Pan Bečka byl prostě hvězda. Moc mě mrzí jeho odchod ☹️ Ale je dobře, že se nemusel trápit.
Příspěvky uživatele
keriton
Sarah01:Nikdy jsme na vytažení stehů narkózu neměli, ale já mám vcelku klidný psy.
S tím límcem máte pravdu, mám od nich doma odřené zdi. Bohužel na vetlímec nemám, protože na velký plemeno od 1700 a jak se tak na to dívám, tak můj pes s dlouhým jazykem by neměl asi problém dostat se kam chce. 😂
Jakoby můj vynalézavý pes se přes to dostal pouze na ránu, kterou měl na samém konci přední tlapky nad drápem. Takže jsem vybavená kvůli tomu i klasickým trychtýřem (a přestože ho prokazatelně neměl poprvé v životě, tvářil se, že rozhodně ano, a že to snad opravdu nemyslím vážně a milion dalších komentářů 😀)
Na vše ostatní nám vetlímec stačí a vážně si ho nemůžu vynachválit, prostě už jen to, že proti němu pes neprotestuje… 😀
K tomu límci, já i pes jsme velice spokojení s tímhle límcem: https://www.vetlimce.cz/ Sice to nebylo nejlevnější (na středně velkého pejska stál tuším kolem 1300), ale pes s tím projde téměř všude, dobře se mu s tím spí, neprotestuje.
Já myslím, že nejvíc vám řekne potkat pár reálných lidí s reálnými rotvíky ve věku 1-2 roky 🙂
Vídám moc pěkně vychovaného rotvíka, ale taky si dovedu představit, že než tu “obludu” člověk (a speciálně začátečník) naučí netahat na vodítku, může to být s tou váhou a energií poněkud záludné.
Natož pokud se ještě přidá nějaké to nevhodné chování ke psům, na to mi k vráskám bohatě stačil rotvíkoid kříženec o váze 30 kg.
Prostě - pokud člověk ví, o co mu jde a co kde podchytit, je to úplně jiná písnička než začátečník, který netuší. Ale klidně můžete být začátečník informovaný, šikovný, a s výpomocí dobrého trenéra, a bude to pohoda.
Fakt neporadím, jediný, co mě napadlo, je strčit Vasila k někomu šikovnýmu, kdo s ním na tom během týden zapracuje, udělá si ten čas, atd… ale nevím, kdo by to mohl být…
U nás jsou štěňata nejčastěji držena na krátko a hlavní povel pro ně je “fuj nesmíš” 🤐
Já třeba psa nenechám jít navolno ani na prostorném chodníku u silinice s malým provozem, i když je poslušný, klidný a vychovaný… ale pořád je to bufeťák a pro kus žvance klidně nečekaně vkročí do silnice, i kdyby se mělo ukázat, že je to jen spadlý list.
Jako někdy se mi zasteskne po předchozím psovi, kterej mě nutil stále vymýšlet dlouhé a ještě delší procházky a každou chvíli vyrážet na výlety, jinak by to bylo k nevydržení. Ale zas na druhou stranu někdy se to člověku vážně nehodilo, a co pak se psem nabušeným energií.
Teď mám pohodáře, tak nás to tolik nenutí furt někde trajdat, a to je trochu škoda.
No a taky už delší dobu řešíme pajdavé tlapky, tak už jsme byli i na špacíru bez psa.
Ještě jsem zaregistrovala: Dogpoint, Anidef, Jménem psa, Psí škola Studená Loučka, ForDogs, …
šavlozubka:Jo přesně. Navíc brácha jak má mladý čévo, takže takový nic na chůdách, a ona ještě po úraze hrozně dlouho nemohla nabrat a byla fakt hodně hubená, takže to doma všichni srovnávají s ní. No oproti ní prostě mladej jako tlusťoch vypadat bude, i kdybych ho držela měsíc v hladomorně.
To je asi jako když mě s mým nežravcem, toho času mladým samcem s ultradlouhou štíhlou postavou, prostě žebřiňák (celoživotní)… potkala známá, co měla labradory, a samozřejmě zaznělo něco o tom, že ubohého psa ani nenakrmím 🙂
Na tyhle štíhlý dlouhý psy (a ještě po nějaké epizodě nežravosti, nedejbože u psa nežravce jako takovýho) nesmíte koukat shora, jinak se zblázníte 😀
Od určité doby zkoumám štíhlost zásadně pohmatem, jak moc jsou žebra nahmatat a jestli na nich je nějaká vrstvička hmoty nebo “jen kůže”.
