Příspěvky uživatele

Aby se tu ozval i hlas tyrana, náš pes do ložnice vůbec nesmí. 

Popravdě, proto mám psa, že chci chodit ven i v hnusném počasí 🙂 tak jsem velice ráda, že jsem v prvním i druhém případě natrefila na psa, který to má stejně 🙂 

Ale kdyby byl pes, který se nemusí venčit přes zimu za tmy, to by mi vyhovovalo nejvíc 😀

U nás bez problémů, pes jde rád na procházku v jakémkoliv počasí. Plášť jsem mu dala jen dnes ráno, a jen proto, aby donesl v kožichu domů méně vody, jinak ho myslím ani nepotřebuje. Jen jsem litovala, že jsem si já k zimní bundě nevzala i šálu 🙂

“…tak jsem slovně tak nějak nadávala, oni věděli, že je problém, protože k tomu místu nikdy nechtěli úplně jít…”

Pes si nedokáže spojit časově nesouvisející události. Vaši psi chápou, že se zlobíte (nadávání, tón, výraz), nejspíše dají dohromady, že to souvisí s něčím, co tam nemá být (loužička), tak se vás snaží ukonejšit, jak jen to umí. Třeba se tváří smutně, nenápadně, laicky to vypadá jako “provinilý” výraz. 

Ale oni netuší, že se zlobíte proto, že před půl stoletím ( = třeba před hodinou) se tam vyčůrali. To byste je musela chytit přímo při činu, jak zvedají nohu.

Spíš bych si tipla, že mají respekt z mopu, proto na něj neznačkují, a po nějaké době na svůj zlozvyk pozapomněli.

O cestování s letadlem byl nedávno fajn podcast zde: https://www.pejskarium.cz/cestovani-se-psem-nejen-letadlem-katerina-kurkova/

Jj, na to, že jsme chtěli “malýho psa”, je to pořádnej cvalík 😀 A to držím štíhlou linii 😄

A stejně jako u prvního psa, on mi zprvu připadal docela malej. Akorát je velikostně víceméně nastejno s borderkou, no 😀 Má jen o 10 kg méně než ten předchozí.

efe:

Tak opět řeším oblečení… To, co jsem koupila na jaře podědí Eliška, Barča nám nějak narostla 🤭 A ať koukám, jak koukám, tak tenhle overal snad jediný splňuje rozměry. Já to nechápu, to jako fakt existují psi, co mají 30 cm  obvod krku a zároveň 40 cm hrudník?? Protože všechna konfekce je evidentně šitá na takovýhle hubeňoury bez hrudníku. 

Bára má krk 35 cm a hrudník 63 cm…

No zrovna jsem viděla psa, co je stejně vysoký jako náš, akorát třikrát užší…. a chrt to není, nějaký pinčoidní vořech 😀 

U nás teď také něco výrazného hárá a pes opět vyvádí, když je osamotě 🙄

Teď jen otázka, jestli s tím přestane sám nebo ne. 

Jestli to je dotaz na mě, tak ano, můj pes zpočátku nereagoval na můj hlas z kamery. Dnes už reaguje. O příčině lze spekulovat.

Není automatické, že pes bude reagovat na mluvení přes kameru. Finn na to nereagoval vůbec, museli jsme se k tomu dopracovat.

Samozřejmě, pokud na to pes reaguje od začátku sám od sebe, odpadá značná část práce.

Jinak ta kamera, stačí mít dva telefony nebo iPad a dát si na to aplikaci. Mně vyhovuje apka AlfredCamera.

Byli jsme se mrknout na vřesy. Tedy podle psa jsme si udělali výlet za pořádnými kalužemi. Byl ve svém živlu 😀 

V téhle chvíli už půjde i o návyk, zlozvyk, pokud to dělají roky. Na vašem místě bych se obrátila na zkušeného trenéra, který vás tím provede, nabídne postup. 

Odhaduji, že bych na to šla asi tak, že..
- přes kameru nejprve vysledovat, jak to obvykle dělají
- odejít z baráku, ale být blízko, za rohem, sledovat na kameře
- jakmile uvidím, že se někdo chystá značkovat, vlítnu tam a dám psovi najevo, že si to nepřeju (tzn. nějaká korekce, ale nedovedu říct, jaká by to mohla být). 
- takto psy opravím několikrát, aby došlo k pochopení, že si to nepřeju a že korekce znamená “nechat toho”
- posléze bych zkusila za nimi už nevlítnout, ale dát korekci přes kameru (napomenutí apod.)

Ale stejně bych si to sama nechala popsat a poradit od trenéra, trenérky, určitě bych ukázala / poslala video, co psi dělají, aby se to dalo zhodnotit a vymyslet postup. 

