách zaměstnání, zaměstnal se vlastním čumákem, takže jsem mu nemusela vymýšlet neustále zábavu. Nynější pes je klidnější, není nutné průběžně pořádat celodenní výšlapy, vystačí si třeba s hodinovou procházkou 2x denně a večer 20 minut na vyčůrání. A taky mu nemusím venku vymýšlet zábavu.
Cvičák nepovažuju za nutnost, nutnost je psa vychovat, vycvičit. Podle mě to dneska chce spíš znát nějakýho dobrýho trenéra (a být ochotný za ním vážit třeba i delší cestu), a zároveň vědět, kterým trenérům/cvičákům se určitě vyhnout.
Bordel doma ze psa nevyřeší utření tlapek ve sklepě. Pes je v době bláta a mokra špinavý celý, když se oklepe, máte bláto pomalu i na stropě (omyvatelná barva na zdi to částečně řeší). Pokud se tomu chcete vyhnout, musíte ho buď důkladně vytírat ručníkem (tím se bláto přesune na vás) anebo ho někam zavřít, než uschne. Navíc si z procházky přinesete mokré a zablácené vodítko, stopovačku, náhubek, psí bundu, …. Takže vyhradit místo, kam se tyto věci odkládají, aby zároveň mohly schnout. Když je pes náhodou zrovna suchý, tak se jde napít a cestou od misky mu z tlamy ukapává voda, kterou rozšlape, a hned máte zase špínu. Po procházce si jdete umýt ruce a rázem máte špinavé umyvadlo. Chlupy jsou všudypřítomné, nejen na zemi, ale třeba i v pračce po doprání vašeho oblečení. Vysávání aspoň 1x denně je ideál, nejlépe to řeší robovysavač, ty lepší umějí i vytřít. Prostě ten nepořádek je, a to i v místnosti, kam pes vůbec nechodí. Ale dá se na to zvyknout.
Začátečníkovi bych poradila nějaké jednodušší plemeno, což zrovna leopardi a RR moc nejsou.
impact:Za mě rozhodně tmavě modrý Kruuse. Světle modrý je pogumovaný a lehce ho pes prodrápne. Tmavě modrý je v takové režné látce a drží dobře. Vevnitř má poutka na obojek, čímž jde ještě lépe upevnit na krku.
Vypadá to pěkně, ale pokud by šlo třeba o ránu na zadní tlapce, ohebný pes by se na ni dostal i přes to, ne? To se mi teda dostal i přes trychtýř, můj první pes… 🙂
Sledovací očičko u mnou sledovaného tématu zmizí, když ho dlouho nenavštívím. Správně by tam mělo zůstat na věky věků, si myslím 🙂 🙂
hmn:pes měl z vetlímce (https://www.facebook.com/vetlimce/), principiálně to stejné jako ten trixie a zcela super, zadek byl chráněn. Na procházky ovšem bez, jak dá pes hlavu dolů, tak si límec přišlápne (teda alespoň ten můj)
To vypadá dobře 🙂
Jo, jo, tento pes je schopen různých věcí, když jde o jeho osobní svobodu …. 😀
Další věc, co jsem si nestáhla z ifauny, byly tipy na nejlepší límec pro psa. S prvním psem jsem používala klasický trychtýř. Finn sice zatím nic nepotřebuje, ale říkám si, že kdyby najednou něco bylo… Je třeba toto dobré? https://www.zoohit.cz/shop/psi/pece_strojky/domaci_lekarna/1298550?origin=hopps&q=l%C3%ADmec&i=1&ro=1
Ráda bych pro něj měla do foroty něco, co mu buď nebude moc vadit anebo se to nebude dát sundat ani vynalézavým psem (ehm) 😀
Tak co, jak užíváte tohoto počasí? Já spíš přežívám 😀 Ráno to v lese ještě jde (až na kloše …). Před pár dny jsme potkali v lese za humny divočáky, to jsem se docela divila, jsem myslela, že v tomhle lese bydlí jen srny. Pes funguje výborně, dokud jde jen po stopě. Jak vidí zvěř utíkat naživo, má tendenci vylítnout. Kdyby se dala zvěř objednat, aby v tom lese byla k vidění častěji, nacvičovalo by se mi to líp 😀
Nepřemlouvala bych, nedělá to dobrotu. Buď se na tom oba shodnou, byť jde o kompromis, anebo ne. Taky nemám kočku, i když bych chtěla.
Na ifauně na to určitě byla spousta rad. Tak vykopávám znovu. Pejsánek rád lehává na tvrdém, s horkým počasím ještě častěji, a na loktech se mu začaly docela rychle dělat otlaky. Co se s tím dá dělat, co s tím děláte? Nějaké mazání má smysl?
Psy máte uz starší, vašim úkolem bude vše důkladně hlídat, aby štěně starochy neotravovalo, pokud si to nebudou přát, a zároveň aby staří malému neubližovali nebo ho nešikanovali. Podle toho, co píšete o foxíkovi, to na mě působí, že nemá moc vedení a řeší si věci sám (je zlý na psy, loví srnky…). To se bude asi muset změnit.
Xerxova:zakousnutá živá?? Letos je klíšťat hodně. Po příchodu z lesa zběžně Yodu obhlídnu - většinou posbírám jedno či dvě lezoucí klíšťata… ale pokud nějaké přehlídnu, zaručeně je druhý den mrtvé a velmi snadno se vyndá.
Zajímavé je, že většina klíšťat se kousne do bílé srsti, ne do černé. Že by slabší kůže byla ta nepigmentovaná??
Zakousnutá chcíplá. Jako chápu, lepší než živá… Lezoucí sbírám průběžně.
Také pro zajímavost - pes dostal na jaře Nexguard a po asi 6 týdnech Bravecto a stejně z něj stále tahám klíšťata.