No a není možný mu ty léky prostě dát do krku a podržet tlamu? Já vím, že to není zábavný…
Můj předchozí nežravec se držel na velmi nedostatečné výživě a žádné zdravotní problémy neměl. A tam jsme právě případné léky vesměs podávali násilím, a byla za to pak odměna.
Současný pejsek si vezme dobrovolně kdejakou tabletku, ale apoquel taky nechtěl.
Dafi:děkuji🙂
jinak přítelovi asi hrabe..
chce pořídit po Bettyně máti štěně,že by měla smysl života tak,měla by se o koho starat…
já na to mám nezveřejnitelný odpovědi…..
po Bettyně tady furt bude Max…
máti neumí psy pořádně vychovávat-řekněme,že vůbec,prostě vždy řekne,že je k tomu v rodině nikdo nevedl,nemá na to bunky a je už starší….,
štěně nechce…
ale nevadí přítel chce vědět jaký plemeno jí jednou pořídt,ms tím,že pak zůstane nám-to je to poslední co by mě vadilo….
Když už, tak mě napadá grifonek, ideálně s PP, samozřejmě. Připadá mi z malých plemen takový neškodný, pohodový.
Jéje, to mě moc mrzí, že hnědá tak rychle odešla ☹️
Jakmile pes zjistil, že se dají hračky rozebrat na prvočinitele, byl konec. Již nemá smysl kupovat nic jiného než co nejodolnější a zároveň co nejlevnější uzle a občas posbírat rozcupované zbytky a vydat nový kus.
Moje zkušenost se psím “jedináčkem” před lety byla, že krmení barfem mě vyšlo podobně jako nějaké slušnější granule. A pokud se na barfu ušetřilo, byl to za cenu času a energie. Výsledek - finančně je to podobné, ale krmit granulemi je samozřejmě jednodušší.
Třeba tady jsou: https://www.facebook.com/share/r/19SV4AhLQx/
Tadyten už našel domov: https://www.dog-point.cz/obsah/gramars-oreo
Ten druhý je na tom asi hůř, tak pro něj asi ještě ani nehledají domov.
Dva mladé bullpei v tristním stavu měli teď v Dogpointu. Jeden už má domov, druhý ještě ne.
Můj pes potvrzuje, že k překousání vodítka stačí pár vteřin (doslova). A klidně se do toho pustil ve chvíli, kdy jsme někde seděli, pes leží u mě na vodítku, já si s někým povídám … Dělá to třeba i jen pro zábavu. Překouše si i couračku, nebo když se mu nechalo vodítko připnuté v autě pro snazší manipulaci.
Od té doby, co mi překousal fakt pěkný vodítko, používám jen vyrobené z obyčejné černé stopovačky (ustřihnu požadovanou délku a přivážu karabinku) a mám doma vždy připravené rezervní. Ale taky je pravda, že už druhým rokem máme jedno a to samé, už dlouho nic nepřekousal. Možná jsem se to naučila pohlídat.
No a taky má-li být na úvaze bez dozoru, musí mít náhubek.
Pokud chci “snadnýho” psa, daleko podstatnější mi přijde, jaký pes (plemeno, povaha, atd) ….. než pohlaví.
A co pes a nutrie, o tom jsem měla tu čest přemýšlet včera při posezení u ohně… z blízkého rybníčku totiž vylezla nutrie a spokojeně se popásala v naší blízkosti. Pes z toho byl celkem paf, intenzivně to řešil a co pět vteřin navrhoval, že půjde lovit.
Nevím, co bych mu musela udělat, aby tu myšlenku opustil - odcházet se mi kvůli toma opravdu nechtělo… tak jsem zvolila mrzký trik, uvázala jsem ho pár metrů od nás. V tu chvíli se mu v mozku načetly informace z našich nácviků delšího pobytu na úvaze (jak se tu onehdá někteří shodli na tom, že to je nesmysl a zbytečné týrání psa) a poctivě v klidu ležel, případně pokud vstal, stačilo ho oslovit a zase si lehnul.