Napadá mě jedna teorie - na známější a obvyklejší plemena už se dá najít spousta zkušeností, obecně se víc ví, jaké jsou povahy, zdravotní rizika, atd. Tak si najdete nějaké neznámé plemeno, o kterém se toho mezi lidmi zatím moc neví, spíše na něj čtete chválu, zdravotní rizika se také moc neznají…. no a hned to je “značka ideál”… 

Lagoťáka tu máme na sídlišti jednoho agresivního, co si kousnul i do vlastních lidí, a pak dalšího, ten je víc v pohodě, jen bázlivý na lidi i psy, ale neagresivní, spíš netýkavka. Ti lidé mají už druhého a předtím měli pudly, myslím, že se pejskovi hezky věnují, snaží se, toho minulého dokonce uchovnili, ale já tam vidím klasicky nedůslednost a nedostatek vedení tam, kde je to potřeba (strachy, nevhodné reakce, atd), pes se tím pádem asi málokdy dostane z flexiny. 
Otázka samozřejmě je, jaké plemeno by tedy bylo vhodné pro takovéhle lidi, kteří toho moc nechtějí nebo neumějí řešit. Aby je to poslouchalo tak nějak víceméně samo a nemělo to absolutně žádnou tendenci lovit cyklisty, vyštěkávat běžce, startovat po psech, atd (a to si myslím, že tady máme vážně dobré prostředí na socializaci štěněte).

No ale při správném vedení a nezanedbání určitých věcí, především socializace a pohlídat nežádoucí projevy zavčasu, může být lagoťák asi fajn pes. 

Znám z okolí cca 3 a asi bych to začátečníkovi jen tak nedoporučila. Při správném přístupu asi ok, ale jinak vidím nezanedbatelnou tendenci k bázlivosti až strachové agresi.

Máme zatěmňovací závěsy, ze dvou různých zdrojů. Nepřijdou mi nějak extra těžké, z žabek nevyskakují.
Jedny z nich jsou odsud: https://www.orbytex.cz/vyhledavani/?string=Zatem%C5%88ovac%C3%AD+z%C3%A1v%C4%9Bs+hotov%C3%BD+

No, a já stejně spím s maskou 😛 

efe:

Já mám s Eliškou problém podobného rázu - vždy se doporučuje, že když má pes v hubě něco nežádoucího, vyměnit to za pamlsek. Jenže když jí zavolám a nabídnu pamlsek, tak místo, aby nežádoucí věc vyflusla, tak jí bleskově spolkne (pokud to velikost dovolí) a pak si maže pro pamlsek. Co s tím? A taky, když jí chci hnus z huby vyndat, dokáže tu hubu tak zavřít, že jí ani silou prostě neotevřu. 

U nás zafungovalo nejprve naučit co nejvíc povel “fuj” právě na to, že to nemá vůbec vzít do huby. 

Když to měl už zafixované, dokázal na tento povel některé věci i pustit, s velkým údivem, co to po něm chci za blbost, a ještě větším údivem, že za to dostal odměnu. Je to pro něj v kategorii “naprosto nechápu, ale když to tak má být… no stejně nechápu”.

Tento povel si i vynucuju. Pouštění úlovků ale stejně není 100%, některé věci tak nějak vdechne.

Mám naučené “fuj” ve stejném smyslu, jako vaše “ne” (používám tenhle povel i na olizování chcanků, prostě má toho nechat a jít dál).

A popravdě, nevím, jak to zařídit, aby přestal jídlo sbírat a hledat 🙂 Tak prostě koukám a často i poznám, že tohle čmuchání je v pohodě a tohle už znamená, že tam je nějaké jídlo. Někdy to stihnu říct čas, někdy ne. Občas něco prostě sežere. Občas má záchěv, že kolem něčeho projde a vyignoruje to.

Možná nějaká metoda na “žádné jídlo nesbírat” existuje, předpokládám ale, že nebude zrovna příjemná. Jsem zvědavá, jestli tu někdo nějakou zná.

Jen k tomuhle: 
“jakýkoliv diskomfort psa, který není nutný…”

Taky mám radši, když má pes veškerý komfort. Radši bych řešila třeba reaktivitu na psy než nesamostatnost. Protože odnaučovat nesamostatnost (kromě toho, že to šíleně žere čas a energii) je vždy určitý diskomfort, zvlášť v případě mého psa, který je útěkář a který si minimálně 6 let života dělal, co chtěl. Jistě, až takového psa budou mít všichni zdejší moudří lidé, určitě to zvládnou na 100 % komfortně 🙂 

Někdy cílem tréninku není ta konkrétní činnost, ale její vedlejší účinek. Zde třeba zafixování vzorce “nuda = nejlepší bude to prospat”.
On se pak člověk dost diví, kde všude se to hodí…

Asi jen takto - nějak mi připadá zbytečné pokoušet se vám cokoliv vysvětlovat, nevěřím tomu, že jste ochotná se pokusit to pochopit. Takže si to klidně zařaďte do kategorie “tyran”.  Příspěvek byl směřován někomu jinému.